Vzpomínejte

28. srpna 2011 v 20:38 | Kitty |  První pomoc
Vážím si blogu, můžu dát podnět a něco dalšího se dovědět...



Jsme letitější. Můj nejzkušenější občas zareaguje na stesky, jak v běhu času došlo v naší republice k ničení výrobních prostředků i majetku. Ve vašich příspěvcích nebo přeposlaných mejlech často zazní fakta, která ani já letitá nepamatuji. S vývojem výrobních prostředků i zásahy politiky už můžeme sledovat neblahý vývoj u nás. Jde mi hlavně o venkovský život a zemědělskou výrobu, kterou jsem zažila. Vlastně i učení a fabrika zažila změny. Neprofesionální a přímo hloupé přístupy k půdě, zvířatům a hodnotám škodily a dál škodí. Jeden člověk ani nemůže všechno znát. Je řada oblastí a průmyslů a výrob, kde jsem ani já ani okolí k faktům nepřišla. Ba ani nevím, že existují a jak se postupný vývoj v čase na nich podepsal.

Chtěla bych tímto článkem vyzvat pamětníky i odborníky a znalce tématiky, aby mi psali svoje zážitky a poznatky. Vzpomínejte prosím. Kolektivní zkušenosti mě poučí, jak to vlastně je. Není všechno špatné. Ale to špatné někdo plánuje, osnuje a provede - k naší škodě. Nejen osobní, ale také přímo národní. Neznám praktiky nadnárodních monopolů a jejich úmysly s naším bohatstvím. Lidským i materiálním. Pořád poslouchat jen nějaké plky typu: jedna paní povídala, slyšel jsem, říkali to - to nemá u mě váhu. Mám ráda, když vím. Pak se můžu poučit, angažovat, může být slyšet můj hlas. Jeden hlas není moc. Ale podpořený argumenty skutečných událostí poučených lidí z provozu mi přidá kamínek do celkové mozaiky událostí a vztahů. Nebudu nevědomá.
Já to nevím a chtěla bych vědět!Křičící .

Nejde mi jen o negativa. Pochybovači bez faktů mě spolehlivě vytočí. A nabrnknou k aktivitě ve zjišťování, jak to vlastně je. S tímto mým přístupem se velmi často příjemně poučím a můžu taky poučit o lepším vývoji jiné. Nejsem laxní pochybovatelka ani přehnaná optimistka. Jsem spíš ta optimistka, disponující fakty. Pak můžu pochopit mechanismus dějů. A argumentovat.S vyplazeným jazykem

Dejme rozum dohromady. Budou-li vaše zkušenosti v komentáři, poučí se i ostatní. Nemusím potom dostávat nepojmenované články s fakty. S fakty, která se ale jako fakta můžou taky tvářit. Řekněte, co si pamatujete. Jak to bylo. Jak to fungovalo a co já vím co ještě víc. Vzpomínejte a pište. Ať víme všichni. Pár kostiček do celkové mozaiky. Přidáte se? Předem děkuji a budu čekat na vaše zážitky.

Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natty Natty | Web | 29. srpna 2011 v 5:16 | Reagovat

Kitty, jako dítě jsem trávila svoje dětství u babičky a prakticky v zemědělství vyrostla. Těžko by dnes někdo uvěřil, že jsem jako 13letá holka, dřív než jsem odjela 15 km do školy a v létě převážně na kole, podojila 4 krávy, vykydala hnůj a to bez elektrického osvětlení, pak vypila hrnek mléka s nadrobeným krajícem chleba a mazala do školy. Po škole to samé, kdo někdy prošel hospodářstvím, tak ví, že zvíře se nemůže nechat až ... přesto si nesmírně svého dětství cením, neboť jsem se naučila lásce ke zvířatům, přírodě, povinnostem, úctě k lidským hodnotám. Dědeček s babičkou soukromně hospodařili, pole udržovaná, když přišly sena a zvonily kosy sekáčů a já jim nesla na svačinu vařená vejce a v konvičce černou kávu, všude voněly řady čerstvě posečené trávy a potom následovaly dlouhé hodiny práce s hráběmi, ale pohled na louku vyzdobenou desítkami kup byl i pro mojí dětskou duši kouzelný. Když pak děda přijel se žebřiňákem a nakládalo se seno, já stála s olšovou větvičkou a oháněla naší Mindě mouchy, aby se neplašila. Mohla bych vyprávět dlouze ... dnes z polí zmizela "láska k půdě", slyšet je traktory, spousta zemědělské půdy je zanedbána, pole jsou hnojena chemií, zemědělství je v troskách, půda se využívá k jiným účelům, než k obživě lidí a vše se k nám dováží. Kvantita vystoupila do popředí nad kvalitou a proto my, co jsme zažili to krásné období, kdy pole byla krásně obdělána, přes cestu běhala lesní zvířata, v lesích se modraly borůvky a houby rostly na každém mechu, my už jen vzpomínáme ... Pěkný nový týden. :-)

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. srpna 2011 v 8:22 | Reagovat

Dobrý den.

Mám střední zemědělské vzdělání ( převážně pro rostlinnou výrobu ) také vinohradnicko vinařské povědomí. Po zaškolení, jsem pracoval 33 let s traktory I. UŔ, staršími kombajny, buldozery, náklaďáky ( na vojně, v civilu už jen náhodně ). Stavěl jsem si domek, přeškolili mne na opraváře zem. strojů. Po r. 1990 jsem byl aktivní a dva roky uvolněný odborový funkcionář, přeškolený na vymáhání faktur po lhůtě, člen dozorčí rady a.s. a také člen městské rady ( pověřený bytovou otázkou v obci, veřejným pořádkem, inventarizací a odpisem majetku, také autorem privatizačního projektu převodu cukrovaru na obec ) to vše za Československou stranu socialistickou a zdarma.
Nemám hlubší teoretické znalosti, ale co jsem kdy dělal, k tomu jsem se snažil získat průpravu alespoň v takovém rozsahu, aby skutek byl prospěšný a nikoli škodlivý.
Vždy se všechno nepovede, větší škodu jsem měl v životě jen jednu ( poškozený tajný vojenský kabel = špatně uložený ) a soud mě osvobodil.
Rád ( pokud vím ) odpovím na dodazy, ale unavovat nechci. Neumím vypsat pocity podle příspěvku č. 1 a je mi to líto.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 9:32 | Reagovat

[2]:Nemusí vám to být líto. Máte mužský a techničtější pohled na minulost. Z pohledu praxe. To se taky počítá. Nevíte, kam kamínek vaší praxe zapadne a doplní celkový obraz. Děkuji. Mám i vaše dřívější příspěvky, i ty se budou počítat. Děkuji a vzpomínejte dál. Kitty :-)

4 signoraa signoraa | Web | 29. srpna 2011 v 12:50 | Reagovat

Jsem městský člověk, ale vzpomínám si, jak jsem jako dítě jezdívala k babičce, sice také městské, ale mající domek s obrovskou zahradou, kde se pěstovalo vše, zeleninou počínaje a kytkama konče. Vše se dělalo s láskou, babička hnojila půdu na zahradě hnojem, který produkovaly kozy a prase, či slepice. Nikdy nepoužila žádnou chemii, ale v té době ještě zřejmě žádná nebyla.
K celkové devastaci přispělo naše chování. Bohužel, můj názor je to, že je všechno v lidech. Dnes si každý hrabe na svém písečku, hlavně, aby ta jeho hromádka byla větší. Chybí základní lidská slušnost. Všechno to přinesla nová doba. Dnes je hlavní modlou každého majetek. Kam se poděly večerní debaty sousedů před domem? Vzpomínám si, jak jsme si u nás v činžáku pomáhali. Když šla maminka do nemocnice, sousedka uvařila ve větším hrnci a tátovi přinesla hotové jídlo, abychom maminčinu absenci přežili. A naopak. Máma se také hlídávala sousedům děti. Nebo zavola, že je svačina, podívala se, kolik nás je před domem a dodělala jídlo i pro ostatní děti.
Možná je můj názor zkreslený, možná i idealistický, ale podle mě je chyba v nás samotných. Každý si zalezeme na to své a to, co je okolo, nás pramálo zajímá.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 17:24 | Reagovat

[4]:Ta poslední věta u nás blogerů většinou zaplaťpřírodo tak docela neplatí. Vždyť při novém článku si taky posedíme. Ty jsi seděla někde v Tdamtádii a ťukala myšlenky s pocitem, že posíláš holuba s myšlenkou nebo zážitkem někomu, kdo určitě přijde a taky si sedne (k PC). Nemůžeme sedět vedle sebe, ale můžeme o sobě vědět, těšit se na to nové, co přiletí s poštovní holubičkou a poučí nebo potěší. Když na sebe nemáme chuť a čas, tak spolu prostě nejsme. Je fakt, že doma jsme měli lavičku před domem, říkalo se jí "pekelná lavička" - co tam se nadělalo pekla mezi sousedama, samozřejmě ne my děcka, ale starý báby. Kdo s kým a kde a kdy, mladý se kolem bály projít, jak je pekelnice propraly. U nás lavičku nemáme. Ale k sousedám chodím nebo si voláme přes střechy a pak si pokecáme při kafisku. Tady to ještě jede (někdy z toho vzejde i peklo, ale to se na dědině taky urodí)... :-P  :-D

6 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 19:40 | Reagovat

Bouhžel, já nejsem ta, která by ti mohla nějak pomoci... ale i já se ráda poučím. Přečtu si každý komentář a také snad "budu vědět víc." ;)
Krásně jsi to napsala! Zhltla jsem každé slovo a teď už mohu jen souhlasit a čekat...

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. srpna 2011 v 23:53 | Reagovat

Všichni lidé mají v předchozích generacích předky, kteří měli do činěné se zemědělstvím. Většina vrchností a panství vyrostla ze zemědělské renty, zejména z neplacené ruční služebné práce = později roboty.
Zemědělství učinilo za necelých 100 let pokrok, který nemá v historii obdobu.
Ve středověku bylo zem. málo výnosné a udává se, že 30 - 35 lidí uživilo jednoho, který mohl dělat něco úplně jiného ( řemeslo, voják, kazatel a p. ). Skoro všichni lidé byli neustále v ohrožení hladem. V F.L. Věkovi je pasáž kde za neúrody vzrostla cena obilnin 10-12x. To si dnes neumíme ani představit. Hlavní pokrok přinesl ocelový pluh, osevní postup s vyloučením úhoření a zařazením jetelovin, hnojení napřed hnojem a po objevu hlavních biogenních prvků i strojenými hnojivy, kterými se dodávají do půdy potřebná množství prvků k zabezpečení úrody. Kdysi se považoval výnos 25q pšenice za bohatou úrodu, dnes je to 60 - 70q z ha. Pokračování.

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2011 v 0:30 | Reagovat

Málo lidí ví proč přišla M. Terezie o Slezko. Rekatolizace po Bílé hoře, donutila mnohé nekatolíky opustit České země. Odešli do sousedství s nadějí brzkého návratu. Přísun lidí do méně úrodných písečnatých krajin, nutil hledat i jiné potraviny. Právě včas se objevily brambory. Těm se ve Slezku ( lehká půda, vlhčí podnebí ) dobře dařilo. Brzy byla objevena jejich všestrannost ( přímá potravina, krmivo a lihovarská surovina ). V rekatolizační zabedněnosti ( Prusko bylo protestantské ) se do věci vložila katolická církev. Kněží prokleli brambory, jako plodinu ze země ( tudíž z blízkosti Satana ) a v Rakousku se brambory opozdily v masivním použití o sto let. Velký Fric ( Fridrich II.) nařídil pěstování brambor. Jako jídlo je měli dosyta vojáci, rovněž dostatek vepřového a pálenku z brambor na posílení odvahy. To vše vedlo ke vzrůstu vojenské moci Pruska a k válce o Slezsko. Obě války M.Terezie. prohrála i díky tomu, že její říše zůstávala z ideověnáboženských důvodů na bludu, který se dnes zdá neuvěřitelný. :-D  :-D  :-D

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2011 v 0:52 | Reagovat

Jak přišlo Brno k názvu moravský Manšestr?
Už ve středověku obchodovalo Brno se Slezskem. Předmětem dálkového obchodu bylo víno z Jižní Moravy, platilo se slezským plátnem a surovou vlnou.
V naší obci (Židlochovicích) měli brněnští měšťané vinice v "hoře", vinné sklepy ( obhospodařované najatými mistry z Dol. Rakous ) už v letech 1550. Vyrobené víno se transportovalo do Slezska pro náboženskou potřebu ( přijímání podobojí. Tato tradice se úplně přerušila po r. 1625. Byla obnovena až před napoleonskými válkami ( po odejmutí Slezska a jeho náboženské proměně. Obchod s vínem byl jako podmínka uzavření míru ). Jenže zdejší vinice upadly vysídlením za 30leté války už v r. 1650. Město Brno si zřídilo vinice poblíž ( Viničné Šumice ) a zavedlo dálkový obchod s vínem až z Uher ( Malé Karpaty - Pezinok ).
Platidlem byl opět slezský len a slezská ovčí vlna. Zpracování se ujaly manufaktury, poháněné vodními koly na říčce Ponávce, na jejím dolním toku. Později byl pohon přebudován na parní trakci, osazení továren stroji dovezenými z Anglie ( Manchester ). Vyráběná kvalita a láce značně konkurovala anglickému zboží a název Moravský Manchester byl na světě. Sukna a jiné textilie potřebné pro vojsko byly stabilizačními zakázkami. Dobrá pověst o kvalitě a ceně, byly dalším doporučením nejen v Evropě, ale i v Rusku, Indii a USA. To vše je historie. Dnes se opuštěné a zdevastované stavby postupně bourají a přestavují na nové použití. Bohužel jen s přispěním cizího kapitálu a do cicích kapes. :-D  :-D  :-D

10 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2011 v 1:23 | Reagovat

Něco o základu zem. intenzifikace = hnojení.
Základní biogenní prvky jsou 4, N,P,K,Ca.

N = dusík, podporuje růst, vývoj zeleně v listech, do půdy se dostává v malých množstvích ze vzduchu ( při bleskových výbojích a působením bakterií na kořenech motýlokvětých=jetelovinách ).
Má tři podoby, dusičnanovou, amoniakovou a organickou v hnojivu močovině. V hnoji jsou všechny tři podoby. Nebezpečné je přehnojování dusičnanovou formou ( čerstvým hnojem ).
Mimo hnůj se dodává dusičnanovými solemi = ledky, amonnými solemi = síran amonný, kombinací dusičnan amonný a v organické formě solí močoviny a dusíkatého vápna.
Potřeba rostlin je různá, některé rostliny ledky nesnášejí. Dávkování  se vypočítává podle obsahu v soli na množství čistého N = dusíku pro kulturu na plochu zpravidla 1ha.

P = fosfor, je nutný pro nasazení květenství a vývoj plodů ( zrní ), účastní se na tvorbě chlorofylu. V hnoji ( mimo slepičího ) je málo obsažen.
Dodává se do půdy dávkou fosfátů, ve formě rychle rozpustné ( jednoroční dávka ) jako superfosfát. Odpad z hutí se dříve nabízel jako Thomasova moučka ( obsahovala fosfor, železo, vápník, síru, měď a další stopové prvky ) vhodná na víceleté zlepšení půdy.

K = Draslík, nutný pro tvorbu pevných pletiv, vyzrávání rostlin a plodů, tvorbu škrobu a cukrů. V hnoji jsou malá množství a je nutno dodávat do půdy ve formě draselných solí, síranů draselných a reformkali=směs s hořčíkem. Draslo zvyšuje odolnost vůči hnilobám, mrazu, zlepšuje chuť ovoce.

Ca = vápník, především ovlivňuje půdní komplex. Nedostatek vápníku v půdě blokuje uvolňování živin i dodaných.
Zjišťuje se lehce, politím vzorku půdy octem. Když nešumí je na čase přihnojit vápnem. Nejvhodnější formou je stará malta, drcený vápenec, odpadní smetky z vápenky a kaly z cukrovarů.
U vápna platí, že obohacuje otce a ochuzuje syna, proto se nesmí dávky maximalizovat, aby nedošlo k "vymrskání ornice".

Objevitel biogenních prvků Němec Liebig, vysoce pozvedl produkci na německých statcích, umožnil zajistit výživu v císařském Německu. To ve své pýše, jak umí řešit potřeby doby, vyvolalo války ( následkem německého přelidnění ) za životní prostor.

Dnes se používají hnojiva podle tabulek a plánovaných výnosů v několika dávkách a také v kapalné formě, aby byly dobře využity rostlinami a nehromadily se v půdě. Hnojení je dost komplikovaná věda.

11 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2011 v 11:18 | Reagovat

O potřebě práškování a postřiků v zemědělství.

Před vynálezem ocelového pluhu s ostrou podřezávací radlicí, nebyla vlastně ani ornice podle dnešního vnímání. Půda se obdělávala hákem t.j. hákovitým tvrdým dřevem přitesaným do špice, aby se s ním míhla půda rozrýpat. K odříznutí a obrácení orniční vrstvy nedocházelo. Výsledkem, byly čtyři následky.
1.Udržovalo se úhoření asi 1/3 obdělávané plochy ( na pastvu a odpočinek půdy )
2. "Hákování" ( dodnes slangové pojmenování dřiny ) úhoru byla neskutečná dřina nejméně dvakrát po sobě ( do kříže ).
3. Hákováním se jen nedostatečně a z části zničily vytrvalé plevele.  
4. Nestejnoměrně zkypřená půda neumožnila stejnoměrný vývoj pěstěných kultur a tím  velké rozdíly ve výnosech, zaplevelení a celkovou nedostatečnost výnosnosti, při enormní potřebě ruční práce ( vytrhávání plevelů, okopávání atd.
Dalším následkem bylo, že se mohly pěstovat jen plodiny, kterým i tak nedostatečné obdělání stačilo. Bylo to proso, pohanka, oves, ječmen, žito, pšenice dvouzrnka, hrách, bob, fazol.
Z okopanin jen vodnice, tuřín, krmná řepa ( ovšem výnosy byly nízké ). Jen na poddanské půdě, obdělané rýčem ( na zahrádkách, bylo kromě řepy i zelí, kapusta, mrkev, cibule ) což na panských větších celcích nebylo možné docílit. Výnosnost rustikálu ( poddanské půdy byla proto zatížena daní, kdežto panské hony s malými výnosy byly bez daně.
Výhodou tohoto hospodaření bylo, že z půdy se odnímalo poměrně málo biogenních prvků, úhořením se zčásti obnovila půdní úrodnost a k devastaci ornice nedocházelo.
Úplně jiná situace nastala s vývojem ocelového pluhu. Obrácením ornice, došlo k okysličení humusu, masivnímu uvolnění živin při současném potlačení plevelů. Výnosy na zoraných polích se znásobily, ale jen do času. I při stále hlubší orbě se půda vyčerpávala a úrodnost stagnovala. Východiskem bylo hnojení z ustájených chovů zvířat a s Liebigovým objevem a sestrojením chemických hnojiv došlo k potřebnému vyrovnání. Nejen o to, co roční úroda odčerpá z půdy, ale i o to co té které půdě, na základě chem. rozboru chybí. Ovšem je to něco za něco. Intenzifikace využití půdy ( t.j. pravidelné úrody ) si vynutily střídání plodin, dávkování práškových hnojiv podle předpokládané potřeby. Dnes se používají tekutá hnojiva jemně rozptýlená postřikem, jak na půdu, tak i na list. V přesných dávkách, v přesném čase vývoje rostliny se dosahuje optimálních výsledků,  nízkého poškození ornice a výhodného výsledku v produkci.
Bez hnojiv ( prášků ) nejde trvale zabezpečit dosaženou úroveň produkce. Pokud se pracuje přesně a odpovědně, je takto získaná produkce podle mého mínění dokonce lepší než t.zv. bio.
Podléhá odborným nákupním kontrolám.
Bio, pokud není chemickými rozbory průběžně kontrolována, visí "ve vzduchu".
Pro používání "prášků", jsou vypracovány dlouholetým výzkumem metodiky.
Kdežto pro bio se musí zjistit za vegetace skutečný stav, který se jen obtížně mění. :-D  :-D  :-D

12 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2011 v 11:29 | Reagovat

O chemických postřicích v zemědělství.

Jsou skupiny postřiků:
- proti škůdcům,
- proti škodlivým houbám a plísním,
- proti plavelům,
- k desinfekci půdy, prostor, zvířat,
- k odmoření t.j. k neutralizaci specielních škodlivin,
S postřiky je to jako s léky od doktora¨
( mluví se o rostlinolékařství ). V malém množství přípravky pomáhají, při předávkování škodí. Vše je tedy na třech složkách:
- výzkumu,
- ověřovacích pokusech a kontrolách,
- na odpovědnosti těch, kteří práci provedou.
Při pečlivé práci na všech úrovních je to jako v humánním lékařství. Doktor pomůže pacientovi a rostlinolékař s pomocníky pomůže přírodě. Je to něco za něco. Příroda se bez pomoci nakonec obejde, ale lidé z ní kořistí a hledí aby kořist byla co největší a hodnotově co nejlepší.
Dokud budou lidé potravinově na přírodě závislí ( a to budou vždy ) dotud bude trvat rozpor mezi ovládnutím přírody a její svobodou.

13 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. srpna 2011 v 0:14 | Reagovat

Ještě něco o ornici.

Ornice je slaboučká slupka zemského povrchu, v níž se dějí dodnes úplně neprobádané procesy. Na nich je závislý život na zemi. Právě ta neznalost, je u počátku škod a nepředložeností, které se na ornici dnes a denně páchají.
Už jen nepřirozené pohyby dávají ornici zabrat. Stačí srovnat pohyb živočichů se stroji. Živočichové buď kráčí, skáčou nebo se plazí. Nic ( kromě katránu tatarského ) se po zemi nevalí. Kolo je naprosto nepřirozený fenomén, vynalezený vlastně nedávno a jako trakční ( pohonný ) jen asi 100let.
Tažná trakce zvířat ( kůň, volek, kráva ) nakračuje nohami, tvoří zhutněné stopy, ale nikoli koleje. Stopa se mrazem zvedne ze všech stran, kolej, jen z obou bočních.
Čistě mechanicky se při orbě značně poškozuje, jak pás ornice pod záběrovým kolem traktoru, tak i podorničí v brázdě, kudy jede druhé pohonné kolo. Trakce traktoru je při orbě posunuta na zadní nápravu a v bočním náklonu na brázdové kolo. To udusává podorničí tím častěji, oč méně těles má traktorový pluh. Traktor s dvouradličným pluhem zhutňuje každé druhé podbrázdí, troják každé třetí atd. V dobách, kdy bylo obtížné zhotovit velké trakční pneumatiky používaly se pásy. Mají přirozenější vliv na půdu, rozkládají váhu stroje tak, že tlak na půdu nepřekročí měrný tlak lidské nohy. Dnes se už věci věnuje pozornost t.zv. flotačními pneumatikami, jenže jsou drahé a v brázdové orbě nevyhoví. Osvědčený způsob snížení tlaku vzduchu v orebních pneumatikách se nepoužívá, pokud nejsou traktory opatřeny huštěním pneu za jízdy. Snížený tlak se totiž může používat bez následků jen při rychlosti do 7km/hod. Při návratu nebo jízdě na pole, je ovšem nutný tlak přiměřeně vyšší a kdo by se s tím páral, zejména když to není zaplaceno.

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 19:15 | Reagovat

[13]:Tak tohle je opravdu hodně pohled zevnitř na problematiku zemědělství. Dobře, že je. Člověk netuší souvislosti a jak co s čím souvisí... :-)

15 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. srpna 2011 v 21:17 | Reagovat

Něco z kuchyně rostlinolékaře,
( tak Vám nadneseně mazali med, abyste se s traktorem a postřikovačem mlátili po poli).
Ochranářské prostředky jsou buď práškové nebo kapalné. V roztodivných obalech, jak si to každý výrobce vymyslí. Snad nejhorší byly kdysi 200litr. ocelové sudy s Dinosebem z Ostravy. Mimochodem prázdné na slunci, byly výbušné a zabily dost lidí.
Pro představu, každý přípravek má metodikou určeno dávkování v optimálním množství buď na ha nebo v % koncentraci.
Samozřejmostí bylo vstupní školení, jak se má práce provádět, jaký vítr je ještě povolený, jaké množství a jak se namíchá s vodou. Jaká dávka postřiku na ha je nutná k vyvolání účinku.
Ovšem to nejhlavnější, jak tu dávku na poli určím, o tom bylo obvykle ticho.
Když se uváží, že traktoristé nejsou žádní vědátoři, ale jen více méně odolní chlapi, kteří nejsou na žádné velké propočty, je na problém zaděláno.
Na pracovišti kde jsem dělal se to řešilo šalomounsky. O školení se sepsal záznam a každý proškolený to podepsal.
Když byl chtivý poznání, mohl si na váze odvážit táru kbelíku a následně i dávku prášku nebo litráž tekutiny. V kbelíku nebo na drátové mírce si udělal značku a šmytec. Jenže prášky mají tendenci se sesedat a při práci na poli docházelo k předávkování. Naopak zase postřikovač pracuje s určitým tlakem a jeho kolísání ( opotřebený tl. ventil ) rovněž dávky rozhodí. Nakonec ani prokluz traktoru v poli není zanedbatelný. K tomu vítr, který zanese postřik jinam a teplo, které může ošetřované rostliny poškodit.
Navíc se přípravky dělí na látky ZŚ=zdraví škodlivé, OJ=obyčejné jedy, ZNJ= zvláště nebezpečné jedy. Pro ZNJ byly nutné zvláštní zkoušky, před prací potvrzené proškolení, dodržování prac. doby a přestávek, desaktivace a první pomoc při otravě ( akutní = se stává blbcům, chronická = při dlouhodobé manipulaci ). Samozřejmostí mělo být, že se před, při a po práci nepijí alk. nápoje.
Protože jsem měl střední zem.vzdělání, byly mi všechny souvislosti zřejmé. Vzbudil jsem rozruch, když jsem požadoval pro polní práci váhy na přípravu dávky přípravku. Napřed jsem měl starou kuchyňskou váhu soukromě a když mi ji kolega traktorem přejel ( aby nemusil vážit ) trval jsem na vybavení od zaměstnavatele.
Zákazníci mne znali pod přezdívkou "lékárník".
Teprve po dvou letech, až podnik zaplatil tisícové škody za předávkování nebo "nezabrání" postřiků, bylo nařízeno, vybavit každého pracovníka přezmenovou váhou, aby se dávkování zpřesnilo a dodržovalo. Dnes jsou používány i přípravky odvažované v gramech ( měřeno v kalibrovaných měrkách ). Valná většina přípravků proti plevelům a škůdcům byly původně válečné jedy proti lidem a rostlinám, přepracované metodicky pro zem. praxi.
Dnes se dováží hodně zem. produkce z Polska. Tam ovšem komunistická velkovýroba nebyla, nebyla tam ani tradice školení a pravidelného sledování jako kdysi zde. Pracovalo se tam v soukromých hospodářstvích metodou odezírání od souseda a raději s předávkováním. Tak je to dodnes a hodně z toho sníme bez většího rozruchu. :-D

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. září 2011 v 9:00 | Reagovat

[15]: Pořád čumím a nasávám, co bylo (a ruku na srdce, i doposud určitě je). Dnes tlak financí možná zpřesní dávky a nepředávkovává se, to je dobře. Ale lidi jsou lidi. I když - jako ve Vašem případě - lidi jsou různí. Vy jste byl ten lepší a chápu, že o tom s hrdostí píšete. Dobře jste dělal svoji práci, to mám taky ráda... :-)

17 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 1. září 2011 v 11:44 | Reagovat

[16]:

Dobrý den.
Nepíšu o minulosti s nějakou hrdostí. Vede mne zkušenost, že vývoj někudy prošel, nějak to začalo a stále pokračuje. Jako vše lidské také všelijak klikatě a že to dnes o moc lepší ani být nemůže. Lidé, kteří tu práci provádějí nebyli, nejsou a asi nikdy nebudou "přeplaceni". Střídali se jako fusakle. Sotva se něco naučili, šli (nebo musili za způsobené škody z neznalosti a nedbalosti, jít pryč ). Někdy to došlo tak daleko, že v našem ochranářském obvodě měli ze 40 vesnic 35 "zakázaných", tak co s takovými "odborníky". V té práci bylo tolik neznámých a nepředvídatelných věcí.
Jen vítr, je kapitola na pokračování.
Směr se určí lehce, ale rychlost uvedená v metodice, se zjišťuje přístrojem anemometrem, který měl jen vedoucí!!! Nárazový vítr, obvyklý z jara v dopoledních hodinách byl přímo "sadista". Kolikrát se zastavila práce a vítr najednou utichl. Sotva se zase začalo, začal foukat taky. Přitom rychlost jsem jen odhadoval vyhozením papíru nebo lehkého listí do výšky 3 m.
Dodnes trvá nedostatečnost vybavení na přesné a aktuální polní zjištění. Ověřil jsem si to předloni přímo u letadla, které provádělo postřik. Ani pilot nemá měřidlo a odhaduje podle spadu. Jaké škody, při případném úletu aplikovaného postřiku z výše 30m, se dostaví při zasažení sousední plochy, darmo popisovat! Samozřejmě, že při letecké práci a nárazovém větru dochází ke zdvojení nebo vynechávkám, postříkané plochy, je celkem jasné.
Z toho je zřejmé, že to není ani zlá vůle, ale někdy jen nepředvídatelnost a snaha odvézt práci, aby došlo i k větším škodám. Odsuzovat šmahem postřiky a chemizaci se stalo módní. Ovšem bez těchto zásahů, bychom byli brzy v Sudánu, kde mřou lidé hladem, jako mouchy.
Úsilí o co nejpřesnjší provádění prací, slušně zaplacení lidé bez výkonových norem, pravidelná kontrola prováděné práce a ošetřených produktů, je jediná cesta ve dnešní situaci.

18 nar.soc. nar.soc. | 2. září 2011 v 12:04 | Reagovat

Omluva, přístroj na měření rychlosti větru se jmenuje aerometr, jak se mi připletl anemo.. nechápu.

19 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 2. září 2011 v 12:27 | Reagovat

Problémy českého zemědělství jsou hlubší než se zdá. Jde totiž o skutečnosti "jako". Existuje vlastnictví orné půdy, ale ve skutečnosti je to vlastnictví funkční jen "jako". Většina vlastníků nejsou ani zemědělci, ani zem. podnikatelé. Malá pozemková renta z orné půdy ( výnosnost ) se dělí mezi nájemce ( podnikatele ) a majitele. Oba mají pocit, že prodělávají a do půdy neinvestuje s dlouhodobým záměrem nikdo. Stát se plete dotacemi do hospodaření, které je deformováno a dopadá na cenu zem. půdy a zem. renty.
Toto je stav vzniklý za komunistů a rozvíjený i v EU, které se ČR teprve přibližuje. Konečným následkem je výprodej zem. půdy cizinců.
Odpovědný zemědělský podnikatel "visí" ve vzduchu, jak odbytem, tak i cenami. Nemá vliv na obchodní organizace ani na zpracovatele. Tyto firmy zase nemají přímý přístup ke spotřebiteli. Stát je řízen blbě, všechny ziskové aktivity vyprodal cizincům a jediný zdroj ze všeho, je daň ze mzdy a DPH. Zisk, který pohání k činnosti, umožňuje investice a pracovní místa, se stěhuje do ciziny zejména těm, kdo na zdejším trhu tvoří cenu pro zákazníka.
Za I. republiky, byla odbytová obchodní družstva, družstevní podniky ( mlékárny, cukrovary, lihovary, jatky ) a tam všude měli zemědělci majetkovou účast. Důvod byl zřejmý, dodávat kvalitu a množství včas, mít vliv na odbytovou cenu a také cítit pohyby trhu. To vše fungovalo nikoli "jako" ale jakoby samo, řízeno odborníky a nikoli zdejšími korupčníky, kteří provedli privatizaci tak, aby sypala bakšiše bez ohledu na následky. :-D  :-D

20 Hanako Hanako | 2. září 2011 v 12:47 | Reagovat

[18]:Díky za odkaz na tento blog, líbí se mi tu. Ten přístroj se skutečně jmenuje anemometr.

21 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 2. září 2011 v 23:56 | Reagovat

[20]:

Děkuji paní Hanako. Tady máte důkaz co mi ten Němec s kokosem dělá. Mám zkušenost, že i když si nejsem jistý, je ten první nástřel obvykle přesný.
Přístroj jsem viděl naposledy před 22 lety tak mám právo na omyl.

22 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. září 2011 v 0:34 | Reagovat

Asi do r. 1970, byla chemizace zemědělství v gesci STS a něco u státních statků. Práce byly dotovány a poučenější funkcionáři JZD kladli rok od roku vyšší požadavky. Byli k tomu i nuceni a nebylo divu.
Tak např. bylo už nastavěno dost kravínů ( K 100 )= dvouřadé ustájení 100krav. Jenže přišlo slučování družtev a zvětšování farem na K400 = 8 řad pro 400 krav. V takové stavbě bylo za trest se v létě jen zdržovat. Zadušený vzduch, smrad, teplo a těch much, hrůza. To nejsou mouchy domácí, ale stájovky, ssají krev štípou jak kombinačky. Zjistilo se, že stavby nejsou dostatečně zateplené a osazené střešními větráky. Užitkovost dobytčat šla dolů, v horku, sužované mouchami. Klidu nepřidala ani nervozita ve stáji, protože se krmilo z krmného vozu. Ten  pomalu projížděl (tažený traktorem ) krmnou uličkou a sypal vykládacím pásem krmení napřed na jednu, při druhé jízdě na druhou stranu do žlabu. Metodika byla, uzavřít dobytku přístup ke žlabu, nasypat žlab po obou stranách, odjistit zábrany, aby dobytčata mohla najednou ke žrádlu. Krmné uličky byly čtyři a na nasypání musily být připraveny nejméně dva i tři krmné vozy. Přepřahání také chvilku trvá a krávy bučely jako na závodech. Ten rumrajch trval i hodinu.
Odpovědný zootechnik obvykle sehnal druhý traktor, aby šlo krmení rychle.
Ovšem na mouchy se musilo jinak. Objednali postřik proti mouchám. Obvykle jsme je přesvědčili i na bílení stáje, protože obraz císaře pána ze Švejka, byl proti stěnám a dojícímu potrubí učiněné lilium. Čerstvě vyhašeným vápnem s přídavkem desinfekce se stáj projasnila ( krávy samozřejmě zbělely, protože se jelo za provozu ). Personál vše umyl a žlaby vypláchl. Bílení bylo dobře placeno. Druhý den jsme jeli na mouchy. Dostali jsme emulzi z několika přípravků s výstrahou nestříkat kravám hlavy ( oči ). Kráva není blbá, jak vidí že se blíží proud ze stříkací pistole, skloní hlavu za zábranami a mohli jsme ji postříkat hřbet, kde se mouchy rády zdržují. Potom všechny konstrupce ( drážky, potrubí, zešikma horní rámy zábran, okenní rámy a hlavně okenní špalety, kde se mouchy vyhřívají a pozorují cvrkot. Dobře namíchané emulze a čersvé vybílení udělalo svoje. Nejméně měsíc měla ta ubohá dobytčata od mikroupírů pokoj.
Podobné zákroky na doporučení veterináře se dělaly i v porodnách selat. Před porodem se bílilo a druhý den odvšivovalo a hubily mouchy.
Říká se, že dobré prase má vši. Ovšem prasnice před porodem je mít nemá, přelezou na selátka a je zle. Prasečí veš je asi 0,5 cm velká a její kousance jsou bolestivé. To jsme obvykle vystříkali mouchy a potom 5% Soldepem stříkali pod menším tlakem s rozptylovačem jednotlivá zvířata. Druhý den byly prasnice jako v nebi, bez kousání vší a much, vyspávaly o hodinu déle. Také úhyn selátek ( zalehnutím ) při náhlých pohybech se snížil.
Nevím jak je to teď, ale i zvířata mají nárok na zlepšení prostředí.

23 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. září 2011 v 14:34 | Reagovat

[22]:Děkuju, pište dál. Prosím, prosím, smutně koukám :-(  :-)

24 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. září 2011 v 17:41 | Reagovat

Jak jsem už naznačil po r. 1972 se ochrana rostlin začala přesouvat do zcelovaných JZD a pro STS zůstavala práce se ZNJ. Horší bylo, že jsme nedostávali nové traktory ani postřikovače. Se starými kremply se nedá odpovědně pracovat a sjednávat smlouvy na rostoucí požadavky. Aby to nebylo tak jednoduché zaváděla se ZEÚMS I. ( zlepšená ekonomicko účetní mzdová soustava ). Zvýšila se základní hodinová mzda a snížily výkonové premie. U prací ZNJ byly prémie jen k hodinám a ty byly přísně omezeny na 8,5 hod. denně. Nedá se pracovat každý den ( vítr, déšť ) a tak šly měsiční mzdy i o 50% dolů. Během roku se pracoviště z 50% vylidnilo. Nabírali kde koho. Z kriminálu, propuštěné od vojáků nebo policajtů ( po čistkách od r. 1970 ). Ti lidé nebyli k ničemu. Byli ukřivdění, přihnaní pracákem, práci se ani nechtěli naučit. Řešilo se to dvojicemi, jeden zkušený + jeden nováček. Dělal jsem to už 6 let, tak mi dali taky "dárka". Moře mu bylo po kolena. Dostal celkem dobrý traktor i postřikovač, ale byl to lempl. Měl jsem za něj odpovídat, ale říci si nedal.
V JZD jsme dostávali "špeky", práci s ZNJ v blízkosti vinice ( úlet postřiku by způsobil škodu ). Míchání lehkého prášku ( jako jemná mouka ) se bez "náhubku=respirátoru" nesmělo ani nedalo. Přípravek byl z NSR tudíž dost drahý a aplikace hlídaná, aby zabral na plevele. K tomu vzpurný začátečník a na problém zaděláno. Pečlivě jsem maníkovi ukázal navážení, nasypání prášku do barelu s vodou, rozmíchání na řídkou kaši a přelití přes síto do mašiny za stálého stacionárnho strojního míchání asi 5 minut. Dal jsem příkaz, objedu kolem honu úvrať a začnu vedle vinice, ty si po namíchání začneš z druhé strany a budeme postupovat k sobě. Měl jsem v nose! Nenapadlo mne a nezeptal jsem se, zda ho po přijetí prakticky instruovali o obsluze stroje a všeobecných zásadách práce. Telefonicky mi to tvrdili a neměl jsem tedy pochyby. Jenže ukázat a odjet ( aby se taky něco udělalo ) byla zřejmě chyba.
Nalil kašičku do mašiny a že stacionární míchadlo nemíchá si nevšiml. Takže po rozjezdu jeho postřikovače zůstal porost jako zasněžený ( 4x předávkovaný ) než začalo provozní míchadlo směs homogenizovat.
Hned jsem to zaznamenal a poslal ho postříkat znovu, jen čistou vodou, aby se předávkování rozředilo a z části smylo. Místo toho se začal dohadovat a porost uschl. Za týden průser. Vedoucí nás tam nahnal k řešení s místním agronomem. Ječmen byl povrchově popálený a suchý, jako před sklizní, přitom byl jen 20cm vysoký. JZD vyhrožovalo soudem, až se nakonec dohodlo, že jde o několik pruhů a počká se co to udělá. Přišly žně a lijáky, ječmen všude polehl a začal hnít.
Maník = viník ve zkušební době prchl.
Ty popálené pruhy byly na straně, kde byla dobrá půda, ale ječmen tam nelehl. Jinde byla půda horší, tak polehl jen mírně. Ukázalo se, že poškození popálením zbrzdilo vývoj a tím vlastně zachránilo porost v exponovaném místě. Nakonec sklizeň 4t/ z ha byla v tom roce nadprůměrná. Příští rok jsem tam byl zase s tímtéž postřikem a za větru. Upozornil jsem na budoucí možné poškození. Agronom, mávl rukou, máme zkušenost z loňska. Tak někdy i slepý přijde k houslím.

25 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. září 2011 v 14:36 | Reagovat

Už jsem toho nakdákal dost, ovšem jako starý člověk jsem opomněl to hlavní, vodu.

Něco o vodě pro zemědělské účely.
V oblastech ČR se zdá, že voda není problém. Je to jen zdání. ČR je "střecha", kromě Dyje nepřitéká do země žádná řeka, která by vodní bilanci zásadně ovlivnila. Nakonec i Dyje je víceméně hraniční i když  na znojemsku se vrazily nemalé peníze do regulací a závlah souvisejících s Dyjí. Problém vody pro zemědělství má několik rovin.
Souvisí to s pěstovanými kulturami. Jiné nároky má obilnářství ( zejména v 1. pololetí ), jiné kukuřice a řepařství, jiné bramborářské oblasti. Specielní kultury nevystačí  jen s přírodními zdroji v ornici a vyžadují závlahy. Hospodaření s vodou je základ plošného zemědělství. Hlavní zdroj vody se tvoří v zimě. Je tedy opět důležité, jak je ornice připravená tuto roli splnit. Orba v hrubé brázdě s rozrušeným podbrázdím ( specielní zubaté radlice, ovšem nikdo nepoužívá = jsou třikrát dražší ), jarní kultivace půdy ( rozvláčení do nejdříve, aby se zastavil intenzivní výpar, samozřejmostí by měly být flotační pneumatiky ( rovněž několikanásobně dražší nebo alespoň dvojmontáže na hnacích kolech ) do toho nikdo neinvestuje ani práci. Teprve na takto ošetřenou ornici vyjíždět k potřebné přípravě. Konečnou úpravu po zasetí končit cambridžskými válci, které zanechávají zkypřenou vrstvičku proti vysýchání ( ale kdo by takové válce zvlášť kupoval?). Teprve na takto ukončené mechanické zásahy lze s úspěchem použít chemické herbicidy ( postřik proti plevelům ).
Takto upravené plochy jsou nutné i pro plošné závlahy, aby se ornice neslévala do škraloupu, kterým se odpaří i polovina dodané vody.
Závlahy je vhodné používat v noci, přerušovaně, aby voda stačila zasáknout a vytvořit zásobu. Raději řádně a řídce než opakovaně a málo.
S vodou pro závlahu samotnou je rovněž potíž. Měla by mít přiměřenou teplotu, co do chemického složení nezávadná a také prostá nebezpečných bakterií.
Je zajímavé, že použití závlah je prospěšné jen na humozních půdách.
Na pískách dojde k proplachu živin a zatvrdnutí s hlubokým proschnutím = nakonec ke škodě.
Zemědělec sám může sice dost, ale krajinu v podstatě neovlivní. Odlesnění, zbytečně výkonné odvodnění, narovnání toků a podobné zásahy mění podnebí a nikoli k lepšímu. Dnes je nejvyšší čas přehodnotit dřívější aktivity podle dnešního vývoje podnebí a rostoucí půměrné teploty. Investice do krajiny jsou dlouhodobé, ovšem zadržení vody je úkol prvotní v každé době a generaci. Bohužel 20 let od socialistického zemědělství uplynulo, ale potřebné změny skoro nejsou vidět. :-D  :-D  :-D

26 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:34 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU