Tu hrůzu nelze popsat slovy

5. září 2011 v 18:51 | Kitty |  První pomoc
Dnešní den mi zůstane dlouho v paměti...

Odpoledne se zhoršilo počasí. Pepíno avizoval bouřku. Brblal, že bouřku mi ti moji počasáci neukázali. A co prý teď.Zamračený Ještě v posledních chvílích jsem trhala květy slézu a pak jsem uzavřela zadní pevné dveře do farmy. To aby při prudkém dešti nenapršelo do kůlny, nevyplavilo tam schované slepice.

Oběhla jsem všechna kritická místa a už namoklá vrazila zpět do domu. Mezi kontrolovanými místy byl i vikýř na půdě, u kterého suším bylinky. Nakoukla jsem tam, viděla ho zavřený, sešla dolů a dveře zavřela. Potud nic nenormálního. Pak začala čina. Nejprve silný déšť až se prášilo. Potom do toho začaly padat kroupy. Divné - nebyly kulaté, ale různých i špičatých tvarů. Rozhodně nad centimetr. Pochválila jsem si, že jsem vyryla mečíky. Pepíno stačil pokopat a zasít hořčicí záhon na zelené hnojení. Jen jsem litovala zbylá rajčata, i když ty nejzralejší už máme doma. Nedalo se nic dělat, sedla jsem ještě k vykrájení a skrájení padaných jablek na kompost. Po skončení nejhoršího jsem sedla k počítači a hodila slovo s jednou kamoškou na Skypu.

Po asi hodině a půl jsem jen tak letmo zaznamenala otevřená vrata od stodoly. Jasně, po první bouřce najel Pepíno na krmení králíků.Nevinný To taky nebylo nic zvláštního. V průběhu další hodiny byly další dvě bouřky. Když jsem pak nahlídla na dvůr, dveře byly pořád otevřené. To bylo nezvyklé. Při dešti jsou vždycky zavřené. Nedalo mi to, šla jsem nahlídnout s tím, že asi čistí kotce. Nebyl tam. Už neklidně jsem začala obcházet místa, kde by mohl být. Nebyl nikde!Překvapený Po dvou hledacích okruzích jsem začala hledat, kde by mohl být. Podle určitých znaků nemohl být venku z farmy. Nebyl nikde ani na zahradě. Koukla jsem i ke stoce, kterou za velkých dešťů čistí, aby voda nevyletěla do louky. Ani tam nebyl. Na kole nikam nejel, i auto bylo doma. Není obvyklé, aby mi neřekl, že někam odjíždí. Nakonec jsem podle přezůvek na ven, které chyběly, zůstala bezradná. Znovu jsem začala obcházet dům a volat. Nic, navíc chyběla čelovka. Asi něco dělá na druhé půdě!? Ale i tam byly dveře zajištěné. Prostě už jsem nevěděla, kde může být. Už jsem se bála, že se někde svalil, něco se mu stalo tak pitomě, že někam zapadl a není ho vidět. Pořád ticho. Začala jsem už systematicky procházet dům s tím, že někde doma být musí a je. Při těchto úvahách už mě drtil strach!Plačící Úraz, nevolnost, dokonce jsem pomýšlela na oběšení. Prostě ty nejhorší obavy.

Cíleně jsem neměla prozkoumanou půdu. Sice jsem viděla zavřený vikýř, ale dál jsem předtím nešla. Pořád jsem volala jeho jméno. Nezbylo než vylézt po mnoha schodech a dát se do hledání i zde. Půda se lomí. Plná obav jsem při volání zamířila do zalomené části. A tam jsem ho uviděla - na zemi v přítmí ležel člověk. Došla jsem a začala ho budit. Vůbec nereagoval!Křičící Nebyla jsem schopná ho vzbudit. Co se to stalo? Až po chvíli se začal hýbat. Ale pořád nemluvil. Až po chvíli. Celý ztuhlý se začal zvedat. Pořád nemluvil. Ale hlavně, že žije, hýbá se.Úžasný Pomalu se zvedl a na mé dotazy konstatoval, že se mu asi zabouchly dveře od půdy. A co měl dělat - volal, křičel, ale nebylo to nic platné. V té bouřce! A pak stejně nemohl dolů, tak se uložil na prošívanou kapnu a usnul. Prý tam byl zrovna, když jsem kontrolovala zavřený vikýř...

Na můj dotaz, proč nezaťukal na armatury, to že by bylo slyšet, jsem kloudnou odpověď nedostala. Asi to bylo takto: chudák zmoklý z prvního deště letěl ještě zavřít vikýř a nestačil dát o sobě vědět. Já jsem tam nakoukla a hned zmizela. Když zjistil, že nemůže ven... ale to jsem z něho kloudně nevytáhla. Nechtěla jsem se zase nechat napálit!Nerozhodný

Dnes jsem si odžila hrůzu z toho, kdyby se mu někde něco stalo. Fakt jsem už koketovala s myšlenkou na oběšení. Člověk v tísni nemyslí rozumně. Proč by to dělal? Nemocný není, žijeme hezky svorně. Ta hrůza, když jsem ho tam viděla ležet. A pak se nehýbal, nebudil se. To je asi ta škaredá náhoda, když se něco stane!Křičící

Nestalo se, zaplať přírodo. Ale té nejistoty a pak strachu a hrůzy co jsem si prožila! Naštěstí jen jako. I to stačilo. Proto se s tím teď svěřuju svému deníčku. Fakt není o co stát.

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. září 2011 v 19:48 | Reagovat

Když mne vykopli do důchodu seběhla se situace. Starší dcera měla ročního kluka, ženě v práci prodloužili prac. smlouvu a mladší dcera ( v tu dobu bez práce ) získala na manželčině pracovišti dočasnou smlouvu. Starší dceři jsem ručil na hypotéku a na Vánoce 1999 jsme dostali výzvu pro ručitele, plaťte hypoteční splátky ( dceři to nevycházelo). Jenže já a platit!
Nadělala sis závazky, tak plať! Co s klučíkem, to ho mám uvázat k popelnici?
Bydlela od nás 35 km. Sehnal jsem jí u nás místo i s náhradou za používání auta, nástup do týdne. Klučíka převezmu sám ( měl 13 měs.). Všechny ženy v rodině z toho byly paf, ale řešení to bylo. Po roce už klučík chodil, slabikoval, celé dny ( ráno v 7,30 ho přivezla a v 17,30 ho brala domů ) jsme si hráli, jezdili na kole po okolí, s autem jezdili naproti mojí ženě, no pořád něco ( kluka nakrmit, přebalit, později na nočník, pohrát, uspat a pořád dokola ). Začali jsme si hrát na schovávanou. Klučík byl šikovný a za čas mi dal i zabrat, až jednou! Vkradl se do ložnice, kde jsme si nikdy nehráli a schoval se do rozhrnutého těžkého (zimního) závěsu u balk. dveří.
Napřed jsem hledal "jako", ale kluk nikde, pak už doopravdy a totéž. Dveře na schody nezamykám a vchod rovněž ne. Prosmýčil jsem všechno, omlátil si hlavu pod lavicí a kluk nikde. Neozýval se ani po 20minutách. Znovu jsem vše systematicky prohlédl, dokonce i na balkon, v dolní chodbě, před barákem, v ulici na obě strany. Bylo mi na blití z neřešitelné situace. Prohlídl jsem už i pokojík ( kam chodil přes den spát ) nakonec i ložnici a pořád nic. Chci zdrcený odejít, když se pohnul závěs. Dveře z ložnice na balkon byly zavřeny, průvan to být nemohl. Odhrnu závěs a tam se krčí klučík s důvěřivýma modrýma očima a zlatými vlásky. Hrůza z neřešitelného pominula, sdělit mu to nešlo, tak jen příště zavřít dveře na klíč, nikomu nic podobného nepřeji.

2 lucka345 lucka345 | Web | 5. září 2011 v 19:50 | Reagovat

HUH! Tím článkem jsi vyděsila i mě! O_O Tfuj! Chvilkami to bylo jako major Zeman! Tohle mi udělat, dostane ode mne díl! Náš tatínek se kdysi zamkl do koupelny, usnul ve vaně a já ho hledala pozdě v noci. Když spí, nevzbudí ho ani rána z děla. Asi bych ty dveře už bývala vyrazila, ale neštěstí se po dlouhánské době ozval. Když konečně odemk a vylez, měla jsem chuť ho zabnout! [:tired:]

3 adaluter adaluter | Web | 5. září 2011 v 21:34 | Reagovat

Teda takový nervák bych nechtěla zažít, ani se nedivím, že tě napadalo lecos, já mám ke své smůle na katastrofy taky bohatou fantazii.

[1]: Něco podobného mi udělala dceta, tehdy tříletá, že je prý pozvaná k sousedům, dva vchody od nás, běžela minutku napřed přede mnou, vždycky jsem ji vyprovázela a čekala dokud nezašla k nim domů, zpátky ji teta vždycky vodila. Tentokrát vyjdu ven, na ulici nikdo, říkám si to jí otevřeli rychle a váhavě se vracím domů. Po pár minutách mi to nedalo a jdu se zeptat k nim jestli je tam, nikdo neotvírá. Začínám panikařit, rozhlížím se po ulici, domy jsou jen z jedné strany, na druhé loučka, pak les, tichá klidná ulička, až moc tichá. Představuju si jak než jsem vyšla ze dveří jelo kolem auto, chytlo dceru a zmizelo. Polévá mě horko, hned zas zima. Buším u sousedů na dveře, když konečně otevřou tváří se nechápavě, dcera u nich není. Krve by se ve mě nedořezal, volám, křičím, obíhám zaparkovaná auta, ale nic.To už jsem brečela, když vyšel ven soused z duhé strany, za malým ohybem, kde se ulice trošku láme. Kouká na mě, potom za sebe a za ruku vytahuje moji dceru z úkrytu před jejich garáží. Nejdřív to prý byla legrace, prostě se mi schovala, potom když viděla jak jsem vyděšená, dostala strach, že se budu zlobit a zůstala zalezlá. Musím říct, že tehdy jsem strachem ztratila pár měsíců života.

4 Květa Květa | Web | 5. září 2011 v 23:45 | Reagovat

Teda, to je scéna jak z hororu. Řeknu ti, stát se to mně, tak mne odvezou. Je fakt, že by se manžel sám nevyškrábal na půdu, s chodítkem by to nebylo ono, mně ale stačí, když jsem třeba na nákupu, potřebuju se na něco telefonem  zeptat a on mně nezvedá mobil, to děsně znervózním a pádím domů zjistit, jestli se mu něco nestalo. (Minulý týden, když byla taková vedra, tak se mu zamotala hlava a buchl na zem, byla to jen chvilková slabost) Většinou se ukáže, že mobil leží v kuchyni na stole, takže nemá ani potuchy, jaký mám strach. Ale když vidím, že je v pořádku, jsem ráda, že to tak dopadlo a ani mu raději nenadávám... :-?

5 Latryna Latryna | Web | 6. září 2011 v 6:08 | Reagovat

Tak to si si veru užila! Ako dobre, že je všetko OK!
Bohužiaľ, iba vtedy si uvedomíme, ako človeka milujeme a chýba nám, keď sa niečo vážne stane... :-(

6 otavinka otavinka | Web | 6. září 2011 v 13:13 | Reagovat

Milá Kitty, tos měla kromě bouřky i horor. Taky se mi kdysi podobným způsobem ztratil syn u babičky. Zalezl si do skříňky s hadry a prášky na úklid. Byla tam teploučko a vonělo to tam. Usnul jak pařez. Měl 3 roky a my všichni málem volali policii. Dědeček z toho málemm dostal infarkt, já psotník, ale dítko nebylo. Ale pak jsem najednou otevřela skříňku a ejhle dítkou, stočené do klubíčka tiše pochrupkávalo.
To bylo radosti. :-)

7 jezura jezura | Web | 6. září 2011 v 17:52 | Reagovat

Tak to je ale hororů, pomalu na knížku! Tobě se, Kitty, nedivím, taky bych z toho byla hotová, nevím, co by na to moje nemocné srdíčko. Stačí mi, jak psala Květa, když jsem třeba u doktora (jinak všude chodíme spolu), chci manželovi něco říct a on nebere telefon. To už je mi vedro, bolí mne břicho.... jasný, víš. Tak jsem ráda, že to tak dopadlo! Uf!

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. září 2011 v 18:57 | Reagovat

[7]:Ta doba, než jsem ho uviděla, a pak ta nehybnost - stejně mi nedošlo, co by kdyby... :-)

9 Iva Iva | 6. září 2011 v 23:07 | Reagovat

Jsme my to ale....jestlipak se ti naši chlapi strachují také o nás! Já mám doma flegmatika. Jednou jsme spolu přecházeli silnici, muž o krok vepředu, já spadla, auto brzdilo, někdo mě zvedal. Když jsem ho celá uválená dohnala, nepřítomně se na mě podíval a otázal se, proč jsem si vzala teplý kabát, když je takové vedro. :-D Ale jinak Tě Kitty naprosto chápu, já bych byla také ve smrti.

10 otavinka otavinka | Web | 7. září 2011 v 7:28 | Reagovat

Milá Kitty, je to opravdu tak, s našimi Nejvyššími. Když se někde opozdí, jsme z toho špatní a děláme si veliké starosti, kde jsou. V hlavě se nám promítají ty nejčernější scénáře a máme strach. Prý je to tak i opačně. Taky, když se někde opozdím, je ta druhá polovička vyděšená a říká, že málem obvolávala nemocnice.
Pořád jsem na pana Pepína musela myslet.
Hlavně, že jste se našli a je vše v pořádku. :-)

11 signoraa signoraa | Web | 8. září 2011 v 11:54 | Reagovat

Četla jsem to jedním dechem a běhal mi mráz po zádech. Připomenula jsem si příběh své sestry. Byli s manželem na chalupě, on odešel do lesa na dříví, tak, jak to dělal vždy, když tu byli v zimě. Sešeřilo se, začal padat sníh s deštěm a švagr se stále nevracel. Sestra běhala od okna k oknu, dívala se z verandy směrem k lesu. Zkusila ho prozvonit mobilem, ale ten jeho zvonil v kuchyni na stole. Když už vše trvalo dlouho, zavolala svého syna, zda by se do lesa nezajel podívat autem. A stále čekala. Potom zamrkalo modré světlo a kolem chalupy projela sanitka a za ní policajti. Zmizeli v lese a sestra stále čekala. Potom viděla světla a kolem chalupy projela sanitka - neblikala.
Budou to v únoru už čtyři roky, kdy zůstala sama. Švagrovi bylo 60.
Jsem proto moc ráda, že tvůj hororový příběh měl dobrý konec, protože si dokážu představit, co jsi prožívala a co se odehrávalo ve tvé mysli.
At' i další příběhy mají jen dobré konce. :-)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. září 2011 v 12:42 | Reagovat

[11]:Já to chci taky i pro ostatní lidi. No byla to horká doba, než jsem to zde mohla popsat... :-)

13 Vítězslav Vítězslav | Web | 2. listopadu 2012 v 6:06 | Reagovat

Nelze být vždy hrdinou, ale vždy lze zůstat člověkem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU