Igelitka brambor za stovku

15. října 2011 v 18:21 | Kitty |  Vykutálenosti
V posledních letech kolem našich chalup na dědině krouží naši svižní přičinliví všímaví vemlouvaví tmavší spoluobčané a buď nabízejí nebo chtějí koupit ledacos. V lepším případě...

Jsem z města a ze zvyku zamykám. Donutila jsem k tomu i Pepína instalací zvonku na vratech. Abych dala šanci dobrým návštěvám. V posledních letech o nutností zamykání našich domovů na dědině slyším odevšud. I z místního rozhlasu. Jehovovci, trhovci s hrstmi plnými papírových dvacetikorun (pro mlaďochy - byly malé, modré, papírové a tihle drobní příležitostní trhovci jich měli v chumlech plné kapsy). tmavší maminy se stády maličkých "žíznivých a zrovna hladových kojenců až batolat před cestou na Slovensko" - jak říkávali při dobývání se do domu. Sortiment figurek byl dost bohatý. Imperativ (příkaz) nedávné doby - zamykat!

Jak už je mým zvykem - první drobná odbočka: ten den jsme opomenutím nezamkli vrata. Stejně tak tehdy poprvé jsme náhodou zavřeli naši předešlou maličkou černostříbřitou kníračku Kitty za vrátky, odkud na nezamčený dvůr nemohla.
A hned ještě druhá odbočka: toho roku byla dlouhá a velká horka. V rybníku před domem jsem každé ráno sbírala leklé ryby. Pro slepice. A to proto, že jich ten den bylo víc. Tahle byla už skoro na prvočinitele. Jenže - hamty hamty, šla do igelitky a taky na led. Na pozdější zkrmení. Jedna z těch leklin se týká dnešního příběhu. Bylo to den předtím. Zpět k článku!

Seděli jsme v domě. Naše štěkalka najednou začala venku bouřit. A dost dlouho a jakoby naléhavě. Po chvíli mi to nedalo - někdo třeba stojí za vraty a nevidí zvonek. Vyšla jsem z pokoje a co nevidím? Spíš tedy vidím?! Pod třemi schody verandy uvnitř domu stojí dvě barevné ženy a děcko. Krve by se ve mně nedořezal!Překvapený Békla jsem na Pepína. Přiletěl a tentokrát zase začal bouřit on. Děsně se lekl a začal je vyhánět. Před chlapem ustoupily ven na dvůr a začaly kníkat. Prý - jedou z trhu (ukazovaly ty svazky dvacetikorun), už mají hlad a rády by si koupily něco k snědku. Petku vody dostaly. Pak prý - na hlad jestli jim můžeme něco prodat. Ale přitom fikaně - ne syrové, ale třeba zavařené masíčko, špek, kompoty a tak. Měli jsme na ně opravdu velký dopal (přestože jsme nezamkli my). Nakonec jsme využili situace. Nabídla jsem jim zrovna čerstvě kompotovaná jalbka. Prý za kolik? Koukla jsem na modré papírky, ale zase: jsme lidi. Vyhodila jsem cenu - za deset kaček. Prý jo a jestli bych prý za tu dvacku dala dvě sklinky. Jenže ta druhá ženička začala být čilá. Viděla jsem Pepína, jak ukazuje očima - že s nimi pořád musíme někdo být, když jeden poodejdeme. V té chvíli už couval, zamkl dveře na půdu a klíč stopil do kapsy. Donesla jsem dva kompoty a jen čuměla, co návštěvnice předvedla! Bleskem vrazila loktem do víčka, vyloupla je a obsah si CHRSTLA do hrdla! Koukala jsem jako sůva. Chtěly další. Měla jsem ještě staré zásoby a tak jsem začala prodávat. Velmi rychle se odněkud vynořila rozměrná látková kabela. Takto jsem se zbavila nejméně dvacítky flašek. Vždycky dvě skla za dvacku. A pěkně do teplíčka s ní - za podprsenku.

To už se začala ošívat ta druhá a prý, že potřebuje na malou. Šla jsem s ní, záchod máme venku z domu, v kotelně. No moc tekutého ani postřehnutelného z ní nevyšlo. To kolem toho nemusela dělat takové tanečky! Možná - možná se chtěla bez dozoru dostat zpět do domu.Nevinný

A druhá hodlala v nakupování pokračovat. Už "neochutnávala" - brala to jako čert ži.y. Čo to trepem - prostě všechno. Dál navrhla - takhle brambory kdyby byly!? To už jsme měli tenkrát čerstvě sklizené - vyprané, vymazlené, jedna radost. Jak jsme tak oba pluli na vlně sarkasmu, vyhodila jsem cenu: igelitku za stovku! A donesla jsem půl igelitky na ukázku. Jenže s tím jsem narazila (v té době stálo kilo brambor dvě kačky). To je moc, za stovku to nebere. Ale to už jsme oba vyrazili do útoku. Zatímco ještě váhala, vzpomněla jsem si na kapříka v mrazáku.S vyplazeným jazykem Mrkla jsem na Pepína a vyhodila óbrtrumf: dobře, přidáme mraženého kapra! A už jsem pro něj pádila. Pepíno hlídal, nesměl je pustit k zásobám zavařenin. Fakt jsem si pospíšila a igelitku se zmrzlým chcíplíkem jsem obřadně položila poblíž trhovkyně a trošku jsem rybu povysunula. Vypadala normálně - jako zamražená ryba. Chňapla po ní a málem si nevšimla, že těch brambor zůstala jen půlka igelitky. Zaplatila za kabelu brambor a rybu tu stovku. Druhá zase s "výhodným nákupem" zmizela před vraty. Ještě pár starých kompotů a už jsme je pakovali. Aby ujeli co nejdál, než ryba roztaje a projeví svoji horší stránku. Byli jsme rádi, že už odjeli, protože jsme dobře prodali ležáky i toho umrlce. Pak jsme se navzájem svěřovali s dojmy a ještě nějakou hodinku si drželi palce, aby se s kapříkem nevrátili. Kittynka dostala "hubanec" a omluvu.

Pokud to tehdy byli dobří unavení a hladoví trhovci, taky dobře nakoupili. Oni prý mají dobré žaludky, možná že ten kapřík nebyl zas tak moc přešlý horkem. Druhou variantu jsme pak přetřásali s gustem a nápady, co mohli plánovat za zlodějnu. Nadvakrát jsme ubránili dům. Strategickými přesuny a stálou pozorností jsme je udrželi na dvoře u záspí, kde se vše odehrávalo. Venku čekal chlap v autě bokem domu a uskladňoval přinesené.

Dodnes nevím, komu se ke kabele brambor dostalo kapříka. Podle zručného otevření zavařeniny a polknutí obsahu bych řekla, že se uměli hodně rychle nasytit.Tak nevím - kdo to vlastně byl? Nevrátili se...Mrkající

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. října 2011 v 18:54 | Reagovat

Nespustit z očí. Mají-li žízeň- nezlobte se, ale vedle je hospoda, mají dobré pivo. Tady to už tak nechodí, zaplaťpanbů :-)

2 jezura jezura | Web | 15. října 2011 v 19:09 | Reagovat

Správně, jen opatrně a nenechat bez dozoru, to je fakt důležité! Já nechápu, jak se stále ještě někteří lidi nechají nachytat. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. října 2011 v 23:00 | Reagovat

No taky se divím jak tak slýchávám, že se nechají lidičky napálit. Já neotevřu nahoře dveře bez mrknutí do kukátka. Dobře jsi Kitty udělala. :-)

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. října 2011 v 23:35 | Reagovat

Tak tu jsem zpět a už jdu od tebe Kitty byla jsem tu rovných 34 minut. Pročetla jsem zanedbané a konečně jdu do pelíšku. :-)

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 16. října 2011 v 0:23 | Reagovat

Před 30 lety, jsem měl ve škarpě u baráku, opotřebené díly z buldozeru.
Opravilo se to v terénu a šrot nikoho nezajímal. Dovezl jsem to děckám do sběru. Jenže vyšly školu, šrot se propadl do země a kdo by se s tím mořil.
Před 10 lety se objevili "Brazilci" a že pánko, urobíme Vám poriadok, odpratáme železo. Já vůl,jsem poslechl ženu, prý ať to vykopou a uklidí, vykopte si to ( asi 3 q). Od té doby mne otravovali a protože jim nic už nedal ukradli mi litinovou trubku od rýny do škarpy. Nezabil by člověk takovou pakáž? Jednu výhodu to má, už jsem je tu neviděl.

6 Latryna Latryna | Web | 16. října 2011 v 4:56 | Reagovat

Teda! Takú "pakáž" do domu nikdy nepúšťať! A bohužiaľ, dnes ich je ako húb po daždi, akoby sa s nimi roztrhlo vrece. Je doba zlá a tak zamykať a neotvárať nikomu cudziemu. Nikdy nevieš, čo sa môže stať... ???

7 lucka345 lucka345 | Web | 16. října 2011 v 11:17 | Reagovat

K nám si jeden takový chodil pravidelně pro jednu zápalku. :-D

8 otavinka otavinka | Web | 16. října 2011 v 11:43 | Reagovat

Milá Kitty,
čtu Tvoje báječné články na pokračování. Vařím a chystám sváteční menu a mezitím jak mě bolí celý člověk odpočívám po chvilenkách na Tvém blogu a čtu si a náramně se bavím.

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. října 2011 v 19:17 | Reagovat

[8]:Už to pomalu končí. Ještě jeden o dárku sestrám a šlus. Ale - od 18. zase nastupuju na rehabku. Třeba i tam na něco "naďabím" a bude co psát a číst. Je to tam supermoderní a třeba se dostanu k internetu. Můžu to házet denně, pokud bude co. Ale ono bude - znám to. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU