Cesta na půdu

8. srpna 2011 v 15:44 | Kitty |  Vykutálenosti
Ještě jednu z humorného soudku...

Další humornou "příhodou z natáčení" byla vzpomínka na jednu cestu nás sester s košem prádla na půdu hned o poschodí výš. Osm schodů, odpočivadlo, osm schodů. Připomínám to proto, že jsme tehdy na tu půdu ani nedošly.

Už jsme si teď nevzpomněly ani jedna, co vyvolalo takový mohutný záchvat smíchu, že jsme po schodech lezly s přestávkami. Jedna se smíchem zlomila, upustila ucho koše s prádlem a vyvolala další záchvat smíchu i u druhé. Uslzené, udýchané, hlučné jsme lezly po dřevěných schodech se smíchem, který se v bytovce hlasitě rozléhal. Když jsme se vydýchaly a snažily se na sebe nedívat, po chvíli jsme se uklidnily. Jenže - jak to v takových případech bývá - jsme se nadechly, vzaly koš zase do rukou a vyšly dva schody. Pak se ozval vzlyk zadržovaného smíchu a slovíčko, které vše zavinilo a stály jsme nanovo. To se nedalo zvládnout. Obě jsme se upamatovaly, že jsme přes odpočivadlo ještě přešly a zamířily dalšími schody k půdě. Byly jsme stále slabší, uslzenější a uchechtané do nemožnosti. Skončilo to tím, že maminka vylezla ze dveří, dostaly jsme vynadáno, koš tam zůstal a odnesla ho nahoru asi maminka. My dvě jsme tam ani samotné ten den nedošly!

V mládí jsme spolu dost soupeřily a dělaly si schválnosti, jak to u bujných lidských mlaďochů bývá. Byli jsme dvě holky a brácha, měli jsme šťastné dětství a hodné rodiče, kteří se nehádali. Dali nám dobrou výchovu. Všichni jsme se v místě vyučili kováckému řemeslu, které se nám v životě rozhodně dobře hodilo. Rozmíšky se léty uhladily. My dvě jsme rentiérky-důchodkyně a bráška dovrší šedesátku v říjnu. Teď jsme my sestry jako "můj s mojú", máme se rády a potřebujeme se. Aspoň z mé strany tomu tak je a vypadá to, že i sestra to tak cítí. Snažíme se být co nejčastěji ve styku a Pepíno mě tak třikrát ročně vyveze k sestře a jejímu příteli na Moravu. Jen na skok - ve stejný den se zase vracíme. Posedíme, pokrafáme, dáme si obídek a kafíčko a zase frrr domů. Jezdívala s námi ve staré Škodovce 120 i první fenka Kittynka, od letoška s námi na Moravu míří i umravněné štěně Betty.

Dřív k nám jezdily děti jejích synů na kratší pobyt. I loni zde na prázdninách na pláži na Vranovské přehradě byla dcera jejího syna Martina a syn syna Zdeňka. Letos už dva její synové nežijí a děti mají jiný program. Letos k nám přijela pro změnu sestra autobusem. I tak to jde. Potřebujeme se a máme se rády. Mám radost, že to podporují i můj Pepíno a její přítel. Jen si přeji, aby to tak co nejdýl vydrželo.Úžasný

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Latryna Latryna | Web | 8. srpna 2011 v 16:03 | Reagovat

Je to super, že máš sestru, s ktorou si dobre rozumiete! A spomienky? Tie sú večné!!! :-D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 17:35 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Je to tak. Vzpomínek tentokrát bylo víc, zaznamenala jsem tyto, na ostatní si možná vzpomenu později. Už jedúúúúú!

3 Bohunka Bohunka | 8. srpna 2011 v 19:01 | Reagovat

Milá Kitty,je to fajn mít sestru.

4 Bohunka Bohunka | 8. srpna 2011 v 19:12 | Reagovat

Konečně se mi podařilo odeslat komentik,ale dalo to práce.Nějak se to zadrhlo,ale chodím sem každý den.Pořáde se u vás něco děje.Měj se móc hezky :-) a pozdrav celé farmě

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 20:28 | Reagovat

[4]:Mně to zatím šlape, ale nerada bych to zakřikla. I bez komentářů tě tuším v blogových zádech :-P

6 Iva Iva | 8. srpna 2011 v 21:13 | Reagovat

Milá Kitty, jak dobře si pamatuju tyhle záchvaty smíchu, které nešly zastavit! Smávaly jsme se takhle s kamarádkou. Bylo to tak uvolňující , stýská se mi po tom.Je moc hezké, že si se sestrou rozumíte, znám to z rodiny, maminka má pět sester, pořád se všechny stýkají. Ta jejich soudržnost je úžasná a to je práce rodičů, spravedlivě vychovávat, nedělat mezi dětmi rozdíly. Život jedináčka je v tomto směru chudý a na dost věcí je v životě sám. Bývá smutno. Přeji hezký týden.....Iva :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 6:11 | Reagovat

[6]:Do slova a do písmene přesné. K tomu není co dodat. Doufám, že ty nejsi ten jedináček = ta kamarádka?

8 Iva Iva | 9. srpna 2011 v 10:58 | Reagovat

Jsem ten jedináček, i když se snažím nebýt. Stejně se to vždycky někde proflákne. :-D

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. srpna 2011 v 12:06 | Reagovat

Tak nechceš si mě pro chechtačku adoptovat?;-)) Chechtačka mi jde, někdy se dá do ječení smíchem i Pepíno :-D

10 Iva Iva | 9. srpna 2011 v 13:18 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D

11 Iva Iva | 9. srpna 2011 v 22:52 | Reagovat

Moc ráda, jak to na mě přijde, máš mě tady! :-D  :-D  :-D

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 12:32 | Reagovat

[11]: Teď mám i Skype; v konferenci nebo telefonicky by se nám řehtalo líp.Raději takto, než bys přijela k nám do Rakouska, smích by tě přešel... ??? :-D

13 Iva Iva | 10. srpna 2011 v 22:59 | Reagovat

Do Rakouska? A kdepak ty to vlastně bydlíš? To mi asi něco uniklo. No Skype mám, ale využívám ho jen ke psaní, já mám počítač pracovní, bývá tu i dost lidí, takže se radši moc nahlas neprojevuju. :-D  :-D Jen když tu nikdo není a to se moc nestává.Dobrou noc! :-)

14 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 12. srpna 2011 v 16:53 | Reagovat

Řehtačka jsem i já se svoji známou,co my se nařehtáme a hlavně strhneme spoustu kolegyň a kolegů. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU