Osobní vzpomínka na okupaci 1968

24. srpna 2011 v 23:11 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Je 24. srpna 2011. Dnes má narozeniny můj první synovec. Přitom se vynořuje vzpomínka...

Bylo ráno 21. srpna 1968. Jen jsme vstali, zvonil zvonek. A mezi dveřmi moje sestřička, udýchaná. Jako vdaná už pár dní měla povít první dítě, bydleli pod námi ve čtyřbytovém domě. První myšlenka - už to na ni přišlo. Ale místo očekávané žádosti o pomoc při odvozu do porodnice zazněla osudná slova:

"Okupujou nás Rusáci! Pusťte si rádio!"Křičící

Nechápali jsme. Holá nemožnost! Rusi a okupovat nás? Přátelé osvoboditelé? Ale byla to pravda. Nic jsme nechápali, nemohli jsme. I když doba tehdy byla napjatá. Jednání v Čiernej pri Čope, přesvědčování Rusů, že se to zvládne. A my jsme před dvěma dny dojeli na dvou motorkách z jižních Čech. Táta s jednou motorkou s maminkou a já řídila druhou s bráškou. Plno příhod, ale nálada nenasvědčovala nějaké tragédii. Přesto jsme si pobyt na výletě zkrátili. Jeden nikdy neví.

No vlastně to bylo trošku jinak, jak si teď vzpomínám. Někdo po ránu zaslechl z rádia zprávu o okupaci. Ale dohodli jsme se, že to sestře neřekneme. Už přenáší pár dní a aby překotně neporodila. Drželi jsme basu a radili se, jak jí to říct. A vtom ten zvonek i její nezapomenutelná slova o okupaci.

Nestalo se jí nic, sama nám to chtěla říct. Já se v té souvislosti pamatuju, že jsem jezdila se dvěma praporky na řidítkách na motorce po chodnících před boskovickou nemocnicí. Prostě ze šoku, na protest. Nebyla jsem sama, už tam jezdil nějaký tatík, taky s praporky a vlající naší vlajkou na zádech. To ale nebylo 21. srpna 1968, ale o pár dní později, když nám unesli Dubčeka. Hektická doba, zoufalství, zrazené naděje.

Dnes je 24. srpna 2011. O 43 roků později. Připomínač mi napovídá:

"Nezapomeň, dnes má narozeniny Tvůj synovec Petr!"

Je to tak. O tři dny později se přece jen vyklubal. Šok z tehdejší zrádné okupace na to neměl žádný vliv. Dlouho se chystající její první dítě byl syn. To bylo radosti v rodinách. A radostí nám zůstal doteď. Bohužel, už jediný žijící synovec. Proto mu do dalšího života přeju životní štěstí a držím palce jako nikdy nikomu dřív. Přeju si, aby to tak zůstalo hromadu let. Dělá nám radost, ať to tak zůstane. Jeho mamince, mojí sestře, děkuju za jeho život. Moc děkuju. A blahopřeju.

Teta Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 25. srpna 2011 v 13:16 | Reagovat

Hezky jsi to celé pojala, Kitty! Také přeji tvému už jedinému synovci všechno jen krásné a dlooooouhý spokojený život!

2 Kelyš Kelyš | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 15:01 | Reagovat

Já jsem jen o rok starší než tvůj synovec, proto si z okupace nic nepamatuji. Pravděpodobně mou jedinou činností v té době bylo přivinutí se k matčinu prsu. Tak ať jsme i s tvým synovcem zdraví a ještě dlouho živí. ;-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 15:17 | Reagovat

[1]:Děkuji a Petrovi i jeho mámě to budu tlumočit. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 15:18 | Reagovat

[2]:O Petrovi jsem to už vypsala a Ty se mi taky opatruj, na Tvůj blog ráda chodím pro melodie i upřímné slovo. Buď hodně dlouho  zdráv :-)

5 otavinka otavinka | Web | 25. srpna 2011 v 19:08 | Reagovat

Milá Kitty, připojuji se já i ke gratulaci Petrovi, ať mu slouží zdraví a štěstí a taky ať se mu daří.Právě jsme v tomto čase odjížděli z chaty u Tábora na Moravu a hrozně jsme se báli, protože vojáci byli na silnici i s tanky a autobusy je musely i s lidmi objíždět přes louku. :-(

6 Květa Květa | 25. srpna 2011 v 21:55 | Reagovat

V tuto dobu jsme bydleli v Lubech u Chebu, čili naši "osvoboditelé" tady byli cobydup. Valili se od Vojtanova a odevšad, kudy se dalo projet tankem, bylo to, jako když vylezou všechny myši a potkani ze svých děr. Naše Janka, měla tři měsíce a se závažnou vrozenou vadou žaludku, musela na operaci do Plzně do dětské nemocnice. Manžel ji převážel sanitkou a říkal, že jeli příkopama, aby přijeli včas. Měla namále, ale přece jen  ta kapičku pokakanýho štěstíčka byla při ní a díky vynikajícímu týmu lékařů jí zachránili život. :-)

7 signoraa signoraa | Web | 26. srpna 2011 v 22:30 | Reagovat

Byt' opožděně, ale o to srdečněji se připojuji ke gratulantům a přeji tvému synovci alespoň ještě jednou tolik let.
Já měla odjiždět 21. srpna na chmel. Vše připravené, já natěšená. Hodně brzy ráno mě probudil táta a řekl, že nikam nepojedu, protože jsou tu rusáci. Pocházím z Rumburka, který leží u hranic s Německem (tehdy NDR) a tam už byli 20. srpna v 11 hodin večer. Celý dům byl u silnice a sledoval je, jen my se sestrou spaly jako zabité. Na to ráno ale nezapomenu.

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 27. srpna 2011 v 0:40 | Reagovat

Já zrovna jsem vyšla ze základky.Byla to hrůza nerada na to vzpomínám-šok.

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 27. srpna 2011 v 0:40 | Reagovat

Ale Kitty tvému synovci přeji zdravíčko a nepřeji podobné šoky-nikdy :-)

10 lucka345 lucka345 | Web | 3. září 2011 v 22:43 | Reagovat

Jo, tak to jsem byla ještě na houbách. Ale táta, drsňák, tenkrát sbalil kufry a hurá emigroval do Jihoafrické republiky. No..dojel prý do Vídně a tam si to rozmyslel a ráno byl zpátky doma. Nevím, proč ho tenkrát napadla zrovna Jihoafrická republika. Dneska to tam tedy žádné terno nebude. :-?
No a kdyby tam byl tenkrát dojel a zůstal, to bych zůstala na těch houbách..? 8-O

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:53 | Reagovat

To by byla škoda. Kdo mi sem sázel pěkné zážitky? Ale Ty by ses ujala i u jiných a stejně by ses mi zde objevila. To je osud a u Tebe se dobře čte... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU