Trhání hluchavek

11. května 2011 v 23:16 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Včera jsem byla na hluchavkách a odpoledne jsem je otrhávala doma. Tato nezáživná a nenapínavá prácička ale má taky něco do sebe...

Byli jsme autem s Mařenkou a nařezala jsem si pěkných plně rozkvetlých rostlin hluchavek prádelní koš a trošku. Přesně vím, že v poho se dá zpracovat za den tak jeden bramborový koš, pak už uvadnou a je to trápení. A včera zase: hamty hamty, jsem nepoučitelná! Ovšem včera i dnes to bylo na rozdíl od minula výživné i zábavné.

Sedím si tak na zápraží na sedadle od auta, přede mnou skládací ponk, v něm bramborový koš na odpad, nahoře lavór s hluchavkami a vedle miska na květy. Už osvědčené, nic nového. Nové je to, že přibyla Betty a dělala jsem na dvoře. To bylo akční!

Včera bylo slunečno až horko. Normálně by si mě včely na dvoře nevšímaly. Včera je nudící Betty ozobávala a jim se to nelíbilo. Asi chytla nějaké žihadlo, žrala pýr a pak se pozvracela. Za chvíli uklízela po vlaštovkách: dovolila jsem si neuklidit pod jejich hnízdy a ona se v tom čerstvém vyválela. Páníček začal krmit králíky a to je signál - Betta navštěvuje králíky v jejich kotcích a nejraději by zůstala v kotci u Patrika, našeho plemeníka. On sedí a kouká a ona ho packuje, dokud nemusí ven. U pěti odrostků v kotci je často, sedne si tam a koukají se na sebe. To pak slyším pokyny pána domu"

"Betty, uhni. Betty, kam zas skáčeš? Bety, ne! No teda! Betty ven...!!!"

A tak to jde pořád dokola. Jde k druhé části králíků, kráčí po dvoře a slyším ho hudrovat:

"Pudeš zpátky do Křižínkova. Já nebudu pořád jenom slibovat!"

Sedím, otrhávám voňavé hebké kvítky a pod fousy se usmívám. On hudruje, ale nemyslí to tak. Prostě za pána si naše Bettka vybrala mě a na něho zkouší svoje fígle. Já jí taky, když zlobí, říkám Betta. Je naším druhým psem, první (alfou) byla dlouhá léta Kittynka. Tak se často naším dvorem nese volání "Betto!" Jako zlobivé - ty jedna neposlucho!

Trhám hluchavky celé odpoledne až do pozdního večera. Jasně, hamty hamty, přehnala jsem to. Proto mi už nezbývají síly na napsání článku na blog. Svítit nechci a jdu brzy spát. Dnes ráno jsem nastoupila hned brzy ráno a kupodivu, ve studené komoře kvítky moc nepovadly a jde to. Za hoďku už jsem hotová.

Má být polojasno a třeba už i začít pršet. Mám v plánu ještě jeden nájezd na kopřivy do trní, abych využila mlaďoučkých rostlin, za pár dní asi notně povyrostly. Tak se vyšašíruju, modrákový plášť a široký klobouk na hlavu a jdu. Betty vyčítavě a nechápavě kouká, čekala po ranním vyčesání vycházku. Ale má své dny a já ji hlídat nebudu moct, uvázanou pod keři bych ji taky dost neuhlídala.

Přišla jsem tam a zjistila stav téměř stejný jako posledně. Sucho, rostlinky japonských topůlků na dolním plató jen tak tak živoří. Kola kopřiv nepovyrostla ani o kousek. Je velké sucho, ani kopřivy neprospívají. Zapršet by mělo. Pod Suchou horou upíráme oči k nebi všichni a přejeme si, aby zapršelo. Suchá hora je nevyzpytatelná. Někdy zadrží mraky v Rakousku a u nás ani kapka. Jindy rozpárá mrakovou peřinu u nás a zase je dešťová pohroma.

Dnes jsem šla po poledni a to jsem si dala! Slunko pálilo, kopřivy pálily úplně nelidsky a ještě jsem zakopla a spadla do kopřiv; narazila jsem si operované koleno, vlastně obě, a skončila tváří v kopřivách. Pak už jsem to rychle vzdala a "pádila" domů. Po čerstvě zasetém poli by se jelo dobře, nebýt mé naprosté vyčerpanosti. Uvařená, vylekaná z pádu a co z toho bude! Došla jsem domů, poprosila Pepína o uklizení kopřiv ze slunce. Napila a ochladila jsem se a zapadla na postel s ledovým obkladem na koleno. Naštěstí se to spravilo samo, stačil krátký odpočinek.

Pepíno koukal na náš hokej s Amerikou. Vyrazila jsem proto ještě na vycházku s Bettou, protože odpolední výšlap odpadl. To už šlo splavně: pozorně zjistit nepřítomnost psů v okolí, šupem nahoru a polňačkou kilometrový okruh na vodítku. Zatím, snad už brzy bude moci lítat bez vodítka, kam a jak se jí zachce. Ještě pořád pálilo slunko; napadalo mě, že všeho moc škodí. Dnes opravdu by bylo lepší trhat hluchavky na dvoře pod slunečníkem celý den než se pustit do sklizně kopřiv. Ale stihla jsem všechno, v hokeji jsme vyhráli a Betty už potom dělala jen psí očička a nehrozilo odvelení do Křižínkova.

Tak teď víte, proč včera nepřibyl žádný článek. Pořád si myslím, jak jsem čupr, ale rok od roku je to obtížnější. Na bylinky bude letos stejně špatný rok, tak už mám rozmyšleno, že je hodně omezím. Přece jenom - rakouské a holandské rentiérky se nehoní po bylinkách jako já. A protože mi došlo, že jsem vlastně taky ta rentiérka, chci být in a zkusit trochu žít jako ony. Zkusím to, Jura jsem už byla!


Betty jsme si přivezli z Křižínkova, což je u Velké Bíteše. Lán světa. Vychtěli jsme si ji a teď to máme! Strýc říkal: Červi vším hébóu. To je teď u nás. Slepičky už toleruje i ony ji, ale přece jen - někdy se musí nutně rozběhnout zrovna k nim pro kostičku a už je pozdvižení. Kohout je ve střehu, přijde hrozit a ona se diví.

Tak vidíte, co všechno je možné si užít, když pořád nefofruju v terénu. Poznávat cvrkot na farmě, nového živočíška i rozmýšlet a uvažovat. Chvíle klidu, jen úkradkem si užívané. A přijde poučení...

Kitty



















 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 12. května 2011 v 11:47 | Reagovat

Milá Kitty! Betty máš pro radost i pro starost, to je jako dítě, tak si musíš užívat dostatek obojího. A že nám už jde rok od roku všechno hůř, to už víme taky. Už to lepší těžko bude. :-P

2 otavinka otavinka | Web | 12. května 2011 v 13:06 | Reagovat

Milá Kitty, tak konečně článek o hluchavkách. Já si ho vymodlila, ale zase si někdy připadám jak malá holka, která hltá každé tvé slůvko o této vzácné bylině a mísí se jí vzpomínky na zahradu babičky a jiné věci. Bolí mi kotník, ale se tou nadváhou zbortil. Jen, aby se mi neotevřela noha. Pa,pa. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU