TŘI!!!!

7. července 2011 v 9:56 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Ráno jsem vyletěla na divizny...

Jo, je to tak! Já sova, která mentálně nezabere před devátou, vyletím denně teď v létě už v šest, protože musím rychle sesbírat kvítky divizen. Jsem přece "diviznačka"! Dnes jsem tu první část sběru ojela rychle, protože tuším, že se dostavuje "psavá".

Jako u ženské jednou měsíčně: u mně už teď jen ta psavá. Časový interval nesleduju. Na rozdíl od toho ženského z dřívějška se na tuto periodu těším. Moc těším. Dnes to vypadá, že to bude! Cítím nutkání ke psaní, už mám v hlavě dva náměty a moje prsty pracují tempem Montiho Čardáše. O tom tento článeček je.

Jak tak v milisekundovém intervalu moje prsty uchopí, utrhnou a shrnou do dlaně kvítky divizen, je předpoklad, že s nimi dlaň spolkne i některou hluchou nebo příliš zabranou včeličku. Kvítky přece tiše lupnou - ale záplava oranžového pylu je asi ohluší a obrní proti nebezpečí násilných prstů. Je jich zde při nastupujícím sluníčku něurekom a tak se stává, že některou zmáčknu a skončí mezi kvítky. Pak je důsledek dvojí. Ještě se ta "se žlutejma košíčkama" stačí vzpamatovat a uletí - nebo ucítím žahnutí a je skončeno. Dnes jsem moje milované žluté svíce ojížděla závratným tempem, abych nezapomněla nápady na blog. Proto nerada, ale hlásím - odnesly to tři. Dalších asi šest jsem jenom ťukla a odletěly, nespočet dalších včeliček jsem uviděla. Ono to zdržuje, když z padesáti kvítků na rostlině musím pět nechat stát kvůli sosalkám a pak se k nim vracet. Vidím, že se květ uvolní, už se po něm ženu a než to stihnu, tak se tam usadí brundibár a už si to slastně zuní, jakouže to potravičku schrastil. Ztráta času, jdu zpět na plnou rostlinu, pak se zase vracím...

S tím se nedá nic dělat a ani dělat nebudu. O minutu dýl - no bóže. Ale při nedostatku jiné květeny v rozkvětu je přece neokradu o potěšení. Jednou odletí... Stejně tak to bohužel bývá i se sběrem slézových květů - béééé!!!

Dnes s košíčky neodletěly jen tři včely. Ale pozor, jen z první rundy asi patnácti divizen. To mě čeká ještě druhá, pět obrovských diviznových bohyň, z toho je jedna voňavá. Ta je slitá včeličkami nejvíc, ale taky květy jsou obrovské a lupou. Včeličky mě uslyší a uletí, stejně tak i brunďové. Ti skokem přesedlají do košíku se sesbíranými kvítky a hodují fikaně neohroženě dál. Pak květy vysypu na velká síta, bruňďové i včeličky se přehoufují na síta, ustane vzrušený bzukot. Asi kdybych přiblížila hlavu dostatečně ke květům na sítě, zase bych uslyšela mlaskání. Ne kuřítek, jak jsem nedávno o tom psala, ale to brundibáří a včelí. Ať si mlaskají, než květy poschnou! Symbióza květů, opylovačů a zájmů pěstitelky funguje v praxi.

S tím dnes souvisí i další hlasité dění - ale o tom bude zase další článek. Jako u vyprávění Šaharazády...

Kitty

P. S.: Dnes to je autorská licence - žádná sosalka to neodnesla. To je kvůli napětí v článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU