Věšáke! Zastav!

7. července 2011 v 22:06 | Kitty |  Vykutálenosti
Už je to řada roků...

Měli jsme známou přes mistra na našem učilišti a současně přes autobusáky. Tata jezdil autobusem. Manžel téhle známé zemřel a jejich autem ji vozil syn zase její známé. Ten pak odešel na vojnu a neměl kdo jezdit. Oslovili mého tatu a ten souhlasil. Mohl si brát někoho z rodiny všude tam, kam paní Olga jezdila. A jezdila hodně, měla širokou rodinu.

Ona byla takový samorost. Shánčlivá, mluvila hanáckým nářečím, řečná, se všemi hned kamarád. Neřekli byste do ní, jak byla sčetlá, co všechno znala, kam se v životě podívala. A tahle tetina si pěstovala našeho tatu jako vozataje. Krásná červená Octavia, ještě ta první, udržovaná. Dva roky jsme se z rodiny střídali na výletech s ní. Jednou se to stalo.

Ona při cestování nedělala žádné šviky s opatřováním potravy. Potřebovala maso. Došla si do masny a ne že by se nechala obdařit nějakou flaksou, jak to řezníci v socialismu dělávali. Ani náhodou. Strčila do řezníka, za pultem se chytla nože a pěkně si uřezávala, co potřebovala. Hokyně, dobře věděla, co dělá! Všichni, kdo se s jejím přístupem k nákupu zboží setkali, na ni vzpomínají. Nebylo lehké to takto udělat. Ale ani těžké. Ona prostě chtěla co si naplánovala, a k tomu žádné bůčky, úřezky a kosti nepotřebovala. Občas taky hlavně řezníkovi nebo zelináři vybrakovala podpultovky. Ona chtěla ledvinky a při invazi za pult je tam uviděla v celofánu, tak je hodila na váhu a hotovo. V zelenině zalovila a jako dnes - do kabele si rovnala to nejlepší. Na to ti šizuňci neměli slova. Dostala vždycky co chtěla.

A s touhle paní Olgou jednou můj tata a brácha jeli někam k Olomouci. Jeli dědinama a už měli hlad. Olga pořád nic, nezastavovalo se. A pořád a pořád se jelo, jako by na něco čekala. V jedné dědině, už se blížili ke konci, najednou se vzchopila, zabrejlila a zaječela:

"Věšáke! Zastav!"

Ona všem tykala, se všemi byla hned kamarád. No bývalá hokyně.
Tata se tak lekl, že fest šlápl na brzdu. On ji nesledoval a když tak zařvala, opravdu se vylekal. Ona vletěla do skla a natloukla si kebulku. Jen prý se vzpamatovala, už se nadšeně hrabala z oktávky. Byla vpředu, otevřela široké dveře a už se sunula k jedné zahradě. Ukazovala na vysokou hrušku. Její větve byly tak tři metry nad zemí. Pro ni to ale nebyla žádná překážka. Vrazila bez zvonění do zahrady, hodila po ní oko, vzápětí schrastila žebřík a už v dlouhé sukni šplhala nahoru. Pro věšáke. Ostatní se divili, varovali, raději se klidili do auta a přihlíželi.

Olinka ojela dvě větve věšáků, sladkých hrušek s dlouhou stopkou, slezla s dlouhou sukní plnou věšáků, sedla do auta a zavelela k odjezdu. To si tata oddechl. Jeli, v autě všichni jako zařezaní. Na to nebyli zvyklí. Když potom kdesi přistáli, Olinka sedmdesátnice vyklopila celou historii "věšáků".

Kdysi prý jeli na Slováky a ona objevila zrovna tyto hrušky. Tehdy prý tam ještě někdo bydlel. Otevřela si dveře domu, prokráčela dovnitř a sjednávala koupi pár kilo věšáků, které zrovna krásně dozrály. Pomohli jí je natrhat, vybrala si ty nejlepší, zaplatila a odcházela. Na odchodu slyšela majitele, že ať se někdy staví a klidně si natrhá, jim není o pár hrušek. Měla asi paměť jako slon a když šlo o to, přijít k něčemu zadarmo, byla vynalézavá a pamatovala si, kdo jí co slíbil. A právě tehdy "věšáke" dozrály, na to měla nos. Naplánovala cestu kolem, našla si tu hrušku a jak jí bylo řečeno, natrhala si. To už ji nikdo nezastavil, dům byl prázdný.

"No co ste jak ovaření? Řekli mně, že si mám přijet natrhat a o korunách nemlovili. Tak sem si natrhala. Nésó dobrý?"

Byly prý dobrý. Pár jich dovezl tata s Jarkem domů. Měly punc vyjímečnosti a originality jejích získání. Dodnes jsem na tu historku nezapomněla. Je hezká, ne? Takové Olinky možná někde ještě jsou, ale dnes - kdoví jak by to dopadlo. Někdo ze sousedů by ji třeba práskl, viděli prý se hýbat záclony. Ona ale byla preventivně rychlá. Měla to dovolené, tak jaképak štráchy. No ne? Tehdy...

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kelyš Kelyš | E-mail | Web | 7. července 2011 v 23:19 | Reagovat

Tak na tohle nemám slov, ta babča nemá chybu. :-D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. července 2011 v 10:16 | Reagovat

Byla dynamická, exot, ale vyloženě svá. Jak ta proplouvala životem! Ale to už k stáru, věděla svoje. Už je to taky víc jak 35 roků. Hodně jsem se od ní učila, ale platila téměr za bláznivku... ;-)  :-D

3 otavinka otavinka | E-mail | Web | 8. července 2011 v 21:37 | Reagovat

Milá Kitty, nádherný článek. To se Ti povedlo. Super!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU