Do kolika?

7. července 2011 v 10:32 | Kitty |  Vykutálenosti
Satelit už zase funguje, ČT 24 už zase hodiny běží...

Včera jsme dojeli z výletu na můj okuk Pepínovou přízní: zdravím Alenku a Pavla! Pepíno celou cestu řídil, pak okukoval krásně zrekonstruovaný dům, dobře se napapkal a znovu uřídil cestu zpátky. Vypadalo to, že svěží znovu v kalupu popravil zvířectvo farmy, nasekl trávu na zítra a... a... a... Já jsem ráno před odjezdem jen rychle oběhla divizničky, v Pejřimově pokrafala s Alenkou, spucla nabídnutý vepřový řízek (s mnou oňuchňaným trojobalem) s dobrými bramborami, doma pak rychle dokončila plněné papriky s rýží, dodala strávníkovi na stůl a... nečekejte nějakou aktivitu. Byla jsem docela totálně vyšťavená! Už jsem jen stačila oběhnout komentáře a napsat snad jen nové články a základní mejlové pozdravy mým srdečním kamarádkám a normálně jsem sebou práskla na letiště. Zaujala jsem nedávno popisovanou spací (vidíte dobře: ne "psací", jak je mým večerním blogovým zvykem) polohu a zabírala. V obýváku slyším už zase škrundání ČT 24. I když se zařekl "svatým slovem", že se na televizi dívat nebude!

Ráno po probuzení před šestou slyším natahování kukaček. Typické - to zase včera zasekl časovou sekeru při "sledování", to jest odespání si pár hodin před škrundající ČT 24. Pak se "dodíval" a skočil potichu do betle. Jak usnu, nic mě neprobere. Ale - zapomněl natáhnout hodiny. Ráno ho to prozradilo! A to pořád uštěpačně usykává, jak do třech hodin píšu na blogu!

Tak tedy - ráno po probuzení a po snídani se tiše zeptám:

"Do kolika?"

"Co do kolika?"

"No, do kolika hodin ses díval na telku?"

Vidím bliknutí drobného úleku, ale taky snahu v mžiku vymyslet nějakou výmluvu, líp nějakou šťavnatou ptákovinku. A tak zazní ublížené tíknutí:

"Do půl třetí..."

A mám ho, ptákovinotvůrce. Dospal tak do půl dvanácté při nějakých detektivkách, což už uznávám. Když to má nějaký kultivovaný (i třeba nemravný - což by se mělo vylučovat ) obsah, ať se baví. Někdy to s ním dokoukám i já. Tak on u toho vydržel tak do té půl dvanácté v noci a abych neměla pindy, zdekoval se v tichosti do betle. Jenže mě to bude věšet na nos! Vidíte ho, ptáka jednoho. Ale já to znám. Slyšela jsem ty kukny!

Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU