Tělocvična

13. dubna 2011 v 13:32 | Kitty |  Dynastie křečků
Často jsem pozorovala naše křeččí kamarády při jejich kroužení, vlastně spíše obcházení stěn akvária. Když žili a nespali, měli nezkrotnou potřebu na zadních nožičkách obcházet, obhopsávat, obtancovávat a jinak se přemisťovat kolem stěn. Třeba hodiny. Hlavně Artur.

Na jedné či obou zadních plachtil kolem stěn, předními tlapkami kroužil při pokusech uniknout z akvárka ven. Bylo to hlavně zvečera a v noci. Někdy jsme ho litovali: chudáček Artur, co se naskáče jen tak. A tehdy vznikl nápad - chce to tělocvičnu! Proč by musel jen tak mařit energii a nám ukazovat stále stejný obrázek. Už jsme znali dopodrobna jeho podpaží, podbradí a bříško i vnitřek nožiček. Něco vymyslíme.

Zpočátku se nám zdál vhodný kolotoč. To je taková věcička, válec se šprušlemi, který se volně otáčí jako mlýnské kolo. Pasažér se v tom válci netočí jako na ruském kole zvenku, ale uvnitř. Jakmile se dostane dovnitř, šlápne na první volnou příčku a začne "šlapat", protože země pod ním ubíhá. Kolotoč měli, ale než jsem se rozhodla ke koupi, obchod zase zrušili. Dodnes proto nevím, jak by v něm drandili.

Nevzdávala jsem se. Aby měli vyžití, vymyslela jsem tělocvičnu. Základní akvárko už pomalu začínalo být malé, hlavně nízké. Moje teorie byla jasná - ve vysokém akvárku s různě udělanými stupy kolem stěn i lávkami a odpočivadly se musí oba prohánět, vytahovat se nahoru a spouštět podle libosti. To budou obrázky! To bude konečně na co se dívat!

Základní ideu tělocvičny vyslechl pan sklenář. Choval náhodou také křečky, měl tedy pochopení. Polotovar tělocvičny udělal - skleněný. Včetně stupů a laviček kolem stěn. A potom, aby nemusel nosit těžké akvárko přes čtyři ulice, rozhodla jsem se, že vhodné vzdálenosti mezi stupy změřím Arturkem samotným. V zimě jsem tedy milého Artura vzala pod hrudníčkem, vložila do levé kapsy zimní bundy a odešla z bytu. Po schodech ze třetího patra to šlo. Prošla jsem zadním vchodem nejkratší cestou ke sklenáři a křeček chtěl na světlo. Dobře, mohl vystrčit čumáček. Polekaný a silný medvěd však využil mé nezkušenosti a mezery mezi prsty a už se ocitl na sněhu. Zarazil se a měla jsem šanci ho odchytit. Putoval tedy do tmy kapsy a v tom okamžiku nastal boj mezi zvířetem a ženou. Chlap by se vrátil, nadal ženské a buď ho odnesl v akvárku nebo by to vzdal. Ne tak já!

Ještě dneska mě obchází hrůza a děs. Kdyby mě někdo tehdy pozoroval!

Celé to vypadalo následovně. Žena v zimní bundě vyšla z domu. Po pár krocích znejistěla, držíc si levou kapsu. Vzápětí jí odtud do sněhu něco vypadlo. Rychle se sehnula, ulovila to "něco" a narvala to do kapsy. Pro mne ovšem se při stále se zrychlující chůzi stala středem světa kapsa a křeček v ní. Stálé bránění jeho snaze opustit tmu a podivné otřesy způsobily jeho lítý boj s mýma rukama. Nakonec jsem se hnala stále rychleji. To proto, že se můj chráněnec začal zakusovat do nechráněných měkkých částí ruky. Dvakrát jsem ho stačila setřást. Potřetí už jsem zapřemýšlela a ruku se zakousnutým Arturem nechala tak. Zbývající cestu včetně letu do druhého patra k panu sklenáři jsem absolvovala rychle a tiše. Ve dveřích jeho bytu jsem bleskem vysvětlila situaci a posléze mi umožnil setřást poničeného a zakrvaveného Artura do té měřené tělocvičny. Přítomní chovatelé chápavě přihlíželi. Potřebný důležitý rozměr nám Artur elegantně změřil a na zpátečná cestě už spočíval v zapůjčené krabici. Do kapsy už bych ho nedala od té doby ani za nic.

Dlužno ještě dodat, že skleněné stupy se neosvědčily. Křečci se namočili ve vodičce a klouzalo jim to. Proto jsem stupy polepila kobercem. Ten ale velmi brzy padl vplen jejich zoubkům. Nakonec můj průkopnický nápad upadl v zapomenutí a akvárko zase získalo svoji původní podobu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | E-mail | Web | 19. března 2014 v 12:39 | Reagovat

My máme ve škole novou tělocvičnu, je úžasná, moc se mi líbí. Je z modulu, jsou to kontejnery, ale je to super :-P

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 22:50 | Reagovat

[1]: Jasně - a úplně NÁHODOU Vaše stránky ty kontejnery prodávají, že? :-!

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 22:53 | Reagovat

Milý Kittíku,
kolotoč by na noc tedy nebyl: křečci ho mívají rádi - a točí se v něm hlavně v noci. Ti naši ho tedy měli jen přes den, protože jinak by se nedalo spát... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU