Chvála starého sušáku na prádlo

31. května 2011 v 10:19 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Koukáte nevěřícně? Co se o něm může napsat, vždyť je starý a chatrný...

A přece je to můj věrný kamarád. Pro rychlou akci vždy připravený, docela dost unese . Žehrávala jsem na jeho zastaralý vzhled, smotaný zasukovaný poplastovaný drát. Jeho jediná noha stojí v hranaté objímce v zemi, čímž se za léta vyglajdala. Ptáci na ni občas zacílí své "totoho", které ukápne vyplašeným vrabcům. Rád a spolehlivě přijme peřiny nebo rouna a nemusíme mít obavy, že je neunese. K jeho jediné noze přivazuju vymakaný, ale vratký třípatrový kulatý drátěný stojan na kolečkách, kam můžu dát tři sušicí plata od sušičky s bylinkami.

Je spolehlivý, stále připravený i únosný, ale pravdu povediac neatraktivní. Domácí "umak", jak ho někdo z farmy kdysi pro potřebu hospodyně ukutil. Jako artefakt do této farmy patří. Tam se nasušilo plín a vyvětralo peřin, uschlo prádla! Vždyť jako pomocník pro tento účel je v domácnosti nenahraditelný. Stojí ve dvoře, svítí na něj sluníčko a prádlo z něho je voňavé (když se hned vyžehlí). Jenže já náplava - víc si cením efektu, i když pod vlivem denní praxe dostanu po zvednutém nose!

Už dlouho jsem závistivě pokukovala po deštníkovém sušáku. Líbily se mi barvy plastových šňůr; že se dá rozložit; šňůr na věšení je hodně; je to vrchol sušicí techniky; je krásný. Je určitě i účelný a třeba, když si ho koupíme, bude předmětem závisti zase pro nějakou jinou toužící hospodyňku. Vidíte ty nepodstatné atributy mého městského uvažování? Přece jen Pepíno neodolal a přivezli jsme si ho domů. Ale - to pravé potěšení z něho nemám.

Zajedno se před použitím musí vynést z domu, zapustit do trubky a rozložit. To většinou dělá Pepíno, zaplaťpánbůh, že ho mám. Já když ho chystám, nemůžu najít místo, kde stává. Potom se málem oběsím na šňůrách, které se mě chytají při rozevírání deštníku. Zvláštní bílá šňůra pomáhá roztáhnout deštník a musí se pečlivě otočkami zajistit, aby dobře držel. Už jednou jsem s úžasem koukala, jak ověšený sušák začal klesat k zemi. Zrovna poslámky a povlečení; prádlo bylo těžší. To jsem měla napilno, najednou jsem měla plný ruky pazourů a stejně jsem skončila ječící o Pepínovu pomoc s prádlem u kolen! Ještě že pod sušákem zrovna nebylo žádné slepičí "totoho". Pomohl, vysunuli jsme to, ale ty nervíky! Už je to v poho, protože mi iniciativně do pohyblivé části vyvrtal závit, dodal matku s křidélky a můžu si deštník zajistit k nosné trubce. Hóóódný hospodář!

Zadruhé - rozložený zůstat nemůže. Je na dvoře, kde přes jeho stanoviště vyjíždíme autem (pozadu do kopce a ještě do zatáčky po placákách - řidiči ocení). Navíc bych neměla to srdce ho nechat (klenot domácnosti) venku na větru a dešti, přece jenom tam pořád stát nemusí a dýl vydrží pěkný.

Vratkost je tu taky zastoupena. Má plastovou trubku, kterou zapouštíme do trubky v zemi, která je o milimetry větší. Tím pádem se v nosné trubce taky glajdá. Elegantní stabilita se tedy nekoná, ale není to vinou výrobce.

Ale zase se může otáčet. Ocením to, když před hrozícím deštěm rvu kolíky a prádlo ze šňůr! Já vůbec dělám ruk-cuk, jsem spíš splašená a netrpělivá. Plastové šňůry moji neurvalost ve spěchu sbírání prádla vydrží.

Moderní deštníkový sušák JE špica. Ale musím pamatovat ho vynést a rozložit, pak složit a odnést. To náš starý sušák je tu pro mě pořád. S každou žínkou, utěrkou i ručníkem když vyběhnu mám jistotu, že hned věc pověsím, jsou tam i kultovní čtyři kolíčky k náhlé potřebě. Je prostě zažitý a k okamžité pomoci hospodyni. Je sice omšelý a neatraktivní, ale DNES mi došlo, jak sem patří taková praktická stabilní věc. Proto píšu chválu na starý nestabilní sušák na prádlo. Za léta služby omšela jeho dřevěná noha, občas je potřeba mu ji upevnit. Vždyť hora prádla, kterou nesl a usušil a ovoněl, by byla určitě větší než celý dům.

Čím déle jsem naplavena sem na dědinu, tím víc si vážím osvědčených věcí na farmě. I kdyby to byl starý sušák na prádlo. Jedna klasická šňůra s rozvrzanou nohou. Už jsem ocenila a trpce zaplakala nad poničenou a mnou rozsekanou opálkou. V ní se dalo přenést seno i sláma ke králíkům do druhých kotců, i když měla chybějící loubky. Potom jsem pracně sháněla náhradu. Ochotný košíkář mi udělal oválný velký koš, ten ovšem postrádá původní lehkost a praktičnost opálky. Jsou drobnosti, na které sočím pro jejich chatrnost; až po jejich zničení poznám, jak jsou nepostradatelné. Detaily stylových věcí doplňují dokonalost provozu na farmě.

Proto dnes píšu článek o poznání a uznání role starého sušáku na prádlo. Nikdy ho nedám, sem patří a patřit bude, dokud bude stát dům. A to bude doufám dlouho. Už jsou mi jasnější obavy starých hospodyň, že nevěsty tyto pomocníky nahradí novými, moderními. Už od špalků a z kontejnerů je zachraňují s úmyslem je zachovat. Protože poznaly, jak neuvěřitelně přesně zapadají do mozaiky života v domě na venkově. Však moudrá nevěsta pozná a možná i ocení jejich roli. A třeba i vděčně a poučeně vezme starou věc na milost. Jako dnes já.

Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 31. května 2011 v 14:57 | Reagovat

Poznání je život a život je poznání. Učíme se celý život a leckdy se divíme, k jakému jsme to došli závěru, který bychom nikdy předtím netušili, že? [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU