Jak Pepíno málem zůstal neostříhán

3. září 2011 v 11:53 | Kitty |  Vykutálenosti
Je sobota po hektickém i bolestném pracovním týdnu...

Proti mému předsevzetí ještě naposledy přibyly do domu červené papriky. Čeká zde záplava rajčat a další dvě barvy paprik, čínské zelí, ferenony a hodně zralé hrušky.

Jablka už jsem zpacifikovala - na uskladnění jsem naložila na lísky a dala do chladna a temna, čímž mi odpadla robota s jejich zpracováním. Další už jsem vymyslela - ta, která jsou nějak narušená, postupně dodám králíkům a slepicím. Po půlce na kus, to bude na tři dny a vyloučila jsem tím vosy doma a jejich zpracování.

Ještě v tom objevitelském a rozhodném duchu jsem postřehla, že Pepíno táhne ven na dvůr štokrdle. Na dotaz, co s ním bude dělat, jsem uslyšela:

"Jdu na hrušky."

Jelikož vím, že hrušky už skoro hnijí zavřené v hrnci, aby na ně nemohly vosy, a další nejsou, nebrala jsem to vážně. Ale přece jen mi to nedalo. Než se přezul naven, stačila jsem zaznamenat, že přece jen stěhuje to štokrdle ven. Zase dotaz a zase nejasné:

"No říkal jsem - na hrušky!?"

To už jsem vyletěla z dolní kuchyně, nadechla se a začala ze sebe chrlit:

"Tak bacha!Křičící Řekla jsem ti, ať mi sem už další ovoce netaháš. Odteď už budu zpracovávat jen to, co mám tady na lečo. Nic ovocnýho mi sem netahej. Řekla jsem!!!"Křičící

Koukl, dopřezouval se a začal vysazovat štokrdle zpět nad schody. A slyším:

"No když né, tak né!"

V tom okamžiku jsem v jeho rukách postřehla zastřihovač a ruční holicí strojek. Blesklo mi hlavou, že jsem při snídani mluvila o tom, že bych mu ráda zastřihla vlasy na krku. Měl je tam už jako pudl. Všimla jsem si toho vždycky, když jsme někde byli a nemohla jsem se do toho dát. Dnes to bylo domluvené. A už se dekoval, že teda néééé!S vyplazeným jazykem

Rychle jsem lapla stoličku a donutila ho vynést ji na dvůr. A už se stříhalo. Málem jsem proto svého nejzarostlejšího neostříhala. Protože pro duševní i tělesné zdraví jsem se rozhodla, že už žádné ovoce nezavařuju, další zeleninu nekrájím a nesuším. Ráno jsem vyhodila už dva dny sušené plátky jablek - na sušicích platech se rozpařily, ale usušit nešly. Všude plno mušek. Při snídani mě píchla vosa. Řekla jsem si: DOST! Už chodím jak žebrák, bolí mě záda a ledviny, všude roje mušek, jak nestíhám. Ode dneška...

A je to. Zírám, že to jde. Musí.Mrkající Už jsem byla s nervíky v kýblu, jak mi pořád roste práce před rukama, a nač to všechno pořád. Tak jsem rozhodla a tak to bude. Howgh!Líbající

Kitty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 3. září 2011 v 13:54 | Reagovat

Správně ses rozhodla, Kitty! To ti schvaluji, za chvíli by ses nám z toho zbláznila! Práce není zajíc.... :-D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. září 2011 v 17:44 | Reagovat

[1]: To fakt není. Neuteče, ale ani si ji nesmím nechat přerůst do nemožna. Jde to, musí to jít. Hezké články z Prahy jsi napsala, jsi fakt jednička (mezi dalšími jedničkami)... :-)

3 Vendy Vendy | Web | 3. září 2011 v 20:26 | Reagovat

Já ti to taky schvaluju!
Zavařování může být pro potěšení a pozdější radost při návštěvách spížky, ale aby si člověk huntoval zdraví, nervy, a pořád se přetahoval... to si raději zasaď nějaké kytky a zavařuj jen na chuť, a ne na třicetiletou válku... :-D
(S tímhle zavařováním, kdy potom lidi z okolí zavařeniny nejí, jsem už slyšela dost stížností.)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. září 2011 v 21:20 | Reagovat

[3]:To bývalo! Příští rok nebudu tolik práce moct zvládat. Neměla jsem ve zvyku pěstovat především kytičky. Asi zahradu vybetonujeme a dáme si tam tulipány na hmoždinky! :-P

5 lucka345 lucka345 | Web | 3. září 2011 v 22:34 | Reagovat

[4]: Strejda říká: Vybetonovat a natřít na zeleno." ;-)
Cítím s tebou. Já si letos, aby toho nebylo málo, natrhala ještě košík jeřabin. Zrovna se máčejí v cukru. Přece je nenechám divému ptactvu, když jsou letos tak krásné a sladké. :-P
Tvůj článek mě krásně pobavil. :-D

6 Iva Iva | 4. září 2011 v 0:29 | Reagovat

Jděte k šípku s betonem, zahrádka nemusí být jen k užitku, ale i pro potěchu! :-D Nemusíme jen jíst, ale také se kochat!

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:24 | Reagovat

[6]: :-D  :-D  :-D To byla nadsázka, prosím. To řekl soused a mně se to líbilo, proto jsem to napsala sem. Kochačku budu zkoušet příští rok - slibuju, i když to neumím... :-P

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:26 | Reagovat

[5]:Jo, pravdu máš. Jeřabiny se do mé nečinnosti nepočítají. Pokud ještě nějaké schrastíme, zavařím. Bez těch si neumím mlsání představit! :-P Loni je sklátila nějaká mrzká plíseň, ale letos jsme viděli pěkné. Budou, budou... :-)

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:30 | Reagovat

[3]:Oni by jedli, kdyby jim to někdo přinesl až pod zobáček. To by lupali.;-) Ale jak je to přes dvůr a navíc to není přímo na očích...

10 Květa Květa | Web | 4. září 2011 v 21:41 | Reagovat

Také mně čekají hrušky, všichni je mají rádi zavařené. Sklidili jsme jich snad metrák z naší malé hrušečky. Jsou v bedýnkách, ale ony naráz dozrají, takže co stihnu, stihnu. Jinak, naštěstí, Slováci dodali, jako každým rokem, malou bečku na ty hrušky, co nestihnu zpracovat. Ještě mne čeká naložit zelí, to koupím nakrouhané a červená paprika, kterou krájím na proužky a buď vrazím do mrazáku, nebo naložím do sklenic s vynikajícím nálevem. Takže si na nudu nestěžuji. Pak už snad bude pokoj se zavařováním. :-)

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 22:23 | Reagovat

[10]:Bať bať. Takže víš o čem jsem mluvila... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU