Ptáci v trní po našem

13. dubna 2011 v 21:38 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Chodívám s novým štěnětem Bettou na vycházky na velkou louku. Za ní je "trní", bývalé mrchoviště. Za celá léta jsem tam byla snad třikrát na květu černého bezu a teď to mám...

Nové štěně plné energie a její panička. Lítám s ní po louce. No lítám, někdy rázuju a někdy se skoro plazím, podle stavu mých kolen a obutých bot. Letos na jaře oblast trní majitelé vyklučili a teď už se tam v řadách čepourají sazeničky japonských topolů. Tam dojdeme, mezitím Bettka vykrouží pár kilometrových kol v prudkém běhu.

Já se pokouším postupně ji učit návykům, ale jde to ztuha. Deset měsíců neřízené psí osobnosti nejde změnit naráz. Už už doufám, že se mi daří ji přivolat ke mně a pak ona zahlédne nějakého psa nebo člověka a posilovaný návyk je v čudu:
zaprvé - uteče k němu
zadruhé - obtěžuje ho skákáním do výše obličeje a
zatřetí - spolehlivě odchází s ním, i když já v poklusu lámu vzdálenost k nim a se zbytky hlasu volám a hulákám, abych ji přivolala. Majitelé mladých psů to znají. Ale nakonec zpět do domu dojdeme obě. Já rudá vztekem a zklamáním a ona? Zatímco docházím, honí se za svým ocasem ze všech nevyčerpaných sil. Točí se a točí vší silou, pak upadne a pokračuje v lapání ocasu na zádech samá ruka samá noha...

Vraťme se ale zpět k trní. Porost je od jara vyřezaný, zbytek remízu tam majitel nechal "pro ptáčky". Zbytek dílů zůstal oním trním se vším všudy. Každé ráno jdeme - žena a psička - na koncert v přírodě. Prostor pro úkryt zvěře a hnízdění ptáků ubylo, všechno teď probíhá na menší ploše. O to je to intenzívnější. A hlavně - jdeme tam a slyšíme to. Díky malé nevycválané Bettě.

I další roky by tam byly změny terénu a porostu, další sezóny by tam zpívali a hnízdili ptáci, chodili zajíci i srní. Kdybych neměla štěně. Dokonce i hospodář tam letos byl skouknout změny. Opravdu kulil oči. A ten den se stalo, že přesně ve stejném čase k nám dorazila taky i místní babička, která už dlouho na delší vycházky nešla. Oba domorodci za mé přítomnosti přiznali, že tam HODNÉ ROKY nebyli. Kdyby nebylo kultivace trní, zvědavosti, procházek s novým štěnětem.

Po desítkách let se sešli oba u trní, které léta nikoho nelákalo. Nanejvýš tam okolní obyvatelé odkládali, co jim v hospodářství přebývalo. Teď tam ti dva stáli a udiveně hleděli na pěkný kus krajiny. A s nimi já, náplava s malým divokým štěnětem. Malý živý podnět posloužil ke změně pohledu.

Ptáci a zvířata tam měli útočiště pořád, ale lidé to nevnímali. Neznali a nechyběl jim nadšený jarní zpěv v pěkném dolíku. Pomalu rostoucí lístky topolů u svých kolíků. Poprvé se tam podívali, jak znovu žije bývalé trní. Nejprve jsme to viděly a pozorovaly my dvě - člověk a pes. A přivedli jsme tam udivené rodáky, kteří ani nevěděli, kolik krásy a zvuků mají za humny, na dohled.

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 13. dubna 2011 v 22:58 | Reagovat

Milá Kittynko, díky za nádherný článek. Až mne vytryskly slzy . Vzpomenula jsem si na kopec za rodnou chaloupkou mojí maminky a kdybych nevěděla, že žiješ nyní na Vysočině, domnívala bych se, že popisuješ krajinu poblíž Mirovic. :-)

2 jezura jezura | Web | 14. dubna 2011 v 16:54 | Reagovat

Moc hezké, doslova romantické! Musí tam být krásně, to věřím! 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU