Červen 2011

Stihnu to někdy?

30. června 2011 v 22:42 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Ráno - začínám fungovat. Ještě poloslepá jdu na dvůr zapnout internet, zkontrolovat kolik napršelo a kolik je stupňů na teploměru, abych to dala do záznamů...
Cestou si kombinuju, co dnes mám všechno stihnout:


Pusa

30. června 2011 v 21:21 | Kitty |  Vykutálenosti
Ráno sedím na letišti a začínám se oblíkat.

Betty mi asistuje asi tím způsobem, že mi tahá oblečení, okusuje mi ruce, zívá a válí se na hřbítku. Už je jí to dlouhé. Ona hned po ránu čeká na česačku a procházku a blbnutí při ní. Potřebuje se vyskákat, vylítat, vyčuchat, pokousat ruce paničce. Je nějaký div, že páníček pro ni není tak atraktivní, když to s ní takhle nedělá?

Pořád okusuje moje ruce, zavazí. Zatlačím ji stranou a ona už ví. Abych ji zabavila, dávám se do popěvku.
"Miláčku, nebuď tak upejpavá, poď mi pusu dát!"
A to už nadskakuje, kňučí, útočí. Často se jí podaří mě i líbnout! Oblékám ponožky, ona vyskočí bez rozběhu a odrazu a už ji mám! Fousatá pusinka...
Ona teď už ví, že vím o tom, že mě chce dostat. To je taková zábava, než já se dám do pořádku a než ona potom strpí vyčesávání. Musí čekat. Mezitím předvádí svůj repertoár. Vrtění, zvuky, poskoky. Kdo máme mladé psí zvíře, známe to. My máme mladý. Docela čerstvý, eště teplý!

Tak po ránu žiju já a Betty.

Kitty

K čemu jsou peníze, když nejde PC?

30. června 2011 v 21:03 | Kitty |  První pomoc
Zase potíž...

Včera večer jsem čistila PC od dočasných souborů jako jindy. Ale tentokrát mi PC po něm vysolil informaci, že zjistil nějaké hardware, které může zavinit špatnou funkci internetu. Prý nainstalovat. Váhala jsem - hardware je pro mě docela sprosté slovo. Chci tím říct, že mi to nic neříkalo. Po chvíli jsem spustila instalaci, i když mi to hrozilo, že může poškodit... Spustila, ale zase stopla. Nemíním si nainstalovat nějakého vira nebo koně, když jsem ho mohla chytnout pobytem na nově přihlášeném Faceboku. Po chvíli mi to nedalo, zase se ta hláška objevila, zase jsem začala instalovat a zase to stopla. Prý to může zavinit špatnou funkci internetu. Nepřečetla jsem si ani, co to avizovalo. No a po dalším vypnutí a zapnutí ŠLUS!, internet nešel. Až do dneška. Nemohla jsem nic a nikam.

Byla jsem jako ochromená. Na net jsem si domluvila scuka u Mařenky, ani byste nic nepoznali. Ráno jsem si rozepsala tři nové články, ale chuť ani čas nebyl. Odpoledne jsme jeli odevzdat první letošní bylinky. Vzala jsem maroda PC a dala jsem ho na zjištění, co mu je. Lámala jsem techniky, slíbila stovku za rychlou práci. Za tak dvě hoďky mě technici vítali v hlubokém předklonu a mého miláčka mi dali zdravého. Při opravě zjistili smazaný ovladač siťové karty, prý jednou zatuhl, ale mám to prověřit prací. Josef jel nechat přeprogramovat zkrachovaný konvertor satelitu, ale doma televize stejně nejede.

To byl odpoledne zájezd! Za bylinky jsem získala 1560 kaček. (za měsíce lezení po mezích a trhání a sušení). Za maroda počítač za opravu 250 kaček a stovka navíc, za konvertor 50 kaček a nic navíc a stejně se to nevyřešilo, 1000 kaček na benzín, 380 za webkameru. Tak se u nás hospodaří! Ale už mi to jede a žijeme. Můžu psát a číst, můžu žít.

Ani byste nic nezjistili. U Mařenky bych napsala články, skoukla novinky. A zatím jsem tiše trpěla, Pepíno nadával. Ještě že jsem si všimla, že dnes se vykupují bylinky. Měla jsem jich něurekom, tak jsem docpala dva pytle kopřiv, poprosila Pepína o odvoz a narvali jsme pytle a sáčky do Thálinky. Bylinky nás, a mně zvlášť, docela vytrhly. Že z obolosu za ně nic nezbylo - ale žiju. Jen aby to jelo dobře i dál.

Tak - jeden článek - neplánovaný - je zde. I tak se někdy vyvíjí den. Nakonec - člověk musí mít i trochu štěstíčka v neštěstí, nemám pravdu? Buďte rádi, že se to nestalo vám. Není to nic moc. Ale když je konec dobrý...

Kitty

Zmetek a zlomyslnost

28. června 2011 v 14:37 | Kitty |  Zmetky a zlomyslnosti
Jak byste pojmenovali něco, co původně mělo pomáhat a po nainstalování je pro zlost?

Rekonstruovali jsme elektriku v celém domě. Dost šokézní událost, ale už je za námi. Bohudíky. Slíbila jsem majiteli této firmy,
že ho za výbornou práci jeho i jeho pracantů pochválím. To jsem splnila a to ráda. Jenže - na každé práci se může projevit chybička. To se stalo i nám a jmenovitě mně a mému počítači.

Mohli jsme si říct, co bychom pro novou instalaci chtěli. Mohli jsme taky reagovat na návrhy samotných instalujících chlapů. A to jsme dělali rádi. Už jsem psala o "dračích očích", které se ale vyladit nepodařilo a budou po celou dobu trvání domu svítit svým žhavým profilem do noci každý den i noc po celé roky. Vypínač měl vypínat světlo na půdu. Svítící kontrolkou pak dát výstrahu, že světlo na půdě ještě pořád svítí. Chtěla jsem, aby svítilo, když jsem to světlo opravdu nezhasla. Teď je to tak, že svítí kontrolka, když se tam nesvítí. Chybí mi u toho logika! Malá promrhaná částka za elektřinu, ale mne mrzí. Pokus to změnit proběhl, ale prý - nejde s tím nic udělat. Jo, s tímto krámem a špatnou volbou sice ne, ale při dobré vůli... Stejně to tak nezůstane, to musí jít, jinak to není možné. Snad jinde budou vstřícnější a nápaditější. A zbavím se noční výčitky, že zbytečně mrhám elektřinou. Malá spotřeba, ale za ty další roky? A proč, ne?

Ovšem to je maličkost. Trochu větší, a teď už opravdu zmetek, je dodaný předpěťový chránič k počítači. Nová instalace (a jmenovitě on) má ještě víc chránit počítač proti zlomyslnostem nenadálých výkyvů proudu. Ať směrem nahoru nebo dolů. K televizi nám to rozmluvili, ale k počítači jsem si to vydupala. Dodaný předpěťový chránič měl mít i vypínač. Při zasunuté zásuvce do sítě se s ním mělo dát vypnout všechno, co je v jeho pěti zásuvkách zapojeno. Ony na nich jsou i světýlka kontrolek značící, že přístroj je v pohotovosti. Pět takovýchto žroutků mělo jít najednou vypnout a ještě mít ochranu. Dodaný předpěťák hezky svítí zelenou a oranžovou kontrolkou, když teď píšu tento článek. Až dopíšu, měl by celý ten svítící "harapák" jít vypnout. Šel. Asi dvacetkrát. A teď ho na radu elektrikářského mistra raději nevypínám, klapkový vypínač je zablokovaný. Teď se pracně se nahýbám přes stůl a monitor a poučeně jemně rvu samce ze samice! Pokaždé, kdy chci zapnout i vypnout počítač, se tak musím páčit přes stůl a monitor. Je jasné, že taky pokaždé kleju a sykám a svolávám Peruny na toho, kdo to vyrobil. Ale od minulé soboty i na pana majitele té firmy, který už podruhé upomenut, klidně si odjede na dovolenou! Prý to předá některému z "kluků" a ti mi to přijdou vyměnit. Má prý ji už doma , jak řekl "tady u mě". Dodnes usykávám zlostí, telefon na "kluky" nemám a pan majitel asi zapomenul. I když nikdy nezapomenul, co jsme si v běhu rekonstrukce domluvili, obstaral a nespletl co slíbil. Za tu dobrou práci dostali už zaplaceno na ruku i pochvala proběhla na tomto blogu i všude, kde se zajímali, jak ta firma dělá. Trošku jsem je zřejmě přechválila. I když zrovna o jejich odbornou práci nejde. Dnes, o den později, přijel "kluk" z firmy a donesl i nainstaloval a prozkoušel nový, ještě více "trendy" předpěťák. Tleskám, jsou féroví.

Už jste možná v článku zaznamenali slovo ZLOMYSLNOST. Tato poznámka je takovým "přílepkem" k článku stejně tak logicky souvisejícím, jako souvisí přílepky zákonodárců ke schvalovaným zákonům, když s přílepkem něco smrdí. Zde je to taky tak. Ještě prosím svoji milou sestřičku na Moravě, aby dál nečetla a tato část se k ní nijak nedostala. O tomto jsem nemínila psát, i jsem to slíbila. Ale moc to bolí...

Včera jsem se na žádost mojí bývalé milé kolegyně z učiliště přihlásila na Facebok, abychom si tak mohly pokecat. Ona se teprve učí vůbec s počítačem, tak jsem se po dřívějším opakovaném přihlášení a zase odhlášení znovu, tentokrát úspěšně, přihlásila. A dostala jsem od ní jedinou zprávu, že doufá, že už jsem dostala zprávu a že je z toho OK. Až tak, že pro ten den končí a ozve se. Čekám dodnes, Svatko.

Jak jsem se tak stala členkou FB, začala jsem hledat, kdo všechno je členem. Z dřívějška jsem dostávala mejly z FB, že TENATEN se chce stát mým přítelem na FB. Všem jsem vysvětlovala, že se mi nepodařilo na víckrát se účastníkem stát a že to nechci, mám ráda své soukromí. Včera jsem tedy vzpomněla, že i Adriana si na mě s tím taky kdysi vzpomněla. Napsala jsem začátek jména a "ťuk", měla jsem ji tam. Začínám koukat, jak to vlastně vypadá a zaujala mě jedna fotka. Autonehody. Něco povědomého, kliknu a strnu. Čtyři fotky z autonehody, při které zahynul jako oběť můj synovec. Rozbité dětské autosedačky. Na třetí fotce tělo pod plachtou a známá bota policisty - přímo on! Zažila jsem nepěkný šok, i teď se mi tlačí slzy do očí.

Fotky poslala jeho bývalé manželce jeho družka Adriana, se kterou má dvě děti a se kterou žil až do té nehody. V bolestném šoku jsem k tomu napsala komentář s tím, aby to smazala nebo aspoň zavřela, jestli to jde. A to stejné jsem napsala jeho bývalé ženě Kateřině. Aďa mi napsala, že tím nic zlého nemyslela, jen to poslala jeho bývalce a jí to tam zbylo. Ale pokud mi to vadí, tak nemá problém a zavře to. To byla reakce slušné ženy.

Docela jiná reakce mi přišla přes FB od ženy, která má podle obsahu více mejlů "IQ tykve". Ať mě žaluje! Zapletla jsem se do nedůstojné diskuse, ale už jsem to taky stačila stopnout. S bývalou ženou mého mrtvého synovce z této autonehody nehodlám už víc komunikovat. Tolik chyb a hrubých slov jsem už dlouho neviděla napsaných; o těch v telefonu ani nemluvím. To když jsem se snažila, aby pouštěla jeho syna k babičce, mojí sestře...

Tak co myslíte - je horší zmetek způsobený špatnou prací nebo špatným materiálem nebo zlomyslnost a hloupost? A co nadělá větší škodu? Aďa tam má i pár radostných fotek z nějakého výletu, kterého se Zdeněk zúčastnil na kole. To je docela jiný pohled. Jenže - abych se dostala na tyto fotky, musela jsem ještě naposledy vejít i na tyto stránky a stáhnout si je k sobě. Zatím tam u ní ty čtyři zlé fotky ještě byly. Ale má složitou situaci při dvou dětech na Slovensku, nemá hned čas. Věřím, že je zavře a já budu moct přijít skouknout, co nového je u nich...

Kitty




Až tak!

25. června 2011 v 23:53 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Dnes hned po ránu ulehčuji svému tělu v příslušné místnůstce, když moje oko padne na uhlák s kupou odřezků dřeva. Nahoře - hrůza!

Nahoře trůní igelitový pytlík a v něm jsou zavázané skořápky od ořechů. Jak se tam dostaly? Jsou spalitelné, ony tam patří. Ale igeliťák? Ten má být v umělých hmotách! Jo vlastně, dala jsem to tam tak, než budu mít papírový pytlík a hned potom hupky dupky s igeliťákem do směsných plastů!

Já jsem totiž na třídění odpadů z domácnosti až fanatička. Mám zažitý systém a každý odpad má svoje logické místo. A tak překotně dokončím ranní úkon a ještě začerstva lapnu igeliťák s obsahem. Cestou horečně rozvazuju pytlík, z odpaďáku v kuchyni vyhrabu kabelku od mouky a přesypávám skořápky. U toho cedím mezi zuby obžalobu svého lajdáctví...

Pak mi najednou dojde, co vlastně dělám. Byla jsem v té chvíli jako v tranzu. Jako by šlo o život! A ono vlastně jde o trochu skořápek. V té chvíli prozření jsem se nadechla, poklepala si na budku a začala jsem se usmívat. Vždyť z čeho to vlastně dělám drámo? Z trochy prázdných skořápek!

Někdy si myslíme, že je zle a ona je to vlastně v jádře prkotina. Pak je nejlepší si zaklepat na budku a uculit se své "dokonalosti". Tak jsem to dnes udělala. A fakt se mi ulevilo. Co je o jeden pytlík? Stejně - i kdybych to neudělala já, tak se toho zhostí Pepíno, jsme oba už k tomu vychovaní. Tak o co vlastně jde, ne?
Kitty

Hledá se táta a máma!?

25. června 2011 v 0:35 | Kitty |  První pomoc
Název článku je správně a i název rubriky je správně. O co tedy jde?

No o naši malou kříženku Betty. Je jí asi tak rok a zkusím sem dát i její skoro aktuální fotku.


Tak ji vidíte. Kočku naši kříženou. A teď jde o to, jestli poznáte, jaká rasa byla její máma. Otec je určitě jezevčík stejných barev. Takových atletických "jezevčíků" chodí u nás po dědině nejmíň pět, ovšem Betty jsme si vyfňákali až z Křižínkova u Velké Bíteše. Tento předpokládaný otec zatoužil po fence určitě malého plemene, určitě měla dlouhé hedvábné chlupy, hlavičku jak Betty. Taková šlechtěná slečna proti atletovi a neurvalcovi jezevčíkovi neměla šanci.

Hledám v atlasu psů a jaksi se nechytám. Veterinář prý usoudil, že je to samosprask mezi jezevčíkem, kníračem a ještě právě tou rasou, která se mi nedaří najít. On ji jmenoval, ale zapomněla jsem to. Jsou to malí uštěkanci nebo možná taky ne. Mají výraznou hlavičku jako má Betty. Podle toho byste ji mohli určit.

Prosím prosím, smutně koukám, poraďte chovatelce. Možná je to i úplně nová rasa, kterou zatím neumím pojmenovat. Určitě je to podvraťačka. Ale hledám aspoň stopy šlechtěné matičky, která se stala obětí rujného smilníka. Je taky divoká po otci, ale je v ní i něco velmi jemného a uměřeného - pacičkou umí velmi jemně a koordinovaně pohladit.

Tak, měním název rubriky z "Živočíškové a mazlíci" na "První pomoc". Jde vyloženě o můj zdravý rozum! Dokud se to nedozvím, nebudu mít klid, přijdou maniodepresivní stavy a tak. Tak prosím, mějte se mnou soucit, zapřemýšlejte a pomozte mi určit mámu naší Betty. Protože o otci se asi fakt nedá pochybovat, násilníkovi obyčejném neurvalém! A teď to máme doma!

Co máme vlastně doma? Víte to? Tušíte to? Práskněte mi to, moc prosím. A už předem děkuji. A za kvalitu a formát fotky se možná omlouvám; ještě nevím, jak to bude vypadat po zveřejnění. Pokud se povede, tak můžete chválit...

Kitty

PS.: Jupíííí, Fukčarinka na to kápla a poradila. Budu všude rozhlašovat, že matičkou naší Sáry-Betty je "jorkšírka"! Už to tak bude, podle dlouhých jemných chlupisků (chlupisek) . Chudák matička, ale aspoň si doufám užila. A stvořili draka, který nám zde zradostňuje život! Díky. Máme tedy i jorkšírku, heč!!!

PS podruhé: Další tip - je prý v ní asi taky německý špic - Danička mi to dokonce dokumentovala i montáží, kde do obrázku německého špice přidala obrázek Betty. No, mohlo by to tak být, nemám čas tam prásknout tu montáž, ale pak to přidám a porvite se!

Rok pro zdraví a pro krásu

23. června 2011 v 13:36 | Kitty |  Zdravíčko a papu
V těchto dnech je to přesně rok, co jsem začala pracovat na svém zdraví a kráse...



Jsou tam - to trvalo!

22. června 2011 v 18:54 | Kitty |  Život mého blogu
Kdo jste nakoukl na můj blog v posledních dnech, už vám určitě svítá...

Můj blog byl do neděle 19. června 2011 bez obrázků. Docela zde chyběly. Občas se i zde ozval povzdech, jak bych taky chtěla mít obrázky na blogu. Zakrytě i nezakrytě jsem žádala o pomoc. A zcela zákonitě se ozvaly pomocnice s nabídkami mého vedení v znalostech k tomu potřebných. Jenže - jak už jsem psala - moje zkušenosti s PC i blogovými možnostmi jsou docela útržkovité. Spíš mozaika, řada správných kosteček, které ale nedávaly celek. Stejně zákonitě jsem ale chtěla obrázky...

V oné historické neděli nakonec došlo k zaklapnutí patřičné poslední kostičky. Ale co to stálo nervíků! Bohužel musím přiznat, že nejen mých, i když to z dalšího záznamu přímo nevyplývá. Rozhodla jsem se, že tento boj hodím na blog jako článek. Aby věděly další pomocnice, jak je to se mnou při učení se novému.

Svůj záměr napsat o tom jsem až PO AKCI práskla jmenovaným a ty mi to povolily. Proto se pokusím popsat celý děj kolem obrázků na blogu. Začínám docela zdaleka.

Moje divizničky mi už léta ničí nějaká choroba a škůdce. V rádiu ČRo2 byl pořad, kde odpovídal známý znalec flóry a bylinek pan Jan Kopřiva. Napsala jsem mejl s prosbou o radu. Ozval se mi překvapivě brzy a žádal nejlépe vyfotit postižení a poslat mu to mejlem. Oskenovala jsem typické listy a uložila do PC. Mínila jsem fotky poslat mejlem. Dotud dobrá. Ale posléze jsem je v celém PC nenašla. Nakonec jsem je na radu milé kamarádky Danici pokusem a omylem podle jejího návodu našla kdesi, kde se neměly nacházet. Fotky odešly a už mám jasno. To byla ta odbočka.

S hledáním fotek divizen přímo souvisí, že mě Danica ponoukla a učila a naváděla, jak se dávají obrázky do článku na blogu. A nejen ona. Další kamošky slyšely moje pochybnosti a taky pomáhaly. Jenže znáte to - každá už to umí a vysvětlí po svém s tím, že jsem zkušená a mám v potřebných oblastech práce s netem jasno.

Ještě vysvětlení: blogařka Anna se mnou měla svatou trpělivost. Radila, já oponovala, že to nejde. Neměla jsem jasno, kde obrázky najdu a kde je mám já. Nakonec po mnoha nervózních pokusech se mi podařilo dát obrázek kozy z internetu do složky na plochu mého počítače. A tam zůstal více dní. Další její fotku z přílohy jejího mejlu (batole) jsem dokázala dostrkat do mých obrázků v PC. A dost, vzdala jsem to, ublížená a neúspěšná. Znectila jsem pro sebe houževnatou Annu! Nedokázala jsem tehdy pochopit rozdíl mezi PC, internetem a blogem, snažila jsem se hledat pokusem a omylem! Pro tuto etapu jsem to vzdala.

Další rádkyní a opět znectěnou pomocnicí se stala Otavinka. Když jsem nerozuměla Anně, ptala jsem se jí. Po svém mi vysvětlovala, ale zase mluvila do dubu. I tady jsem snahu o obrázky nakonec vzdala. Ani tady moje kusá mozaika znalostí konečný výsledek nedala.

Poslední v řadě, ne významem, byla Danica. Obula se do mě, prvně požadavkem na instalaci Skype, který z mé strany nebyl úspěšný. Tak začaly lítat informace o návodech, které pro potřebu obrázků dávala na svůj blog. Mejlíky lítaly jeden za druhým. Její rada + moje vyznání, že nerozumím, neumím, nejde to. Nevím, kde to najít. Nevidím to tam. Nevím, co je to screen. A nakonec klasika: i jí jsem to vzdala. Začaly lítat další mejly: nevěš hlavu; já ti pokoj nedám; obrázky si musíš uložit na web, nejlíp na "www..."; nahraj si obrázky do galerie blogu, máš už nějaký?
Do toho se ozvala Otavinka s návrhem, abych si aspoň zkusila dát na svůj blog diplom za Květinovou soutěž od Milánka. Ale jak jsem to pro ten den vzdala, taky jsem to vypustila.

Ale!
Jak jsem byla tak ublížená a znechucená, přece jen mi v podvědomí ťukalo: přece nějaké věci víš, už jsi si uložila batole a kozu za Annina vedení! Přece obrázky tam někde máš, tak je najdi a vzpomínej. To by bylo, aby to nešlo!

Začala jsem vzpomínat a zkoušet. Dala jsem se do psaní toho článku "Vkládání obrázků na blog". Přečtěte si ho a víte vše! Napoprvé se vložení "kozy" nepodařilo, proto konstatování - jsem kopyto atd. Pak jsem ještě pokračovala, že teda obrázky mít nemusím atd. a konec, podpis. Nepovedlo se!

I tahle etapa trvala jen chvíli. Přece jen mi to nedalo. Zapnula jsem svůj mozek, vzpomínala, zkoušela "kopírovat" kozu, zkoušela "vložit" kozu a najednou "ťuk" a byla tam! Měla jsem obrázek kozy z plochy v článku. Zírala jsem na to! Nezmizelo to a tak jsem plná štěstí připsala doušku na konec článku. Tu tam nechám na věčnou paměť mého úspěchu v neděli 19. června 2011.

A už to jelo.
Posílám mejla Danici: "Okamžitě koukni na můj článek o vkládán obrázků na blog!"
Posílám mejla Ježurce: "Koukni, ale fofrem!!!!!!!!... Co vidíš?"
K Otavince taky letí mejl: "...jestli jsi ještě na netu, tak fofrem koukni..."

Z Blogu.cz mi přiletí odkaz na komentář od Danici (velkými písmeny): "Hurá(Á 29x) - nevím co říct a ani nemůžu, protože mi zůstala huba otevřená (Á 11x)."
Od ní přímo přiletí mejl: TÝ (Ý 15 x)JJJJO (O 9 x) - máš tam komentář "
Odpovídám: "Nejenom TÝÝÝÝJOOOOO! Teď se běž ještě jednou kouknout na poslední článek. Prosím?!"
Od Danici: "Pozdě¨- viděla jsem " (to už tam byl diplom za Květinovou soutěž jako živý!)

A aby to ještě nestačilo, přiletěl mejlík od Danici: "Radostí tady nadskakuju na židli a vymejšlím, co nového Tě naučím... ale opravdu mám VELIKÁNSKOU RADOST... nejraději bych ti radostí bulila na rameno..."

Pokud jste si našli odkazovaný článek, tak jste četli i komentáře. To byla všechno rajská hudba na moje pošramocené sebevědomí! Omlouvám se za délku článku, ale vidíte, že to bylo opravdu napínavé. Ještě jednu radu jsem dostala od Otavínky, abych si zapsala tento den jako památný den. Což tímto činím.

Všem mým láskám a rádkyním moc a moc děkuji. Jen doufám, že i já jim budu třeba někdy nápomocná. Ale - takový blogový okamžik je jen jeden. Neuměle jsem zkusila zdokumentovat, jak to bylo. Se svolením aktérek.

Kitty










Ještě obrázek diplomu za Květinovou soutěž

19. června 2011 v 22:14 | Kitty |  Vykutálenosti
Právě se mi podařilo vložit do minulého článku (na druhý pokus) obrázek. Tak to ještě zkusím s diplomkem za květnovou Květinovou soutěž u Milánka. Držte mi palce...

Díky bohu, zdařilo se na první pokus. Přece jen jste mě, děvčata šikovná, i proti mé vůli něco naučila. Od každé dnes mám něco a koukejte, vložila jsem kýžený a chtěný obrázek na můj blog. Je to první (vlastně druhý) obrázek na mém blogu. HISTORICKÁ CHVÍLE!

Fajn nápad!

19. června 2011 v 16:45 | Kitty |  Život mého blogu
Teď zase něco, co mě potěšilo a co mi radost dělá, na rozdíl od "vkládání obrázků do článku"...

Napsala jsem mé vzácné kamarádce velmi dlouhý mejl, kde jsem protřásla víc tématik. To mi teda jde. A když jsem dostala odpověď, jen jsem kulila oči! Otrocky jsem hledala odpověď a něco se mi na příchozím mejlu na první pohled nezdálo. Pak mi to došlo. No jasně - inovace i v psaní mejlů. A tak praktická!

Totiž - byla to odpověď. Já odpověď píšu většinou nad minulý text, tam mi bliká kurzor a tam to prásknu. Tento mejl začínal nahoře i dole stejně jako můj minulý mejl, změna mě trkla jen barvou textu. Udiveně jsem koukala na pasáže červeně napsané uvnitř mého minulého mejlu. Jakoby reagovaly na jednotlivé povídání.

Je to logické. Nemám v tom praxi, dlouhé mejly od někoho dostávám jen opravdu výjimečně. Většinou na jednotlivá témata mejlu reaguju v ucelené odpovědi. Je pravda, když přímo odpovídám na příchozí aktuální mejl, tak musím pořád rolovat, abych byla v obraze. A stejně tak to asi musí dělat pozdější příjemce. A toto? Je geniální. Adresát dostane mejl s mými odpověďmi a přímo v textu mého minulého mejlu jsou jinou barvou jeho reakce na jednotlivá témata.

Vzorem starého pojetí psaní mejlů je jeden článek, reagující na mejlík mé (adoptované zdejší) Pepínovy sestřenice. V článku z října 2010 s názvem "E-mail a e-mail je rozdíl!" je přímo to, co chci říct. Skoukněte to a představte si, co jsem musela dělat - kvůli reakci na původní mejl jsem musela pořád rolovat nahoru a dolů. A teď - jak jednoduché. Vklouznout do původního mejlu, jinobarevně odmeldovat komentář k té pasáži a dál psát zase až tam, kde je snadné reagovat na další oddíl mejlu.

Jednoduché? Geniální nápad je vždycky jednoduchý. A nebo - musí předcházet poučená příprava. Tento případ je tím druhým, i když zrovna u této blogařky je to i případ první. Chápete to? Proč to nenapadlo mě?! Taky bych byla ráda, kdyby mě za tento nápad někdo pochválil. Ale musím a ráda to dělám - chválím jinou blogařku. Ta to má v budce pořádně srovnané. A třeba to pomůže i vám dalším. Budeme psát reakce na dlouhé mejly snadněji. A o to jde, proto je psaný tento chválicí článek. I vám možná poslouží k inspiraci.

Kitty


"Vložit obrázek do článku"

19. června 2011 v 15:49 | Kitty |  První pomoc
Tak - dostala jsem radu, jak vložit obrázek do článku. Popíšu, jak postupuju a co z toho bude? Kdo ví...

Podle názorného zobrazení mám napsat článek. To je tento.



Krok druhý: najít u obrázku nějaký "HTML". Můj obrázek kozy na ploše PC ale viditelně žádný "HTML" nemá a tak jsem rychle skončila. To se to dávají obrázky do článků!

A tak protože se mračí až bůh brání a vichřice už tu byla, bude asi úspěšnější liják nad naší farmou než já s obrázkem kozy u tohoto článku.
Jo, žádný učený z nebe nespadl. Přece jen - buď budu muset vzít selský rozum do hrsti a pak metodou pokusu a omylu to nějak ukutit, nebo ta koza nadále zůstane na ploše PC i s neexistujícím "HTML". Co oči nevidí..., ani vy neuvidíte. Čus! A teď mluvte! Raďte.


Asi mi obrázky u článků nejsou souzené. Asi stejně jako šití na šicím stroji nebo pečení s kvasnicemi.

Kitty
P. S.: Jejda, trochu jsem si hrála a koza je tam. Ale zase - kdybych to měla zdokumentovat, tak to nedám. A teď tedy hlásím drobný úspěch. Je tam!
Šťastná Kitty.

S blogem je život bohatší

18. června 2011 v 21:47 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dokud jsem byla blogem a blogováním nedotčená, byla jsem o hodně chudší...

Od té doby se cítím jako rybka v moři. Jsem v celém moři blogu jako "v obrovském hejnu rybiček": jedna maličká, nevýznamná, tichá a neblýskavá. I já jsem ale pro moře blogu důležitá svou existencí jako je i malá rybička. A zase naopak - blog je pro mě mořem kontaktů, přátel, zkušeností. Pomocných rukou: když zaváhám, když potřebuji poradit, když potřebuji pofoukat bolístku, když je nutné mě postrčit k nějaké blogové dovednosti, když si nevím rady. A taky být prospěšná svými znalostmi, zkušenostmi, nadhledem i "podhledem" na život. I ke mně si můžete přijít pro povzbuzení, radu a pár pousmání. Nakukováním k jiným jaksi držím prst na tepu doby, života, přátel. Pouští mě do své niterné blízkosti, stejně tak jako já se otevírám svým blogovým přátelům.

Na tuhle úvahu jsem přišla dnes. Stále dokola si pouštím melancholickou chorvatskou písničku Ribari. Objevila jsem ji u Hanky Otavinky. Písnička byla krásným melodickým překvapením pro jejího manžela k narozeninám. Našla jsem si dokonce originální text a s chutí zpívám neznámá slova k jímavé rybářské melodii. S odstupem řady dní už mi skoro nevadí, že neznám česká slova, český text.

Před pár dny jsem přece jen pocítila touhu znát, o čem písnička zpívá. Rámcově to tuším, ale slova v češtině neznám. A tak jsem začala hledat, kdo by mě přivedl k českému textu. Přímo jsem oslovila Vladka a nepřímo i další z vás. Přece jen - není možné text otrocky přeložit, asi už i existuje česká verze, jen ji najít. A dnes se mi ozvala kamarádka blogařka, které jsem se s tím svěřila asi před dvěma týdny. Tehdy mě požádala o strpení, že zrovna nemůže, ale prý později. Dnes mi od ní přistál v poště majlík a prý, pošli cizí text, přeložím ti to.

A je to zase tady. K písničce mi jde orig text u toho videa, ale opisovat to? A tak se rozběhla mejlová debata:

Ona: "Ahoj Kitty. Pošli mi ten text písničky Ribari k přeložení, ano?"
Já : "Lásko moje, zdravím tě. Potíž je v tom, že už se nemůžu upamatovat, kde jsem ten text našla. Jestli
jsem si ho uložila, tak zrovna nevím kam. No tak zase já požádám o chvíli strpení..."
Ona po chvíli: "To znám, mám toho tolik nasložkováno, že taky dlouho hledám."
Já : "No abych nezdržovala. Našla jsem si na netu písničku Ribari a je to pod..." (uvedená adresa na netu)

Pro mě typické (a jak vidět nejen pro mě). Na něco někde kápnu a už hned něco k tomu potřebuju. Třeba adresu, když jsem si to v začátcích chtěla dát do oblíbených, abych k tomu měla přístup. A teď, postupem času a blogové zručnosti, i text či nějaké video.

U nás na Moravě se o takových hovorech říkalo:

"Plkala že plkala!"

což znamenalo, že ženské kolem problému hovořily pořád dokola, aniž se dokončil. Nic proti pomoci, té si cením. Jen je to u mě tak, že žádám pomoc na různých místech a vlastně ani o nic moc důležitého nejde. Jenže - na blogu je důležité i to ne přímo podstatné. Tou snahou pomoci, i když třeba jen radou, nebo popostrčením, náznakem řešení. A to cítím jako přínos, bohatství, plynoucí z existence blogového života. Někdy jsem tou maličkou rybičkou v moři a někdy středobodem něčeho konkrétního. Tou i tou jsem ráda. A jsem vděčná, že jsem členkou blogového společenství. Cítíte to taky tak?

Kitty



Oprava ob generaci?

18. června 2011 v 17:08 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Máme kalifornské králíky a dějou se divy...

Za všechna léta jsme měli jen toto plemeno. Od počátku měli stabilní výrazné znaky - bílé tělo a tmavé uši, čumáček, packy a pírko. Do vlastního chovu jsme nasazovali jen zvířata s výraznými znaky. Zpočátku mě udivovalo, že když se vykupovaly kůže, tak je řadili jako jakostní do bílých, i když měli tmavé znaky. Až loni mi došlo, že právě ty znaky po ořezání kůží zmizí a zůstane jen bílá barva. Ale to jen pro ilustraci, jak mi vždycky něco dojde až po mnoha letech. Ale zpět k tématu článku.

V posledních čtyřech letech jsme dostali od přízně i křížené samičky se světlými znaky, spíš šedými. Tak se stalo, že znaky našich ušáků bledly a vytrácely se. Loni to bylo nejhorší, skoro nebyla krásná samička do chovu. Až letos se stal zvrat. Při stejném loňském samci (spíš s šedivými znaky) sedí plné kotce mláďátek s výraznými znaky. Máme jen jednu tříletou naši samičku Xenu, ta sama je bílá a má teď osm mladých s bledými znaky. U všech čtyř loňských mladých samiček, které jsme letos nasadili do chovu, máme výrazné znaky! Celé černé uši, velké černé čumáčky, jen pírka jsou spíš šedivá. Co se to stalo?

Podle genetiky je možné, že se znaky dědí ob generaci. Naší chloubou jsou všechna zvířata s pěknými znaky. Nikdy jsme sami nekřížili, proto se kvalita držela. Pár cizích samiček nám pokazilo standard. Až letos. Ze čtyřiceti dvou mladých jsou jen dva bílí a většina mladých jsou výrazně tmaví. Mám radost, zase máme krásná zvířata. Je to možné? Už podobnou chybu s cizími zvířaty neuděláme.

Náš chov je ryze zájmový. Ani neprodáváme do výkupu, stačíme spapkat nebo rozdat mezi mlaďochy z rodiny a přízně. Včetně chovných zvířat našeho čistého chovu na Moravu.

Nejmladší dvojčata prý naše králičí "masiko" můžou, tak každý z nich dostane "angrešťáka". To jsme ještě jejich rodičům přivezli jako svatební dar jednu naši samičku do pekáče a do očí jsme jí dali "angrešty". Od té doby se ptají, kdy zase budou na "masiko noví angrešťáci". A zdaleka nejsou sami.

Na dědinu králíci patří. Máme malou zahradu s troškou trávy a menší loučku. Pro naše králíky z toho sušíme seno a mezitím krmíme na zeleno (spíš na vitamíny). Ono všechno zde souvisí. Granulemi nekrmíme, musíme spotřebovat trávu a zrno, které dostáváme od družstva. Ještě si pěstujeme řepu, někdy giganty kedlubny, prostě myslíme na naše ušáky. Aby měli taky výběr v krmné dávce. Kupujeme jim i tvrdý chleba, aby měli co "na zoubek" a nekřoustali nám králíkárny.

Tak to je vysvětlení, proč tento článek směřuje do oblasti chovatelských divů. Chodím si tam nabíjet dobrou náladu. Odkryju krycí pletiva před dvířky, otevřu si kotec a zaujmu pozorovací polohu. Koukám na množinu kuliček i odrostků. Jsou letos většinou "jako jeden muž"! Podle počtu - po osmi a po šesti - jako stejný počet klonů. To je radost! Dobrý chov nemusí být žádná věda. Až na to, podle jakých zákonů se stalo, že šediváčci z minulých let zase zkrásněli. Zadařilo se, snaha a naděje způsobily, že máme krásné králíky na naší farmě... Malá radost - ale taky se počítá v době bídy.

Kitty


Máme kuřátka

16. června 2011 v 10:35 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Hlásím nový život na naší farmě...

Měli jsme nasazenou kvočnu na 13 vajíčkách naší snášky a včera jsem měla v poznámkovém bloku poznámku, že je čas na vysezení kuřátek. Už od poledne se mi zdálo, že slyším pípání. Pepíno mi to potvrdil - pípají prý, něco tam je. Už večer byla na septiku bouda na kuřátka. A dnes ráno jsem asistovala při přenášení nového slepičího dorostu.



Co znamenala prasklina

14. června 2011 v 18:43 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Jeden čas jsem si všimla praskliny v jazyku a tehdy obzvlášť velké. Občas mi jazyk bolestivě praskl. Požádala jsem o radu na Doktorka.cz a až včera jsem objevila odpověď. Měla pravdu...

V odpovědi z roku 2007 (už tehdy) jsem se ptala, že se mi dělají podélně na jazyku hluboké praskliny a co s tím.

(Tedy předevčírem jsem náhodou zadala heslo a objevila jsem na Doktorce.cz odpověď na můj dotaz. Stálo tam asi toto:

"... dlouhodobý stress... vyčerpanost... sáhnout si na dno sil... nedostatek odpočinku... nedostatek uznání za práci... přetížení... ztráta cíle...")

Divíte se potom někdo, že jsem reagovala na neurvalý výraz mého zlatého přítele vyhlášením "dovolené v domě"? A že jsem to dodržela? Že jsem si uvědomila souvislosti? A to všechno vlastně bez berličky odpovědi na můj dotaz o prasklině v jazyku s takovým obsahem?

Opravdu jsem šla s relaxací až na kost. Odpočívala jsem, hodně spala, opálila se, hodně chodila s mladou fenkou. Na blog jsem jen nakukovala, protože i tam se mi cosi zasukovalo. Přestala jsem myslet "strategicky", což bylo už dopředu znervózňující při mém chlapovi. Prostě jsem vypnula, co se dalo! Tělo si zřejmě řeklo samo, co už je životazáchovné.

A tak jsem zpočátku padla do sebelítosti, ale jen na pár minut. Druhý den jsem vyhlásila "dovolenou..." na pět dnů. I to mi asi napovědělo tělo samo. Když najednou dostanou ránu, zvířata nejí a hodně spí. Třeba pláčou bolestí, ale uzavřou se do sebe a sebeléčí se. Známe to všichni, kdo živočíšky máme. Já jsem vlastně taky přestala reagovat a mrtolila se ve známém prostředí jen na bázi přežití. Málo jsem jedla, vlastně jen podle kostry diety a i to mi prospělo. Dala jsem za těch pět dní dolů skoro 5 kilek. Při mnoha pohybu i nepohybu. Jen přežívat, jíst a pít, hodně se hýbat a dělat jen to, co nesouvisí s obvyklým záhulem doma. Jako na rekreaci v Karlově Studánce blahé paměti. Jen s tím rozdílem, že místem jsem byla zde; na dědině - doma.

Tak vidíte, co mi vlastně napovídaly praskliny v jazyku! Teď už vím, jaké signály mi vysílalo přetížené tělo. Odpověď z Doktorka.cz mi to jen pojmenovala.

Vzpomeňte si na tento článek, když se budete cítit vyčerpaní. Jde to a musí to jít, aby člověk mohl zase čas fungovat! A "dovolená v domě", když to jde, je elegantní řešení. Nemusí tam ani nikdo s vámi být, můžete být doma i sami. Ale jak se cítíte nervózně a točíte se pořád dokola, je potřeba se zastavit. Vysadit, přežívat jen na základě života a hlavně - dopřát si uklidnění, uvolnění, relaxace. Osvobodit se od MUSÍM, NEJDE TO, CO BY TOMU ŘEKLI LIDI! Když je potřeba žít a přežít. Jinak se vysypete násilně a pak to musí řešit doktoři. Myslete na tuto radu, když už... Nehleďte na druhé. Vstanete jako Fénix z popela. Jako já.

Všem pohodu a zdraví vinšuje Kitty



Vracím se mezi vás

12. června 2011 v 10:08 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Poslušně hlásím, že jsem už zase zpět z "dovolené v domě"...

Po pěti dnech nevyžádané dovolené jsem se dnes zase zapojila do cvrkotu na farmě. Po pěti dnech nucené, ale už potřebné rehabilitace a relaxace v rámci farmy. Nešlo se na stopro odstřihnout od potřeb farmy a živočíška. Ale přece jen jsem si oddáchla a dohonila zdravotní a psychické nedodělky minulých měsíců. Dokonce jsem seznala, že jsem takto reagovala zákonitě. Tělo si řeklo a hrubost z huby mého bytného byla jen vyvolávajícím momentem. Měla jsem to už řešit - a dokázala jsem si to taky patřičně užít.

Přes týden to šlo, bytný si nosil a spapkal obídek na dva chody, i Betty z toho občas něco slízla. V sobotu to musel být šok, protože asi přeslechl, že jsem na dovolené od něho PĚT DNÍ, tedy včetně soboty. Asi špatně poslouchal, co jsem mu řekla. V sobotu vařívám a papká si bez starostí. Včera zde seděl a do pusinky mu samo nic nepřiletělo. Má poslouchat.

Dnes jsem pro něho ráno konstatovala, že dovolená mi skončila a už zase začínám dobrovolně fungovat. Udělala jsem mu rybí pomazánku, namazala na chleby, uvařila čaj - jako obvykle. Taky měl rychle lehnout a měla jsem mu omotat žilnatou nohu bandáží. Nic z toho se nekonalo. Nadechl se a zaznělo:

"Tak teď zase já ti něco povím. Když ty jsi to vydržela týden, tak já vydržím mlčet do 31. prosince. Nemluv na mě, nebudu s tebou mluvit."

Reagovala jsem, že jsme tu dva. Já jsem mé odmítnutí jeho hrubosti řešila touto "dovolenou" a teď už zase budu vyžadovat, aby ve svém domě fungoval jako dřív, jen vstřícněji. Jsem u něho dobrovolně, podle svých sil pomáhám na jeho farmě, tak se mnou bude mluvit. Pokud si bude chtít mlčet a užírat se, je to jeho věc. Ale dům a on bude fungovat dál. Nová kuchyňská linka leží jak jsme ji přivezli. Zahradu a bylinky jsem stačila podělat, zregenerovala jsem se a snad si i on uvědomil, co provedl. Z jeho ranní reakce to zrovna neblýská poznáním, ale to se usadí. Další úvahy jsou zbytečné. Je teď jeho věc, jak dlouho bude trucovat.

Teď jel do kostýlka a doufám, že při tom modlení na něho sestoupí duch poznání. Já moc jiných možností odejít někam nemám. A nechci; zde se realizuji a jsem ráda. Už jsem si zvykla. Ale nevděk a hrubost nebudu a nechci přehlídnout. Dokonce zvážím sanitární dny od farmy. Občas si dopřeju den pro sebe, to bylo výborné. Už jednou jsem chtěla být ublížená, ale našla jsem dobré řešení - mám o tom i článek "I taková může být dospělost" ze 7. listopadu 2010 a možná i článek "Fukéř" z 6. listopadu 2010.

I tato zkušenost se mi hodí. Někdy si udělám "sanitární den", abych shodila nadměrnou námahu a stresy, udělala si čas pro sebe. Jsem opálená a zase o nějaké zdravé kilko krásnější. Zase jsem byla ve volné krajině, jen tak pro zdraví a pohodu. Tak teď si zážitky nenechám vzít.

Děkuji všem blogařkám za podporu a pozornost v této etapě života na farmě. Blog je mou radostí, proto Pepínovi tak vadí, že jsem sem nakoukla i v době "dovolené od domu a chlapa". "Nechtě" si vyslechl i moje komentáře k došlým komentářům o porozumění vás mojí situaci. Dnes mi to zrovna ráno střelil.

"Když na hrubý pytel hrubá záplata, tak i z mé strany. Nebudu mluvit..."

Mě je to jedno. Fungovala jsem a fungovat budu nadále a jeho brblání k tomu nepotřebuju. Jde to i tak, i když bude nudněji. Tak pro dnes je to vše. Jdu vařit obídek, i když - možná ho slupnou za něj Betty nebo slepičky. Mám komu dát jídlo, které on odmítne! Já to za něj dojídat nebudu, trestala bych se sama a to nechci. Třeba mu dnes Pámbůh dá prozřít.

Kitty




Dovolená

7. června 2011 v 19:15 | Kitty |  První pomoc
Včera se ke mně můj bytný zachoval hrubě. Proto jsem ode dneška celý týden na dovolené v domě. Jsem zde, ale jako bych nebyla...

Od úterka do soboty včetně ode mě nečekejte žádné články, nepište mi mejly, nebudu chodit na blog. Uložila jsem si půst na radosti a budu se věnovat jen sobě. Doženu zanedbaná cvičení, osobní čistotu, péči o můj vzhled, odpočinek od chlapa i od práce na farmě, bylinkách, Betty, obnovení čistoty diety. Jsem zde, ale jako bych nebyla. Až tak, že nebudu nabízet ani neposkytnu pomoc domu ani zahradě. Při vycházkách a sebeozdravné kúře z lítosti vezmu sebou Betty, ale bez jejího zabezpečení.

Sakra, neměla jsem čas si ani vydechnout a dostane se mi neslušnosti a hrubosti. Psychologové radí - odjet někam, vypnout mobily, nedat adresu... Jsem tu, ale jen pro sebe a živočíška, který za hrubost chlapa nemůže.

Tak prosím, ode dneška jsem v pohodě, pracuju na sobě. Ale prostě nebudu fungovat na blogu. V neděli skouknu novinky a zprávy, to už sem zavítám.

Přeji všem pěkný a pohodový týden. Já si ho musím udělat a udělám. Jen základ mého žití, kdyby zahrada a dům měly spadnout. Hrubián jeden, ať pozná, když ženská a pomocná ruka chybí!

Kitty


Vegetariánská strava v praxi

5. června 2011 v 21:42 | Kitty |  První pomoc
Vegetariánsky se stravovat je prý zdravé. To předpokládá omezit maso a bílkoviny živočišného původu. Ale jak stravovat chlapa s využitím této stravovací praxe?

Docela bych si přála odlehčit si od masa. Různé knihy návodů na tuto stravu vydělávají na snaze začít se zdravě stravovat. Občas zkouším využít návodů na bezmasou stravu. A zase končím na praxi. Jak a kde prakticky najít suroviny tak, aby mě to nezruinovalo? A aby to bylo chutné?

Běžně si kupuju konzervy sóji, různých barev fazolí, čočku, z jádrovin všelijaké ořechy. Často dělám saláty z nemasových surovin. K vaření používám bylinky a kopřivy, jíme vypěstovanou zeleninu a ovoce. V záchvatech snahy o bezmasé jídlo kupuju řapíkový celer, čínské zelí na salát. Máme svoje kysané zelí, zavařuju si červenou řepu, dýně a tak a dělám šťávy z různých bobulí. Marmelády, lečové základy z našich rajčat a paprik. I další divotvorné základy jídel z domácích zdrojů. To jsou kamínky mozaiky, která se nazývá vegetariánské jídlo.

Kamínky samotné však stavbu lidské stravy nevystaví. Návštěvy prodejny zdravé výživy jsou běžně na programu nákupů, i když se mi panenky protáčí nad kvalitou cen. Tofu a další vymyšlenosti konzumuju dost často, anžto mi dietoložka maso odměřuje. Podle diety musím mít na oběd i na večeři 100 g masa. A to v situaci, kdy mi zase na dnu doktoři maso zakazují. Celozrnný chleba je mojí jedinou chlebovinou, do táčů dávám celozrnnou mouku...

Naštěstí mi to Pepíno papá a nebrble ani nepátrá, z čeho to je. Docela nadšeně mi donáší kopřivy, popenec i ptačinec žabinec do salátů. Houby špičky a májovky hledám v našem parku. Sedmikrásky a listy pampelišek se v naší stravě usalašily. Naše salátky tláskáme denně, páč teď zrovna dorůstají a kdo by to měl jiný jíst než my?

Ale - máte někdo atraktivní a chutné bezmasé jídlo ze surovin přírody? Vylučuju jídla kynutá, páč s kvasnicemi nejsem zrovna kamarádka. Poraďte, ať se pořád se zdravým vařením netočím kolem pěti osvědčených papu. Dělám i kopřivové karbanátky a kozičky v těstíčku, když teď zrovna tak kvetou a obalené v těstíčku je má Pepíno rád. Jsou pracné, ale jídlo bez masa to je, tak to dělám. Prostě nemám v tom systém. Navíc - přes týden bereme obídky z osvědčené vývařovny, kde dělají fantastickou polívku "havířská cibulačka" a taky milované "peciválky s mákem". Pro tato moje oblíbená jídla mě možná nemají rádi družstevní strávníci, protože kuchařky na moje zbožňování slyší. Ale to je mi jedno - je to moje porce stravovacího štěstí a tu si nenechám vzít.

Můžete poradit dobrou kuchařku, která nehýří exotickými surovinami? Která umožní vařit bezmasá jídla z našich českých surovin. A hlavně bych přivítala nějaká konkrétní papu, abychom jedli i něco jiného než jsem zvyklá dělat. Aby se daly použít hlavně na večeře. V neděli se nevzdám svého milovaného kuřátka nebo ryby na sto způsobů. Málo bych měla jíst luštěnin, tak jak potom mám něco ukutit - bez masa, a aby to bylo dost atraktivní? Pomůžete? Věřím, že se mi sejde pár osvědčených receptů. Proto volím tento způsob první pomoci. Předem děkuji za pomocné pacičky šikovných kuchařinek.


Kitty

Hledám text písničky

5. června 2011 v 15:03 | Kitty |  První pomoc
Zase mám problém. Je to přímo už nutkavá potřeba ...

Objevila jsem krásnou chorvatskou písničku, darovanou naší kamarádkou blogařkou k narozeninám jejímu manželovi. Jmenuje se "Ribari" a má nádhernou melodii a možná i slova. A zrovna o to jde. Každý den hned po ránu, kde jdu na PC, mi zní v domácnosti podmanivá melodie. Nemám třeba čas sledovat slova v cizím jazyce, ráda bych si to při ranním cvrkotu kolem snídaně zazpívala. Nemůžu, nemám její text v češtině.

Už řadu z vás, přátel blogařů a blogařek, jsem oslovila s prosbou o pomoc při hledání českého textu. Řada se ozvala a radí. Zřejmě jsem nekápla na majitele textu. Překlady by byly pracné, hledám dál. Za pomoc děkuji. Ale znáte to - nutkavá potřeba je prostě nutkavá. Proto píšu dnešní článek.

Zlata moje, kdo z vás by mi mohl poskytnout text písně Ribari? Nebo odkaz na něj? Ozvěte se vy, pro které to nebude zatěžující potřebou mi text překládat. Nemáme nikdo času nazbyt. On se v množině blogařů najde jeden člověk, který může pomoci. Určitě je nás řada, kdo si ji poslechli a dali do oblíbených. Proto to dnes dělám. Můžete mi pomoci? Písničku jsem přeposlala dalším a ti by jistě taky uvítali, kdyby si známou jímavou melodii mohli zpívat v češtině. Já bych text s vaším laskavým dovolením otiskla zde v článku nebo ho přeposlala zájemcům. Můžete mi pomoci?

Budu šťastná. Udělejte to v rámci první pomoci pro kamarádku blogařku Kitty. Už dopředu tisknu pravici a děkuji za laskavost a ochotu.
Kitty


Mám potíže!

3. června 2011 v 21:41 | Kitty |  První pomoc
Mám, mám potíže s psaním článků na blog...

Celé dny u nás jela zpravodajská ČT24 a to hlavně v poledne a večer, protože přes den se dívat nelze. Nemáme čas na sezení u televize. Je to už asi týden, kdy jsem si postěžovala sledovateli zpráv, které se po půl hodině opakují. Nové články na blog píšu hlavně večer. A za zády se pořád jako odrhovačka opakovaly stejné zprávy splašeným hlasem moderátorů zpráv. Začalo mi to vadit. Normální pořady by mi nevadily.

Už jsem si kvůli tomu pořídila sluchátka v naději, že JÁ nebudu slyšet jeho zprávy. Spletla jsem se, já můžu slyšet zvuky ze svého počítače a pro okolí je ticho, ale odclonit zvuky z televize za mými zády nelze. No a jednou jsem si postěžovala, že mě toto mlácení prázdné slámy pořád dokola vadí. V ten moment byl oheň na střeše! Od toho okamžiku tedy pán domu nebude sledovat televizi. A mám prý vzkázat všem, kdo ke mě chodí číst články na blog, ať nám laskavě každý měsíc pošlou koncesionářské poplatky. Televizi sledovat nemůže a poplatek platit musí!

Já mu namítám, že normální pořady, které mají děj a smysl, mi nevadí. Nevadí mi Máte slovo s Jílkovou, nevadí detektivka ani pěkný seriál, film. Pokud prý nepošlete koncesionářský poplatek, nebudete mít na mém blogu ani čárku - říká on. Sedí za mými zády, brblá a je ticho. Nepustí nic. Šlo prý mu o sledování hlavního televizního pořadu dne. Ale už nevnímal, že čučí pořád na ČT24 a to jede celé hodiny.

Ale já vím, jak na to. Dopustili bychom se lichvy nebo podvodu, kdyby 131 čtenářů poslalo koncesionářský poplatek. Stejně byste ho všichni neposlali a byla bych zvědavá, jak by dlužné poplatky od vás vymáhal! Já bych vám dopis s jeho rozhodnutím neposílala a je mi jasné, že by nebylo pro něj jinak možné, aby vás o tom uvědomil.

Vyhrožuje, že když teda tvrdím, že mi nevadí nic než ČT24, tak bude sledovat Šeherezádu. Ví, že se k ní stavím přezíravě a dráždila by mě ptákovina za zády, ale budiž. I když by si tu Tisíc a jednu noc tureckou mohl pustit na PC (stejně sem občas chodí na ni sousedka, když nestihne nový díl). Budu psát jindy.

Napovídá mi, že "budu psát kolem půlnoci až do rána". Stejně v tom mám praxi, protože když mě chytne "psavá", tak jedu třeba od večera do třech do rána. Pokud mě napadají náměty před usnutím, je to pořád stejné. Co dvacet minut vylítávám z letiště zapsat si, co vtipného nebo světoborného bych do rána zapomněla. Nakonec sedím a píšu dokud nepadnu. Tak dobře, budu psát přes den, stejně sem co dvě hodiny chodím nakukovat, co mi kdo chce.

Jediná a podstatná potíž je v tom, že mě obvykle žádné náměty v běhu dne nenapadnou. Když se nějaká ptákovina udála, stejně jsem hned letěla a práskla to na blog ještě začerstva. Ale ve fofru dne přemýšlet nad moudry a světobornostmi - neznám jediný případ.

Můj mravokárce a brblal odešel spat.
Je ticho a můžu přemýšlet, jak napsat, že je to zase jedna z jeho ptákovin. Mám jistotu, že on "to" na mém blogu nečte. Sice mu recituju, jak se na blog dostat, ale on "to" okatě odmítá. Tak teď už můžu říct: neberte to vážně, nic z toho, co jsem doteď psala pod jeho nápovědou, není a nebude tak horké. Bude zdravější - má se za poledne natáhnout do betle a relaxovat, aby odpočinul nohám. To přikázala kožařka a on to nedodržuje. Tak bude odpočívat večer a já budu mít klid na psaní svých mouder. Já jsem spíš sova, takže kvalita mé existence před devátou hodinou ráno je diskutabilní. To ví všichni v okolí a dokonce i vy, kdo jste četli moje dřívější úvahové články.

Uzavřela bych tuhle dnešní "vzkazovací" epizodu asi tím, že všechno zlé je pro něco dobré. Závazek jeden článek denně je splněn tímto plkáním. Můj nejnespokojenější s jeho "řešením televize" už chrupe, čímž se naplňuje to, co normálně prosadit se mi nedaří. A snad je koncem tohoto článku vysvětleno i to, že to nebude tak horké. Mohl by si v ušetřeném čase relaxovat a přemýšlet; ale za tři minuty ho slyším, jak "potenciálně přemýšlí nahlas". Knížku neměl v ruce snad pár desetiletí a noviny čte hned jak přijdou. Je to zlatý chlap, nemám nad něho. I tyto "jeho dny" jsou jakýmsi maličkým "trucečkem". Aby se neřeklo. A aby znělo mým blogem taky něco jiného než moje moudra a šplechty. Přeji mu dobrou noc a pro dnes končím. Dobrou noc všem.

Kitty

Pátá anotace mých článků od června 2011

2. června 2011 v 22:34 | Kitty |  Anotace mých článků
Zdravím a vítám zde svoje čtenáře. Uvádím už pátý přehled mých článků - od června 2011, doplněný stručnou anotací obsahu článku.
020611 Někdy to tak vyjde - pokus o popsání průběhu jednoho mého dne na venkově
020611 Autorský blog? - meditace o míře autorství článků na blogu
020611 Pátá anotace mých článků od června 2011 - přehled článků a stručná charakteristika jejich obsahu
030611 Mám potíže! - večerním psaním článků na blog prý omezuji svého mužského a co z toho vzešlo
050611 Hledám text písničky - česká slova chorvatské písně Ribari
050611 Vegetariánská strava v praxi - jak vařit bezmasá jídla z českých surovin co nejjednodušeji
070611 Dovolená - odpočívám, jako bych měla zlomenou nohu, ačkoli jde o mé sebehodnocení
120611 Vracím se mezi vás - "dovolená v domě" končí, vracím se do života na farmě
140611 Co znamenala prasklina - jedna doktorská rada a princip "dovolené v domě"
160611 Máme kuřátka - vylíhlo se nám deset kuřátek
180611 Oprava ob generaci? - genetika v praxi v chovu našich králíků
180611 S blogem je život bohatší - život a zkušenosti i pomoc blogových přátel
190611 "Vložit obrázek do článku!" - typický pokus s inovací mých článků na blogu
190611 Fajn nápad! - inovace v psaní odpovědí na dlouhé mejly
220611 Jsou tam - to trvalo! - už i můj blog má obrázky
230611 Rok pro zdraví a pro krásu - jeden rok mého odtučňování
250611 Hledá se táta a máma?! - konečně fotka Betty na blogu, hledala jsem aspoň její matičku
250611 Až tak! - moje fanatické třídění odpadů
280611 Zmetek a zlomyslnost - neblahé fotky z autonehody synovce na Faceboku
300611 K čemu jsou peníze, když nejde PC? - když čistič PC ho vyčistí "dočista dočista"
300611 Pusa - užívám si fousatých pusinek od Betty
300611 Stihnu to někdy? - jak plánuju činnosti dne a jak je to v reálu
010711 Všechno zlé je... - oprava satelitu mi přihrála fandu na PC jako údržbáře mého PC
010711 Češtinové lázně - užívám si krásné češtiny při psaní na blog a čtení článků spřízněných kamarádů na blogu
020711 Kuřítka mlaskají!!! - ale ona opravdu mlaskají, věřte mi, slyšela jsem to!
020711 Kustovnice a biostrava - znovu mě pobavil můj dřívejší článek o kustovnici, slzovce a tofu...
030711 Čtyři moje seriály - článek na TT Seriály - jaké životní seriály zde mám já
040711 Bolí vás rameno? Nemůžete usnout? - rehabilitační zkušenost a rada geniální rehabky
050711 Už podruhé jsemzlodějkou - jsem, dnes na jiné téma. "Kuleváloš"
070711 Vytrhni chlup - kauza Chlup na bradě jako kosmetický problém
070711 TŘI- při obírání divizen o květy taky někdy přijdu k včelímu žihadlu
070711 Chlííííst! - co mi napadlo při pohledu na sousedčiny kačenky
070711 Komárek - zemědělský mechanismus očima ženské náplavy
070711 Akce Trojský kůň - a přece Pepíno ví, co jsem napsala na blog při "psavé"!
070711 Ocas za 17 - jak jsem šla strategicky na vesnického kůžkaře
070711 Já idu za gribámi! - taktika při trhání slézových květů
070711 Hospoda U zabité mouchy! - jedno zvláštní "pohodové posezení"
070711 Věšáke! Zastav! - jak Olinka řešila obstarání hrušek
070711 Moje druhá tvář - Jak jsem se poprvé uviděla ve skypové kamerce
080711 Ribari - o mé oblíbené písničce
100711 Krást se nemá - "násilné převzetí" jedné fotky z blogu a co z toho vzešlo
110711 V dobré víře chybuju? - jak je to opravdu s potravinami a jejich náhražkami
110711 Chcete být bohatí? - jak je to s bohatstvím s bylinkami
110711 Ráno po divoké noci - kontrola škod po bouřce
120711 Pasu vlaštovičky - naše vlaštovičky vyvádějí mladé
130711 Jako podle filosofa - moje učení počítačové dovednosti s PC technikem Petrem
140711 Makám! - převádím stránky z T602 do nového a procvičuji čerstvě naučené dovednosti s PC
170711 V potu tváře svůj chléb dobývati budeš - dva postřehy z cesty na Moravu
170711 Pocta Kelyšovi - blogovému kamarádovi se povedla písnička o blogerech našeho blogu
200711 Něco administrativy - chystané doplnění článků mého blogu a další záměry
230711 Co je to? - pátrání po názvu papriko-okurky
250711 Podivné dny - když je pošmourno a pršlavo
250711 Klikadelnice - TT Reklama - co se mnou dělá reklama kdekoliv
280711 Hip hop i u nás
- hlídání sena a zmatené byliny
290711 Znáte Lotus? - hledání cesty k zmodernizování Lotusu a pokračování zápisků
010811 Trest za lenost? - bolestivý trest a nepříjemnost při pondělku
030811 Oči jako tenisáky - návštěva sestry s testováním Skype
040811 Bylinková kamerka - dva dnešní úspěchy
070811 Nevážila jsem si toho! - zahlcení informacemi je také špatné
070811 Už ho mám víc než rok - od 5. srpna 2010 si píšu blog
080811 Memoriál bratří Taschů - uctění památky dvou zemřelých členů šipkového klubu
080811 Vrzzz! Vrzzz! - humorné vzpomínání na naše mládí
080811 Cesta na půdu- ještě jedna z "humorného soudku"
090811 U nás v... - co dobrého asi podpořily moje darované korunky?
100811 Jézédák vypovídá - co pěstovala kdysi JZD a o tom, co taky jíme
100811 Dokonce i "e.on" je klasa - chvála dobré práce dobrých firem a ještě něco horšího navíc
100811 "tired" - podivné slovíčko a proč prosím, aby ke mně nelítalo

Autorský blog?

2. června 2011 v 22:17 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Celé hodiny věším květ černého bezu na šňůry. Je to práce už docela automatická a tak mi přicházejí myšlenky na tvorbu blogů...

Pozoruji strukturu blogů. Všímám si, jaké jsou, do jaké míry jsou autorské. Docela mě pobavila ikonka u Milánka Dinosaura-bakov. Má tam ikonku: obrazově Autorského klubu, jak ji znám od jiných blogerů. Ale on tam má napsanou větičku "Nejsem členem Autorského klubu". Vtipné, všimla jsem si toho včera. Dnes jsem zase trávila čas na půdě u květu a napadlo mě, do jaké míry jsou nositelé ikonky AK tvůrci svých blogů.

Vezmu to od počátků všech blogů. Začínáme se učit pracovat s aparátem blogu a tak jako já píšeme a píšeme. Nevím, že by někdo už od počátku svého blogu ho hned zdobil fotografiemi a obrázky. Vlastně zpět, jsou takové. A to je podle mě další odrůda blogů, kdy převažují fotografie. Většinou u cestovatelů, ale nejsem zase tak zběhlá v tématice. Fotografie se taky objevují u rukodělných technik; to je velkým přínosem pro čtenářky, chtivé něco nového se naučit nebo se pochlubit výtvory. Ještě pro další obory jsou fotografie přínosem a patří to na takový blog. A pak jsou blogy s návody, jak a kde a co užít, aby... To bych řekla, že jsou (určitě ne všechny) blogy autorské.

Uvažuji ale taky, nakolik autorskými jsou blogy, od počátku "vykrádající". Vlastní nápad chybí, patrně těmto blogerům jde jen o statistiky kliknutí. Nevím kde, a ví to snad jen oni, seženou atraktivní obrázek a bez ničeho dalšího ho prásknou na svůj blog. Tihle se nezdržují studiem návodů, jak tvořit vlastní kompozice - třeba z vyhledaných detailů z internetu. Text u nich sestává z větičky: "Ahoj, klikni na můj blog..., máš krásný blog". I takové mi přistávají na blogu, je to forma spamu či reklama, bez nápadu, bez vlastní tvorby. Ti se zjevně neobtěžovali přečíst nějaký článek. Ale jsou i tací, kteří mají svůj blog blýskavý, třpytivý, jenže obsahuje jen přejaté tendenční obrázky, jen aby tam měli bomby! O těchto právě uvažuju. Proč vlastně mají svůj blog? Když nevypovídá o životě autora, To je vlastně (pro mě) smysl blogu. Jakoby deníček, kam si zapisujeme nápady, dění v průběhu času a života. Vzpomínky, úvahy, humor, různé společenské události našeho současného života. Někdy jen pro sebe, někdy pro poučení jiným, někdy pro zábavu uveřejněním vtipné příhody ze života i třeba zpracováním nebo komentářem k článku jiných.

Autorský blog by měl být obrazem, vyjádřením svého autora. Přiznávám, že chodím z časových důvodů hlavně na své oblíbené blogy. Nemám ani přehnanou tendenci k ilustracím svého blogu. Pokud budou takové obrazové výpovědi, zase budu spíše oživovat své články svými fotogragiemi. Možná někdy využiju kresbu s vědomím autora a jeho dovolením. Ale jen v případě, že stylově k článku patří.

Docela jsem zasklila blogy, kde převládá zpravodajství a přejímání různých pořadů. Je to výběr a i já ráda využiju možnosti je skouknout, když už je někde najdu. Teď na jaře a v létě sleduji televizi jen občas, jaksi je mi líto času nebo nestíhám koukat. Docela vymizely mé oblíbené pořady, přestala jsem se v nabídce orientovat. S povděkem přijmu možnost podívat se na nějaký pořad bez reklam, v co nejkratším čase. Za to moc děkuji autorům. Jejich blog je autorský zase tím, že si dají námahu, vyhledají a zpřístupní pořady pro jiné. V tomto bych si dovolila oponovat Dinosaurovi - jeho blog je skvostně autorský právě tímto směrem. Aby mi bylo rozuměno, neškatulkuju. Jen uvažuju.

Prsty mechanicky věší květy na šňůru a mozek medituje. O tom, co mě zlobí a co bych ráda pochválila. Žádné velké hodnocení v tom nehledejte. Občas zavítám k adminům, u kterých je hodnocení blogů jejich chlebem, zájmem a povinností. Vlastně vedou autory na blogu. Moc často tam však ke své škodě nezabloudím. Možná tam je taky jejich článek na toto téma. Toto je niterný dotaz na kvalitu a obsah autorství obsahu na blogu.

Nemám moc přehled a nerada se nechám zlákat na neautorské blogy. Někdy kliknu na zajímavý odkaz blogu u jiných. A zklamu se tím, že je to snůška týnejžrovských výkřiků, zkratek a obrázků. Z takového velmi rychle couvám a občas přidám nerudný (z jejich pohledu) komentář. Hlavně u žádostí na kliknutí v komentáři u mého autorského článku, když navštívený patvar nelahodí mému oku a citu. Ale o plytkých výtvorech tohoto typu opravdu nemám přehled; hlavně proto, že nevypovídají o ničem. Pak je to pro mě ztráta času a pohody. Takové blogy pro mě být nemusí. Nemusí, no! To raději věším voňavé květy bylinky černého bezu.

Kitty

Někdy to tak vyjde

2. června 2011 v 8:52 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Zkusím vám vypsat, co všechno někdy musím stihnout udělat za den. Včera to byl záhul, nedivte se, že nemám čas na zprovoznění fotek na blogu z nového foťáku...

Ráno:
- snídaně pro Pepína (rybí pomazánka s 1/2 čerstvého tvarohu, chleba, čaj), a papu pro Betty. Rychle vyčesat živočíška a na vycházku do trní, přitom otrhat velký košík květu bezu.

Další etapa:
- otrhání květu bezu naproti na velkém keři, který se musí pracně ohýbat
- na poli - zasadit řádek kedluben, přesadit vzešlé červené řepy do mezer, kde nevzešla (na 2 řádcích bylo celkem všehovšudy vzešlých 21 sazenic, 19 jsem jich vyrýpla a přesadila na prázdné řádky)
- přesazení 18 sazenic slézů na stanoviště (budou to mohutné rostliny, tak do sponu 60 x 60 centimetrů)
- v 10.30 dovezli 22 q uhlí, rychle sklidit před deštěm (naštěstí přišla Mařenka a pomohla, odnesla si za to kabelku tvrdého chleba pro králičí mimča, díky za zachránění uhlí před bouřkou)
- před polednem ořezání salátu a šnytlíku na pořezání a zamrazení
- přinést a naservírovat oběd, obrat uvařené králičí nožky pro Betty a mne na oběd
- střídavě odkrývání a zakrývání 2 kopek sena (neprší - prší, bouřka - neprší - prší další bouřky)

Odpoledne:
- pro kuchyňskou linku do města (15 kilometrů, vše v balících uloženo do Thálie včetně kuchyňské desky 180 cm, jeli jsme zkroucení jako paragrafy, rovná deska vcelku uvnitř nás všelijak pokřivila)
- večeřička - šunkofleky - já dvě lžíce směsi, malý talířek pro Pepína (abych ho jídlem nezabila, když by si večer vzal hodně jídla) s minerálkou Rajec s mateřídouškou na zkoušku,
- papu pro Betty (nařezané těstoviny, trošku uzeného z uzených ocásků)
- návštěva sousedky pro vajíčka a zůstala na televizi
- v televizi Pošta pro tebe s kafíčkem, které nám servíroval Pepíno, já řezání šnytlíku na zamrazení

V noci po televizi a šnytlíku:
- večerní výběh s Bettou
- navěšení zásoby květu černého bezu na šňůry za svitu světla na půdě

To ještě není všechno. Můžete se divit, že se všem omlouvám, že nemám ani čas hodit první fotky z digifoťáku na blog? Ještě jsem ho neměla ani připojený k PC! Dnešním alibistickým vypsáním mého včerejšího programu si současně plním závazek, že každý den nějaký článek na blog.


Kitty
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU