Kopřivová dieta

6. května 2011 v 22:25 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Tak předevčírem to začalo...

Ano, titulek je správný. Konečně začala sezóna. A i když předevčírem bylo mínus sedm a pomrzlo zde všechno, co šlo, kopřivu mráz nespálí. O tom jsem se přesvědčila v ďolíčku bývalého trní. Po celé ploše se to před polednem zelenalo kopřivami. Těmi mladými, co prý tak krásně žerou kachňata. My kachňátka nemáme, ale dají se využít ke sběru na sušení a prodání jako léčivky. Léta jsem těžila a prodávala kopřivy už těsně před květem, protože bylo víc bylin, které v té době kvetly. Ty se musely vytěžit dřív a kopřivy čekaly. Letos je to jinak. Bohužel.

Jako bylinářka obcházím začátkem jara a mapuji, kde co poroste a nebo už roste. Letos jsem při svých obchůzkách konstatovala, že je to s bylinkami špatné. Moc špatné. Prvně kvete podbělový květ. Zjara zrovna v té lokalitě začali dělat silnici, byla tam špína. Tak tam nic. Ještě jedno místo loni odvodnili a těch pár chudinek kvítků jsem objevila až byly odkvetlé. Tak zase nic. Sedmikrásky krásně nakvetly přímo před domem u rybníka. Ale přesně ten den, kdy jsem je chtěla sbírat tam najela sekačka a při návratu z města jsem to zjistila - opět nula. Ale tam vyrostou jiné, travička bude krátká a budou se dobře sbírat. Letité porosty černého bezu lehly pilou aktivního pracovníka skoro beze zbytku. Trní jako zdroj trochy bezového květu lehlo popelem doslova, tam nebude kvíteček. Ale zato kopřivy! Ty u mě letos zabodovaly a zrovna v už dlouho opěvovaném "trní".

Před dvěma dny jsem se na sběr kopřiv vypravila poprvé. Údolíčko začíná zarůstat bejlím, to je jasné. Zmizely přestárlé nálety a spousta keřů a tak mají životní prostor. Navíc pro mě je tu jedna veliká deviza. Porost je čistý, čisťučký. Začínají se tam objevovat krásné trsy, ale ještě jsou dost malé. Poprvé jsem tam byla sklízet předevčírem, podruhé včera.

A dnes jsem ocenila, jak bylo prospěšné, že jsem shodila ta nadbytečná kila. Loni jsem při sběru kopřiv trpěla. Nestačil mi dech, dlouho jsem nevydržela skloněná, víc jsem stála než dělala. Navíc vždycky jsem je pracně vyřezávala po jedné z trávy. Až když jsem přišla domů mi došlo, že vlastně mi sběr letos nedělá potíže v žádném směru. Docela se na sběr kopřiv těším. Jsou ještě malé, tak 20 cm, ale to je vlastně úplně ideální délka jak má být. Včera jsem opět dovezla kárku plnou mladých kopřiv s plným huzlem navrchu, ještě víc než předtím. Už to však nešlo tak lehoučce, bylo toho přece jen víc. Sotva jsem totiž vyjela z ďolíčku na pole, musela jsem víckrát odpočívat. Je to přece jenom námaha pro starou ženskou.

To ale nebylo všechno. V jedné ze dvou částí trní byly kopřivy jakési jiné a pořád mě napadalo, jestli to majitelé nepostříkali, aby ochránili sazeničky topůlků. Jen jsem dorazila domů poprvé, už jsem zamířila se zeptat. Jsem odpovědná sběračka a nikdy bych neodevzdala byliny postříkané jedem. Oddechla jsem si. Ani jedni s postřikem nepočítají, budou prý jen vysekávat buřinu a jinak to nechají tak. Asi jsem je potěšila svou zprávou, že o kopřivy se postarám, aspoň o tuto dávku. Dnes jsem nebyla, trhala jsem hluchavky, které mi Pepíno donesl k obrání. Byl na průzkumu a nějaké donesl. Aspoň vím, kam jít v dalších dnech hrbit hřbet. Už jsou hodně rozkvetlé a mráz tří posledních dnů je hodně poničil. Dnes topíme a usušíme květy na topení.

Ještě k tomu postříkání. Jeden rok jsme měli domluvené vyčištění plochy u brambor ve vedlejší vsi od kokošky pastuší tobolky. Hned odpoledne jsme tam zajeli a nadřeli se, bylo plné auto. Doma jsme těžké igelitové plachty vynesli na patro, rozložili a těšili se, kolik bude korunek. No a druhý den ráno přijela teta majitele se špatnou zprávou. Než jsme sklízeli, synovec to všechno postříkal - odkládala zprávu nám a už mu to bylo dlouhé. On je to přece jenom plevel a tak co, postříkat a je to! Pak jsme to nechali doschnout a pečlivě spálili, aby zbytky neškodily.

A ta kopřivová dieta? Přesněji pohyb při sklízení mi zajistí, že nemám chutě na jídlo. Než tam dojdu těch asi třista metrů, projdu se a pak už jsou jen předklony a vztyky. Pořád dokola. Mám sebou rádio, tak mám i kulturu a informace. Zatím je to nezvyk; při zpáteční cestě jsem toho měla včera až dost. Ani náhodou nemám chuť na jídlo, jen kafíčko si dám a tím se už dopředu odměním. A ještě udělám něco pro zdraví jiných! Navíc - i pár drobných zacinká do hrníčku s nápisem NA PSÍ KUSY. Za kopřivy opravdu pár drobných, je to spíš symbolický obolos. Kde jsou ty tisíce ze dřívějška?! Byla jsem mladší, před dvěma roky operace kolena, to už se nedá lézt po mezích jako dřív. Ale nestěžuju si. Rozumně to omezím, letos mi stejně nic jiného nezbyde. Další roky budu zase nemotornější, bojácnější, starší.

Bylinkovou sklizeň mi už roky jistí vypěstované divizny a slézy americké. Divizny už před třemi roky vytlačily ze zahrádky papriky i většinu rajčat a slézy zabírají v posledních letech tak dva metry záhonu ve velké zahradě. Jejich sklizeň je tím jistá. Místo přímo u domu je strategické. Představte si, že každý den v brzkém ránu lezu z betle, abych před největším slunkem trhala nádherně zlaté a voňavé kvítky divizen. Nevoní všechny, ale vždycky si některou voňavou označím a semínka pozorně seju, abych měla i voňavé. Jsou plné včelek, ale už jsme si na sebe zvykly: ony mají zájem o pyl a nektar a já se zase někdy opozdím, abych jim nechala sklidit co nejvíc. Stejně se na tom každé ráno pasu i dvě hodiny! A nějaké žihadlo do nepozorné ruky je zdravé. Se slézy je to podobné až na pozdější hodinu sklizně. Bonus je v tom, že na květy slézů jdu i třikrát za den. Postupně nakvétají, za hoďku už bych mohla jít znova.

Neštěstím je, když prší. Pokud přestane pršet, divizny sklízím s tím, že do každé rostliny třepnu a pak mokravé květy suším na sušičce. Slézy počkají, ale pokud květy sklidím, jsou mokřejší. I ty se musí sklízet denně, jinak nasadí na semena a přestávají kvést. Když jsem byla na operaci s kolenem, Pepíno to lajdal. Přijela jsem a slézy skoro nekvetly; byly už plné peciček. To byla práce, každý plod utrhnout! Máme na farmě taky slézy s "chlebíčky". Je to běžná rostlina na dvorech a když dokvetou, vyvinou se na plazivé rostlině kulatá plochá semena, která jsme jako děti jedly. Občas si taky vezmu, je to dobré na odhlenění. A když je člověk věčně hladový, i takový zdravý chlebíček je dobrý.

Ještě sbírám a suším květy červené pivoňky. Letos kolem jednoho červeného keře budu chodit opatrně. Leží blízko něho naše minulá fenka, kníračka Kitty. Loni jsme se s ní rozloučili a pochovali ji přesně v den Pepínových narozenin. Čekali jsme, dokud na místní kapli nezazvonil zvon poledne a pak jsme ji uložili do toho voňavého místa. Je i není tu s námi, byla nám radostí a věnovali jsme jí toto výsadní místečko. Voňavé květy mi nosí pěstitelé z celé vsi, když to jako dávám na výkup. V největším květu, aspoň nepřijdou nazmar. To je potom vůně.

Každý rok sbírám, suším a prodávám různé bylinky, podle podmínek. Ale taky si každý rok nechávám část sklizně. Už řadu roků zvládáme běžné neduhy s pomocí matky přírody. Dávám sušené namíchané čaje i dalším podle jejich potřeby. Dělám i sirupy a masti, i ty se rozejdou mezi sousedy. Každý rok to sousedi i rodina znají: chodím si pro alkohol k sousedům, aby bylo do čeho naložit byliny na mazání a kašlavku.

Tak se bavím každý rok. Už to rok od roku jde hůř, ale baví mě to. A mám pohyb. A jsem potřebná pro marody. A voní mi to zde po bylinkách. A... a... a... Prostě s přírodou a z přírody žiju.

Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 7. května 2011 v 6:56 | Reagovat

Milá Kitty,
díky za krásný provoněný článek. Všechny ty rostlinky, které sbíráš jakoby poslaly svou vůni až na Hanou. Ejhle i vzpomínka na to, jak jsme obíraly květy divizny u babičky za stodolou se vynořila. Obdivuhodná žena! Klaním se! Takovou pečlivost a vytrvalost, aby jeden pohledal. Hezký den ! :-)  :-)  :-)

2 Bohunka Bohunka | E-mail | 7. května 2011 v 9:24 | Reagovat

Milá Maruško,je to krásné jméno.Jsi teda odpovědná bylinářka,já mám bylinky jenom na zahrádce,venku se je netroufám brát ,dnes každý stříká,náš soused i přez plot.Je mladý a nemá čas,omlouvám ho.Přejí pěkný den a bohatou úrodu bylinek.

3 jezura jezura | Web | 7. května 2011 v 14:58 | Reagovat

Pravda, pravda, taky tě obdivuji, milá Kitty, jak to všechno zvládáš a ovládáš ty bylinky. Takovou sousedku bych brala všemi deseti! Tak ať se ti daří! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU