Poslední stopy v písku

8. května 2011 v 15:51 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Zase jedna domácnost bez svého člena...

Moje milá kamarádka blogerka s mužem přišli o milovanou fenku. Kdo to znáte, tak víte, jak jim je. Za léta společného života jsou věci, které se vryly pod kůži a do srdce. Ty teď budou připomínat kamarádku. A nově i vzpomínka na blogu "janus.svetu.cz" i s fotkami. Osamělé ráno a pár pohledů, kde chybí to podstatné - Aidinka.

I ještě zachovalé stopy v písku - symbolická věc. Čas, déšť a vítr budou stopy zahlazovat tak jak bude slábnout vůně po letitém pobytu s živočíškem. Časem bude třeba i ty otisky zahladit - žádá to sám život. I proto mě napadl návrh: sádrové otisky zbylých tlapek. I když to není nic objevného.

Kdejaká rychlokvašná hvězdička si sama na svůj návrh pro větší a "trvalou" slávu nechává zvěčnit svůj otisk ruky, nohy či kdovíčeho ještě do betonu na očích. Slavným a zasloužilým to neberu, tam je to na místě.

V tomto dnešním bolestném případě je taky někdo, kdo odešel a nechal po sobě poslední otisk v písku. Cítím to jako případ, kdy můžeme lásku zvěčnit. A realizace nemusí být nijak na očích, dokonce je to pole pro intimno. Stačí trochu sádry a vody, můžou to být i současné slzy. Vyplnit "poslední stopy v písku" prozaickou sádrou a udělat jakousi dlaždici. Tu bych pak jako připomínku umístila v přítmí někde pod voňavou květinkou nebo stromem. Jen pro nás a pro ty, kterým taky dlouholetá psí přítelkyně bude chybět. Nic okázalého. Jen stálejšího. Pak už další život nepoškodí poslední stopy.

Možná vás, kdo taky přišli o zvířátko, napadne: proč mě tohle nenapadlo! Prostě třeba i proto, že po něm nezůstaly ty příslovečné "poslední stopy v písku". Fyzická památka nemusí být tradiční...

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 9. května 2011 v 14:07 | Reagovat

Každá ztráta bolí. At' už přijdeme o milovaného člověka, nebo o zvířecího mazlíčka, který nás po určitou životní etapu provázel na své, proti nám kratší, životní pouti. Bolí to vždycky.
Něco o tom vím, v únoru mi zemřela maminka.
Stopa zůstává v srdci, ale stopa v písku je báječný nápad, který by stálo za to, ho realizovat.

2 jezura jezura | Web | 9. května 2011 v 16:20 | Reagovat

Milá Kitty, jsi dobrá, že tě to napadlo. Určitě by to mnoho lidí využilo. Vždyť takový pejsek to je člen rodiny. 8-O

3 Latryna Latryna | Web | 10. května 2011 v 9:32 | Reagovat

Moc pekne napísané! Miláčkov mám doma viac ako dosť, takže ich stopy zostanú v mojom srdci... zdravím. Viera

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. května 2011 v 22:09 | Reagovat

[1]:S Tvou maminkou je mi to líto, to se nedá srovnávat. I když každé takové neštěstí nás dostane. Po hodně letech každý člen rodiny chybí. A ta plastika s otisky - viděla jsem to a je to zvláštně tajemné a silné... 8-O

5 annapos annapos | E-mail | Web | 11. května 2011 v 6:50 | Reagovat

Stopy zústávají všude a na všem, také jsme před nedávnem ztratili pejska , naše Barča, je ale stále s námi, když peru, stále i po té době, jsou na prádle její chloupky, stále se něčím připomíná, v lese najdu její starou hračku, nebo v záhonu zahrabanou moji ponožku, vždy to trošku zabolí, když mě něco připomene že už tady není a nikdy nebude.

6 danatoma danatoma | E-mail | Web | 15. května 2011 v 21:23 | Reagovat

Moje milá Kittynko, děkuji za tento překrásný článeček.
Smutno je stále, ale přece jen už se mi vybavují radostné chvilky, kterých bylo za 11 let nespočetně. Vlastně denně od rána do večera a v noci nás doprovázel její dech a občas i pořádné chrápání. Sice to bolí moc, ale Aiduličce už je krásně a to je hlavní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU