Hospoda U zabité mouchy!

7. července 2011 v 16:12 | Kitty |  Vykutálenosti
Už můžu vzpomínat. No aspoň to zkusím. Je to zážitek z doby pohody, radosti a štěstí...



Když ještě žil Zdeněk, můj nejmladší synovec, přijel k nám jednou v létě se ženou Katkou, jejich synem Vojtíškem a její babičkou. Rozložili si bazén a Zdeněk ho chtěl nafouknout. Ale chyba lávky - dokonce dvakrát. Jejich nafukovací nožní pumpa byla slabá na takový kolos. Iniciativně jsem si vzpomněla, že kdesi máme kompresor. Pohledali jsme a s námahou vytáhli z chlívku rezavý těžký kompresor. Můj Pepíno byl s kombajnem na žních a nemohl nás varovat. Na víc pokusů jsme ho oživili (ten kompresor) a za půl dne s bídou napucal obrubu bazénu. Trochu vody a než jsem přišla z nákupu papu, už se tam hemžili všichni. Doslova - i s babičkou se cachtali v hladince vody. To byla správná babča! Akční. Navečer se s námi klíďo píďo vydala do hospody. Navštívili jsme Pepínovu sestřenku Mařenku i jejího muže. Ti nám poradili - v hospodě si sednout ven, bude tam příjemněji jak vevnitř v hospodě. Jenže to asi Mařenčin Josef nechodil do té hospody nebo nevěděli ani jeden, co činí!

Prošli jsme - neznalí - hospodou a dostali se dozadu pod střechu, kde bylo venkovní posezení i s rozměrným krbem. Krb - dobrý. Ale posezení? Zdeněk to uprostřed bojů pojmenoval "Hospoda U zabité mouchy!"

Sedli jsme si tam na lavice k jednomu venkovnímu stolu. Po chvíli se musel Zdeněk zvednout a jít přivolat obsluhu nebo rovnou objednat maškrty - kafíčko a nám ženským a Vojtíškovi zmrzlinu nebo poháry, už si nevzpomínám. Zdeněk kouřil, což nás zpočátku asi chránilo. Ale ve vedru a bezvětří jsme zaznamenali, že je tam hodně MUCH. Postupně jsme byli obtěžovaní hejny much. Ona totiž byla naproti stáj s dobytkem a v horku a vlhku...

Začali jsme se ohlížet, jak se bránit. Mít tak něco, čím je odeženeme nebo přímo zabijeme! A zrovna v těch okamžicích jsme pochopili, proč skoro na každém stole leží pleskačka na mouchy! To byl předmět v tomto prostoru velmi nutný! Štamgasti už si pro sebe schrastili volné pleskačky nebo si je nosili s sebou či měli už svoje jako jinde štamgasti mají nad výčepem svoje krýgle!!!

Od souseda se nám dostalo rady - chyť si svoji pleskačku! (jako svého času jeden mobilní operátor měl systém za dobití kreditu "Chyť si svoji odměnu"!) Jednu jsme asi dostali od hospodskýho a začal boj kdo s koho! Dodnes se otřásám hnusem při pomyšlení na to, v jakém prostředí jsme konzumovali jinak atraktivní zmrzlinové poháry a pak kafičko. Zdeněk se ujal role zachránce. Plácal a mlátil muchy tak vehementně, že jsme nakonec při kafíčku seděli u stolu, plného zabitých much. Kdyby jenom to.

Babička si vzala s sebou dolarku peněženku. Černou, zdobenou, elegantní. Dopadlo to tak, že na krásné peněžence byla najednou vrstva rozbitých much. Samé křídlo, noha, těla namaděru. Místo krásy takový hnus. Tehdy padla ta památná slova o hospodě U zabité mouchy.


Nevím, proč zrovna taková příhoda mi napadla. Asi proto, že při vzpomínce na Zdeňka už nechci jen smutnit. Vzkazuju všem z rodiny, kdo toto budou číst: Zdeněk byl TAKY TAKOVÝ. Pohodový, normální kluk, v případě potřeby i bojovník. Nabízím možnost na něj vzpomenout i takto. Prosím...


Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 7. července 2011 v 16:38 | Reagovat

Jako vzpomínka moc hezké. Ale jako posezení u kafíčka - tak to už bylo asi horší! Brrrrrr! Ještě jste měli štěstí, že jste včas "uzmuli" plácačku! 8-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. července 2011 v 10:17 | Reagovat

[1]:Pak jsme zjistili, že ji fasoval každý. Oni sam sousedi nově dali dobytek a ten udělal chlív z posezení za hospodou... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU