Na první pokus

19. dubna 2011 v 14:33 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Dnes jsme potřebovali narychlo dokoupit semena. A taky s Betty k veterináři...

Betty s námi v autě jela teprve jednou. Poprvé docela normálně nastoupila k nám přímo z náruče paní "schovatelky", od které jsme si ji vychtěli. V autě prý by jí mohlo být špatně. Nebylo. Držela jsem ji vzadu a po drobném zápase jsme bez závady dojeli domů. Před dnešní cestou mě Pepíno varoval. Musím s ní jet vzadu s uvázanou. Jak odejdeme, všechno rozkouše, poškrabe, bude výt a skučet strachem. Přesto jsem ji vzala. Už chytla pijáka a taky aby ji náš robodoktor viděl, posoudil, provedl drobné obhlídky a odčervil. Očkovaná byla dostatečně.

Dala jsem ji na nové pevnější vodítko, seděly jsme vzadu už z domu. Určila jsem jí dvě místa vedle mne a tam jsem ji pomocí zajištěného vodítka držela. To proběhlo dobře. K veterináři dotančila, obtůlali se, byla učesaná, obhlídnutá, promačkaná a pochválená. Do obchodu jsme odjížděli v poho. Já jsem "pevně" věřila, že obstojí. Musí, jinak bychom ji museli tvrdě pocvičit, aby byla v tom směru ovladatelná, počkala v autě, než nakoupíme. Aby taky mohla s námi na Moravu, nechat ji doma nemíníme. A co myslíte, že se stalo?

Auto jsme postavili do stínu a klidně odešli do obchoďáku. Já klidně. Josef prý trnul a čekal, jak bude hrozně neklidná. Nákup trval fakt pět minut a už jsme vláli k autu. Psa nebylo vidět. Až u auta se uvnitř rozevlál ocas, potěšená Bettka nás fňuknutím přivítala. U Pepína bylo ticho, žádný komentář. Druhý obchod, stejný obrázek. Třetí nákup s delším výběrem zboží - a návrat k autu, které znělo jako alarm. Ale potěšením. To teprve Josef přiznal, že je hódná. Že tomu nevěřil a viděl už ty nejčernější scénáře předem. Uvařená, uštěkaná, oběšená na uvázaném vodítku, houf soucitných lidí vedle auta s "ubohým psíkem"! Nic takového se nestalo až na ten zvuk alarmu. Ale to bylo kníkání z potěšení, že už konečně jdeme.

"O mě jsem strach neměl - já su jí šuma fuk. Ale až ty odejdeš - to bude!"

Nic nebylo. Ale vůbec nic. Jednou nás vítala ležící na sedadle, podruhé sedící na zemi před sedadlem, potřetí zvukem alarmu auta. Ale žádná hrůza se nedostavila. Přiznám se, že se mi taky ulevilo. Člověk nikdy neví, jak zvíře zareaguje. A hlavně jsem musela naslouchat Pepínovi. Jeho vize živelní pohromy a katastrofy spojené s tučnou pokutou za týrání zvířat - to mi znělo za zády. Mám radost, že můžu za dnešní výlet dát Betty palec nahoru.

Paní uschovatelko, Sáru-Betty vám nevrátíme. Vy máte svobodný život s rodinou a přáteli a my to druhé. Občas šoky, občas překvapení, občas obtíže s její divokostí. Ale celkově - jde to. Tohle konstatování od Pepína za dnešní "výkon" má váhu. A vám děkujeme, že jste jí dala šanci i tím, že jste se ozvala na moje internetové volání po nové kamarádce. Poděkovala by vám i Bettka, kdyby to uměla. Už naše Betty.

Kitty

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adaluter adaluter | Web | 19. dubna 2011 v 15:23 | Reagovat

Šikulka šikovná je ta vaše Bettynka. V autě opravdu bývají někteří čoklíci nevypočitatelní, ale ona obstála na jedničku a hned napoprvé.

2 otavinka otavinka | Web | 19. dubna 2011 v 21:26 | Reagovat

Milá Kitty, je to Bettynka, kamarádka spolehlivá. Díky za tento článek. Už se mi po ní stýskalo. Hezké předvelikonoční dny přeji a pozdrav též Pepínovi. :-D

3 Tenzo Tenzo | E-mail | Web | 24. října 2011 v 22:52 | Reagovat

Info jsem vstřebal - Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU