Voňavá pěna na šňůře

29. května 2011 v 19:38 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Je konec května a už to začalo naplno...

Až dnes jsem se vypravila naplno na květ černého bezu. I když v neděli se zde nemá pracovat. Jenže vysvětlete to už hodně rozkvetlým bezům. Dva mokré dny nebe proplakalo. Až dnes se naplno rezevřely růžice bílých okolíků. I u nás lidé masivně vyřezávají bezy a tak kvetoucí keř abych pohledala. U té nebezpečné bejčárny je pět nádherně mladých a nízkých bohatých keřů. Dnes jsem se vydala s Bettou na obhlídku. Uznala jsem, že dnes nebo nikdy, protože v této květové nouzi by mě snadno mohli místní sběrači předběhnout. Nakonec jsem se do sběru tak zabrala, že mě vzpamatoval až zvon na kapličce. O víkendu vařím já a mou zásadou je podávat oběd přesně v poledne. Pepíno už je jistě z kostýlka doma a ta hrůza - suší hubu! Až ta myšlenka mě vyhnala od keřů. Rychle jsem došla domů a ukutila obídek. Dnes jednoduchý, někdy to tak vyjde. A po obídku zase na květ. To už jsem obírala dva zbývající největší keře, bramborový koš té načechrané nádhery a domů.

Stihla jsem ještě Otázky Václava Moravce, u nich chvíli odpočívala. Když začal Pepíno chystat kafíčko, musela jsem ho poprosit, že pro mě ještě ne, musím jít věšet. Velkou krabici od banánů a koš - to obnáší aspoň hodinu a půl při věšení každého jednotlivého květu na šňůry. Je možné je sušit na lískách nebo platech, ale přišla jsem na praxi věšení. Sice je to zdlouhavé, ale zase - pověsím a pak už jen seberu, neobracím, nečechrám. Občas květ v silnější vrstvě zčernal. Stalo se mi taky, že usušený květ na lískách na ovoce obmotali babouci, musela jsem krabice čistit od pavučin. Hnusná práce, pavouky nemusím a na bylinkových platech zvlášť.

Před léty mi Pepíno pomohl celou půdu "zasíťovat". Desítky šňůr pro moje oblíbené sušení černého bezu. Jsou ve výši krku, celkově je to docela namáhavé. I tady se projevila snížená váha a lepší kondice, dnes mi to šlo jako na drátkách, něco víc než hodina a pár šňůr se prsí voňavou pěnou bílých květů. Jak schnou, seschnou se a můžu je za den přesunout k sobě, získám další místo; a tak pořád dokola den za dnem. Postupně bude jejich bílá barva přecházet do slonové kosti až žlutozelenohnědavé, kdy jsou květy suché.

Když jsem s tímto způsobem sušení začínala, měla jsem ambiciózní plán. Udělat lehký rám s mnoha šňůrami a upevnit ho tak, aby se dal po navěšení květů vytáhnout pod střechu, čímž bych získala další jedno až dvě patra. Zůstalo při plánu, jaksi jsem nepřesvědčila mého kutila.

Dnes jsem věšela, dověšela a přišla do obýváku. Zase zde v telce pro změnu jely závodničky Monte Carlo. Proto jsem využila času a zavolala sestře na Moravu. Ona volala už před polednem; Pepíno jí slíbil, že zavolám jak přijdu. Povídám pár minut a slyším, že se jí Pepíno hořce svěřil, že valím takové koše a krabice květu, ale pro něho sodovku jsem ještě neudělala!

V tu chvíli jsem se docela opotila. Došlo mi, že jsem všechno navěsila, do jednoho! A pro mého chudáka nezbyl ani jeden! Což znamená, že ještě půjdu "ojet" obrovský keř u sousedky naproti, tam jsou květy jako talíře. Tři květy na pětilitrovku, citron na plátky, cukr nebo sladidlo, zalít převařenou studenou vodou. Studenou. Když jsem dala nepřevařenou, po čtyřech dnech to nebyla lahodná jiskřivá šťáva, ale táhnoucí se gel. Šťáva zůstala chutná a zdravá, ale konzistence nechutná a téměř nepitná. Sklinku uzavřít gázou, aby se tam neživily a netopily mušky, dát na okno, ale nemusí na ně pražit slunce. Čtyři dny a pitivko je hotové. V sezóně připravuji sklenice ob dva dny, to je tak akorát stačíme vypít. Nám chutná, někdo ji nemusí pro typickou chuť a vůni černého bezu.

V této souvislosti si vzpomínám na příhodu z mého vychovatelského období. Měla jsem učně-kluky a učila jsem je různým dovednostem - na intru každé vzrůšo dobré. Jednou z aktivit byl sběr bylin a samozřejmě jejich sušení. Z výtěžku jsem kupovala odměny do soutěží, které jsem jim pořádala - a nejen jim, celému intru, pro pět pater. Vzpomínám na jednu - pro mé neprospívající české učně (měla jsem i Vietnamce). Mohli se zúčastnit doučování s námi vychovateli v různých předmětech, aby si zkusili se to naučit a pak jsem jim domlouvala u vyučujících, aby je vyvolali a tak umožnili mým učňům zažít zážitek úspěchu ve škole. Prostě zlepšit si známku. A tak jsme taky sbírali květ černého bezu. Sušila jsem to řadu roků v místnosti s bojlerem za naší velkou klubovnou. Právě na těch šňůrách, že už se s tím nemuselo manipulovat.

A stalo se, že jeden rok pro ústní závěrečné zkoušky musela být k dispozici zrovna moje klubovna coby největší a nejhezčí. Nebyl problém. Nazdobili jsme ji, nachystali předměty ke zkoušce a čekali pochvalu. Ale - tu máš čerte kropáč! Jen přišli a začali zkoušet, pach a asi i pyl z vedlejší místnosti udělaly své. Předseda komise byl alergický na pyl černého bezu. Chudák vážený muž postupně začal kýchat, smrkat, červenat a bylo zle. Všechno špatně, ústní zkoušky se narychlo stěhovaly do školy. Z nás nikdo takto postižený nebyl, nemohli jsme to předvídat. A předseda se nezeptal, nenapadlo ho, že jsme takové včeličky a sušíme si černý bez pro penízky na odměny do soutěží!

Tak - jedna příhoda z bylinkářského života mi připomněla, že život na internátech nemusel být nutně nudný. Nikdo z nás, kdo jsme to zažili, na to nezapomene.

Jen ještě jedna zkušenost v této souvislosti: učni s nejhorším prospěchem, pokud se dali do doučování, byli zrovna těmi, kdo byli hodně odměňováni. Každý měsíc jsme vyhodnocovali aktivitu a nejslabší studenti byli pro svoji hojnou účast v doučování na špici! Stálo to za to. Zlepšili si známky, dočkali se minuty slávy ve škole a ještě sbírali ceny za aktivitu. Ale - to už je let. Dnes internáty snad ani nejsou a aby vychovatelé motivovali nejslabší ke zlepšení tímto způsobem, to se asi nenosí.

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 30. května 2011 v 15:27 | Reagovat

Tak souhlasím s tebou, to dnes opravdu už nehrozí! :-(

2 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 31. května 2011 v 23:04 | Reagovat

No jo co asi dnes slouží k motivaci?Dneska těžko Anežko některé rozežrance takto motivovat :-).Stejně jaksik bylo to s těma dětma jak nebyli tak rozežraní lepší.Většinou mají první poslední a já si myslím,že jsou stejně chudí.... :-(

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 12:48 | Reagovat

Na tu alergii jsem si vzpomněla hned na začátku článku... A nemívala jsem, jen na kvetoucí trávy, ale čas od času se přidá něco nového. Už tři sezóny to byl bez a já přitom tolik miluju jeho vůni.
Ale děláme aspoň šťávičku :-) Když je můj drahý natrhá a namočí, můžu pokračovat bez problémů :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 13:11 | Reagovat

[3]: Šťáva je u nás taky na pořadu dní hned od začátku. A taky "smažené kosmatice"! To se obalí veliké bohaté okolíky květů v těstíčku a osmaží se. Zatím co se spodek smaží, odstřihám stopky a po obrácení a dosmažení jsou to mňamky. Pokud se rychle smaží, ani se to tak nenapije tukem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU