Září 2011

Jako mravenci před deštěm

24. září 2011 v 17:25 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Chystám se na dlouhou nepřítomnost...

Nápad i pro nešikovné ruce

20. září 2011 v 11:53 | Kitty |  První pomoc
Maličkost, ale...


Anotace mých článků - ano nebo ne?

20. září 2011 v 9:44 | Kitty |  Život mého blogu
Chystala jsem se zpětně dopsat do dřívějších anotací mých článků data, ale...


Z trapasů těžím i já

18. září 2011 v 13:31 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Před dnešním polednem (18. září 2011) jsem na ČRo 2 Praha poslouchala Lenošku, kde jako host byla Ivanka Devátá...


Chrchlíky

18. září 2011 v 10:02 | Kitty |  Vykutálenosti
Článek teď píšu s pusou "od ufa k ufu"...

Před chvílkou jsem zabrousila na blog k Latryně a tam si přečetla i prostudovala téma "kefír". K výrazům patří i slovo "chrchlíky"Překvapený.

Jo ještě ty "dvě návštěvní knihy!"

16. září 2011 v 18:08 | Kitty |  Život mého blogu
Docela mě dnes potěšil komentář, který vzpomíná historii titulek mé návštěvní knihy...


Ta hlava!

16. září 2011 v 17:38 | Kitty |  Vykutálenosti
Dnes mám záchvat "psavé", ale nemůžu se mu oddat; zatím přidám jen jednu dnešní perlu...

Při poslední masáži ve městě se mi nedostávalo sto korun. Slíbila jsem to paní donést, bydlí kousek od nás. Včera jsem si domlouvala tvorbu nové barvy (zase červená vášnivá) mých vlasů na dnešek. Přišla jsem dřív, zvonila, volala, obcházela kolem jejich domu. Posledně se mi stalo, že jsem měla přijít k nim a já zatím čekala doma. Jindy jsem přifičela k nim s hůlkama v rámci fit procházky a zase ona zapomněla koupit barvu. Někdy se to tak stane.Plačící U mě nic není nemožné!Líbající



Gatě dolů!?

16. září 2011 v 10:30 | Kitty
S naší Bettynkou jsou potíže - i radosti...

Pořád je zvyklá na nás skákat, když odněkud přijedeme nebo jen přijdeme po delší době. To ještě zůstává. Dnes to dosáhlo vrcholu - i když jinak, než byste podle úvodu čekali.

Šrámy

14. září 2011 v 21:31 | Kitty
Přece jen se připojím k Tématu týdne, jímž je NAHOTA...

Jednou jsem kvůli nehtům musela ke kožařce. Byla to už kontrola. Tahle naše odbornice je hodně pečlivá. Nestačil jí pohled na nehty na nožkách. Musela jsem se celá svlíct. Jen mi začala obhlížet kůži po celém těle, uslyšela jsem nevěřícné vzdechnutí. To se pozná. Netušila jsem, s čím šokézním se postaví přede mně. Otočila mě proti sobě a uviděla jsem tvrdé oči. Nechápala jsem to. Nehty už byly celkem v poho a co se jí mohlo tak nelíbit?Překvapený

Po pár slovech jsem to pochopila. Pro mě normálka, pro ni podnět na policii s tématem domácího násilí! V čem byl pro ni problém? V souboru indicií. Na mých rozměrných zádech spatřila totiž šrámy a ne jeden, ale hned celou síť, různými směry a různé hloubky, v různém stádiu hojení. Na bércích tržné povrchové rány, modrý palec u nohy. Prostě domlácená ženská na celém těle: navíc ruce plné škrábanců, podebraných zadřených třísek, modřiny na předloktí, další odřeniny a řezné rány.
Pro ni jasná zpráva. Už jenom čekala, jak budu zapírat, vymlouvat se, mlžit.Zamračený Nic takového se nekonalo. Já jsem příznivkyní pravdy. A pravda byla tak jednoznačná, že to uznala a přijala i ona.

Jaká byla příčina obrazu zkázy mé pokožky a končetin? Byly dvě a zrovna se nešťastně sešly.

Zaprvé: v té době jsem trpěla alergií a procházela procesem řešení u alergoložky. Proto ty děsivé škrábance. Pomáhala jsem si i ručičkou z umělé hmoty pro nemohoucí, co si nedosáhnou na záda. Ta má prstíčky pěkně ostré!Křičící Občas škrábal i Pepíno. Nakonec to byly ořechy. Měla jsem na to čerstvou zprávu od alergoložky; to mě v této příhodě jistilo.

Za druhé
: zrovna dva dny předtím jsme řezali dřevo!Křičící Jsem hodně aktivní a všechno nařezané dřevo jsem odnosila (byly toho 3 kubíky) na své levé ruce do tři metry vzdáleného dřevníku. Je jasné, co se dělo: občas nějaký kuláč spadl a křápl mě do bérce, nějaký spadl a zamodřil mi palec. Škrábance, už se podebírající bodance a trhliny v kůži byly od procesu přenášení nařezaných polen a větví. Ještě že pečlivka kožařka našla i třísky.

Vysvětlila jsem. Ona si to dala do souvislosti. Ještě se pojistila - zavolala si mého Pepína a k celé věci ho vyslechla.Nerozhodný Samozřejmě potvrdil do slova a do písmene (a trnula jsem, skoro mými slovy) celý proces. Až potom jsme si porozuměli a to doslova. Pohled změkl a slyšela jsem i slova údivu.Překvapený Jenže pro mě je takový proces normálka.

Kdeže je nakonec ta nahota? Prozaicky - při pečlivé kontrole kožařky jsem musela do Evina roucha! Je to jasné: kůže je indikátorem všech procesů v těle a kožní lékařství je pěkně náročný obor. Proto nahota, pak zděšení a nakonec porozumění.

Kitty



Jména, jména, jména

14. září 2011 v 16:03 | Kitty |  Vykutálenosti
V sobotu jsme jeli na Moravu. Nazpět nás objížďka vyhodila a museli jsme jet kolem Křižínkova. Odtud máme naši psi nalezenkyni...



Jako v pokojíčku

14. září 2011 v 9:18 | Kitty |  Život mého blogu
V mém počítači je teď jako v pokojíčku. Líp než u nás v pokojích...

No právě. U nás v domě je to teď jako po útoku teroristů, zatím jako nedávno v Londýně. Jako po 11. září bych to netipovala, to byste si o mně či o Pepínovi cos pomysleli!Mrkající Pepíno je pořádníček, zatímco já bojuju s přemírou ukončování produktové sezóny a nestíhám všechno dost pečlivě uklidit. Zatímco v PC!Mrkající

Předevčírem a včera se děly věci. Za pomoci kamarádky jsem si (spíš ona pracovala a já měla hlas poradní) uklidila. Učila jsem se otevírat soubory a složky, ujasnit si co je složka, program, obrázek, dokument; na co nesahat, jak co v případě potřeby přece jen otevřít. Pomazala jsem smetí, zatažené sem do různých složek s úmyslem "podívat se na to, až bude čas". Čas nemám a tak to letělo. Stálo to (při mém počítačovém vzdělání) 2 + 8 = 10 hodin perné práce. Ale je to. Ještě jsem slíbila dočistit, co musím s citem a vyžádá si to právě ten čásek - skouknout a smáznout.

Že jde teď právě jen o ten cit k práci v počítači, mám problém. Měla jsem poštu na Email.cz v Seznamu a teď mám další poštu na nějakém Thunderbirdu. Či v nějakém... pořád v tom mám gulage, kde v čem to vlastně je. Jenže není barevný a zatím s ním neumím. Seznámek měl moji poštu u sebe "v bříšku", barevnou, už přizpůsobenou.Plačící A tento Thund ..(cosi) je černočerný a budu se s ním tahat, aby mi zajistil stejný konfort jako předtím. Musím tam přetahat složky, kam si odkládám ke jménům lidí mejlíky (důležité nebo vypečené)S vyplazeným jazykem a tady to budu teprve tvořit. No uvidím. V novém pošťákovi jsem našla mejly, které jsou z června a července!!!??? Kde to schrastil netuším. Asi je to pečlivka - nebo byl Email.cz nedbalec? To všechno se teprve uvidí.Překvapený

Mimo tohohle nešťastného pošťáka nebarevného bych už ale měla přijít k uklizenýmu obsahu PC. Ještě jsem ani nenahlídla, ve skrytu duše se tetelím blahem, jak všechno najdu.Mrkající Jak všechno logicky odvodím a po kliknutí tam se objeví žádané. Věřím. Ba co dím - přímo vím, že to tak bude! Počítačový mág mi provedl rekonstrukci PC i mé počítačové hlavy. Ženský pohled na obsah jsem včera provedla já s citlivou a trpělivou pomocí. Jak to bude s mou dovednostní hlavou se taky teprve uvidí. Ale těšit se můžu už teď, ne?Mrkající

Kitty




Neopouštěj staré věci pro nové - pravda

13. září 2011 v 20:27 | Kitty |  Život mého blogu

Moc hezká písnička. Když je mi tak nějak smutno nebo mě postihne nenálada, pouštím si tři písničky. Jedna z nich je zde s mnou milovaným Zdeňkem Svěrákem...


Milý a laskavý obsah textu skrývá velikou pravdu života. I když hovoří jakoby o hračkách a věcech, můžu v podtextu tušit obavu o staré lidi. Jenže i pozlátko mládí se ošoupá a zůstane jádro moudra života člověka. My starší to víme a žijeme. Proto se mi asi zrovna tato písnička tak líbí...

Kitty

Jak jsem je tam přece jen vrátila

13. září 2011 v 18:24 | Kitty |  Vykutálenosti
Tento podotek se týká článku s názvem "Cúúúúc!"...

Je napsaný na dva pokusy. V prvém byl součástí článku i prapodivný odkaz na video, ukazující akci "cúúúúc!" hezky názorně. Při první kontrole se mi je podařilo spustit, při další už ne. Váhala jsem. Co když se nebude dobře spouštět mým čtenářům?

Včera jsem odkaz smázla. Těm, kdo četli článek poté, video nechybělo. Až na větičku,že je přidám později. Jenže dostala jsem na budku. Přiletěl komentář, kdeže je to videjko - bylo a už není!? Tak jsem zabádala v paměti a znovu jsem je tam přidala.

Omlouvám se za vícepráci s opakovaným čtením článku "Cúúúúc!". Ale skoukněte to znovu, stojí to za to. Obsah je sice krutý k aktérovi, ale ručím za to, že pobaví vás, čtenáře. Video jsem dostala mejlem, proto ani nevím, kdo je stvořil. Ale při koukání vás taková věc zajímat nebude. Za to ručím!Mrkající

Kitty



Kosa na kámen

9. září 2011 v 17:25 | Kitty |  Vykutálenosti
Přece jen padla kosa na kámen...


Ze všech zmínek o naší "kolemroční" nalezenkyni fence Betty prosvítá její nezkrotnost a doposud hodně živelnosti. Přesto nedávno padla kosa na kámen.


Černé "bléééé!!!"

9. září 2011 v 8:14 | Kitty |  Vykutálenosti
Ještě jedna pohledová a pocitová specialita. To ráno pěkně začíná...

Včera jsem si dovolila kopit 2 ostravské klobásy. Nezdravé, ale moc dobré. Byly zatavené v průhledném igelitu či co to vlastně je. Dnes ráno - co dát nejhladovějšímu rychle k snídani na papu? Hmátla jsem po zabalené pochutině.

Cúúúúc!!!

9. září 2011 v 7:54 | Kitty |  Vykutálenosti

V posledním článku jsem dala velká čísla do nadpisu...

A dnes hlásím: včera se zde ozvalo velké hlasité "cúúúúc!!!". Vylíčím v krátkosti (jak já to umím)Mrkající

13 + 24 + 11

7. září 2011 v 15:37 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Včera jsem dělala inventuru v dýních...

Tu hrůzu nelze popsat slovy

5. září 2011 v 18:51 | Kitty |  První pomoc
Dnešní den mi zůstane dlouho v paměti...

Odpoledne se zhoršilo počasí. Pepíno avizoval bouřku. Brblal, že bouřku mi ti moji počasáci neukázali. A co prý teď.Zamračený Ještě v posledních chvílích jsem trhala květy slézu a pak jsem uzavřela zadní pevné dveře do farmy. To aby při prudkém dešti nenapršelo do kůlny, nevyplavilo tam schované slepice.

Ještě jsem počítačově slepá

5. září 2011 v 10:59 | Kitty |  Život mého blogu
Sedím u počítače a koukám na klávesy. Jsou na nich nápisy, určitě potřebné pro práci s PC, ale neviděla jsem je...

Konec octomilek

5. září 2011 v 10:30 | Kitty |  První pomoc
Schýlilo se snad ke konečné etapě zpracování ovoce...



Včera už mě chytl rapl. Všude mraky octomilek.

Jak Pepíno málem zůstal neostříhán

3. září 2011 v 11:53 | Kitty |  Vykutálenosti
Je sobota po hektickém i bolestném pracovním týdnu...

Proti mému předsevzetí ještě naposledy přibyly do domu červené papriky. Čeká zde záplava rajčat a další dvě barvy paprik, čínské zelí, ferenony a hodně zralé hrušky.
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU