Jak jsem chtěla být nevěrná

30. října 2011 v 15:59 | Kitty |  Střípky z výměny kolena
Někdy na mě útočí "hamty - hamty"...



Stalo se mi to teď na rehabilitaci. Mám operované oba karpální tunely na zápěstích. Při vstupním pohovoru to lékařka zaznamenala. Pak dlouho nic. Až po pár dnech mě zavolala ergoterapeutka, která má v popisu práce taky přizpůsobení rehabilitačních pomůcek.

Vybalila na mě, že bych mohla dostat nové francouzské berle se změkčením v oblasti zápěstí. A hned - půjčí mi ústavní berle se změkčením, abych posoudila, jestli by mi byly prospěšné. Mám po dvou letech nárok na nové a mohla bych si vyfasovat právě tyhle. Ochránily by mi jizvy na karpálech. Za pár minut mi je aktivně přinesla, seřídila podle mé potřeby a doporučila je nosit, abych poznala, jestli mi budou vyhovovat.

Měly v dlani měkoučké madlo. Sice mi zrovna moc nesedělo, ale hodlala jsem je vyzkoušet. Navíc měly nahoře místo jednoduché obloukové opěrky kruhové, nahoru sklopné ukončení. Lezlo se do nich shora, což bych se musela naučit zohlednit. Bylo to dobré v případě otvírání dveří, protože zůstala berla viset nad loktem a nespadla mi. Mohlo to být prospěšné i při nastupování a vystupování do vlaku a tak. Člověk by se nemusel starat, kde vzít třetí ruku při uchopení madel ve vlaku. Vypadalo to na velkou výhodu. Jenže: Plačící

Se stávajícími berlemi jsem chodila rázně a hlavně potichu. Sice mi tento způsob používání udělal v dlani otlaky, ale byla jsem i pohledově "jedny berle jedno tělo". Dynamicky jsem se tiše přemisťovala. Nové berle od počátku "dupaly jako koně". Postupně se ke mně signály na dupačku berlí dostavaly z mého podvědomí, pak už i od spolubydlící Křičící

Navíc docela slyšitelně vrzaly. Ochozené vyglajdané gumové konce mlaskaly a bylo to docela slyšet. Vadilo mi to. Ale - jsou ústavně ochozené od mnoha lidí a kdoví jak dlouho už slouží. Nové by to určitě nedělaly Zamračený

Dalším mínusem byla špatná zkušenost. Kruhové konce sice berlím nedovolily upadnout, ale na druhé straně se v případě zakopnutí nebo pádu šikmo zapříčily, Mohly podrazit nohy tím, že si lehly před šlapku a pádu už nemohlo nic zabránit. Co čert nechtěl, ještě se mi pod nohy (v hrozícím pádu) zamotala ta druhá zavěšená berla. Packala jsem jak po mrtvici hodných pár kroků. V situaci, kdy nesmím plně došlápnout na nové koleno, úplná pohroma. Naštěstí jsem měla dobře únosnou tu druhou nohu, ta to ustála. Ale už jsem se měla na pozoru. Najednou vyprchalo nadšení nad praktičností takového řešení.

Dorazila mě poslední informace. Nové berle prý nemají všude. Nakonec se podařilo sestře schrastit jedny přímo v lékárně pod námi. Přinesla mi je na motorovou dlahu, abych si je zkusila. Byly tmavší, tužší konstrukce, ale co bylo nepříjemné, neměly změkčené dlaně. Prý si je mám vzít na pokoj a ona se přijde domluvit, jak se rozhodnu. Ty původní vymazlené ochozené mi hned vzala. Zpět jsem už dupala s novými. Jenže ty měly tvrdou dlaň, i když zase mi líp sedla do dlaně. Měla jsem rozporuplný pocit a čekala, co bude dál.

Sestra došla odpoledne s dalšími informacemi. Na takové berle mám už nárok, ale jsou určitým nadstandardem. Musela bych doplácet. Na dotaz vysvětlila: tyhle tvrdé berle jsou za doplatek padesát kaček za jednu, za dvě tedy stovka v českých. Změkčené bych taky dostala, ty by mi sehnala jinde, ale tam je příplatek za jednu stopade, za obě tedy tři sta kaček. Potřebovala bych obě, mám operovaná obě zápěstí. Tohle už mě ale vylekalo. Tvrdé už jsem nechtěla a měkké? To bych před Pepínem neustála. A navíc se sestra uřekla, že ona má takový případ doma. Řešili a vyřešili to jako Pat a Mat. Sehnali prý instalatérské krycí molitany na trubky, navlíkli to na normální madla a bylo to. Dlaně už to tak nedralo a bylo to hlavně zadara.

Na to jsem zaslyšela. Chtěla bych měkké, ale ne za tak veliký doplatek. Tvrdé nepadaly v úvahu. Udělaly by otlaky zase jinde. A navíc - francouzky budu potřebovat tak tři měsíce a pak je můžu odložit. A stejně elegantněji a tišeji chodím s původními starými.S vyplazeným jazykem

Stalo se, na co jsem dnes hrdá. S díky a upřímným vysvětlením jsem nabídku odmítla. Opět se mi osvědčilo, že jsem se naučila říkat NE! Přece jen mi ta vysoká škola oboru psychologie byla k něčemu. Kdyby k ničemu jinému, nebudu mít po třech (teď už vlastně dvou) měsících další harapáky v koutě. Budou tam mé dnešní, staré po Pepínovi a nejstarší po jeho mamince, která měla operované oba kyčle. Ty jsou festovní, ještě s pravými železnými trubkami. Ale jak se s nimi chodilo! Nejlíp ze všech. Byly pevné, nevyvrzaly se a dobře seděly v dlaních. Skoro líp než ty oměkčené za hodně peněz. Ani jsem raději nechtěla vědět od sestry, když doplatek byl tři stovky, na kolik si je pro zdravotnictví počítali výrobci. Ani to zjišťovat nebudu. Jen bych se nasejřila.Křičící

Ještě si vzpomínám, jak jsem na těch nejstarších vděčně visela, když mě hrozně bolela záda. Nemusela jsem se bát, že uklouznu nebo že se sesypou. To byl matriál!Mrkající To říkával můj mistr frézařství, když dostal do ruky pořádnou kvalitu. Ten "matriál" není chyba tisku, ale terminus technicus pro kvalitu, která je nepochybná. My, co jsme se vyučili řemeslu, to slůvko máme ve svém slovníku. Takových věcí si považuju. A ne těch "rychlokvašek" s tvrdými madly. To nebyl matriál a když už, tak snad jen jako produkt pro snadný výdělek inovátorů na fondech zdravotní pojišťovny.Křičící

To je moje nedávná zkušenost. Zadařilo se mi ovládnout nedobrý pud "hamty hamty". Pád dní budu tiše a elegantně drandit na mých francouzkách. Pak je láskyplně postavím do koutka. Budu dbát, aby tam bylo sucho a teplo. Slouží dobře, když je potřebuju. Díky za ně a za můj selský rozum. Nemusím mít všechno...Úžasný

Kitty
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 30. října 2011 v 18:33 | Reagovat

Chválím, Kitty! Ono je dobré všechno pořádně probrat v hlavince ze všech stran a pak se hlavně nenechat ukecat, že? Věřím, že ty budeš brzy běhat sama bez holí, jen co to budeš mít povolené. :-)

2 Květa Květa | Web | 30. října 2011 v 19:04 | Reagovat

Taky si myslím, že není všechno zlato, co se třpytí a taky někdy méně znamená více. Člověk si musí vybrat to, co mu sedí, vždyť je to zdravotní pomůcka, ta musí vyhovovat úplně na sto procent. Kitty, vždyť za pár týdnů je stejně nebudeš potřebovat, zase budeš skákat přes kaluže.... :-D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. října 2011 v 19:08 | Reagovat

[2]:Co to máte všechny s tím skákáním přes kaluže? Zatím si sotva úspěšně pořádně natáhnu nohu a to bólí! Ale - lehko na cvičišti, těžko na bojišti.... či tak nějak. :-P Koukám, že tím trpí i hlava... :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. října 2011 v 19:11 | Reagovat

[1]:No zatím jsem jen dvojka. Pepíno hned půl hodiny po tom, co ho dovezli Z NEMOCNICE, ne z rozcvičování, už sekal na zahradě přerostlou trávu kosou. A to byla nějaká tíha! Kyčel nekyčel, jel jak fretka. Tak na toho nemám. Já bojuju při rozcvičování, ale to musí být, abych skákala přes ty kaluže. Humor muší bejt :-P  :-D

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. října 2011 v 21:27 | Reagovat

[4]:Mám jednu francouzskou hůl po sousedce (kovovou), zatím jsem ji nepoužívala a stejně by se mi lépe líbila hůlka, jakou měla celá léta babička. Koleno a kyčelní kloub sice operovaný neměla, chodila jen po domě, zahradě s hůlkou dřevěnou na konci gumu. Dnes jsem konstatovala, že asi budu nějakou hůlku potřebovat, už je to čím dál těžší déle chodit bez opory. ;-)

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. října 2011 v 21:28 | Reagovat

Švagrová má  v květnu vyměněnou kyčel a jezdí už  i na kole a chodí bez hůlky . Ale po delší chůzi jí také noha i záda bolí. :-(

7 Amelie Amelie | Web | 30. října 2011 v 21:41 | Reagovat

Já jsem konečně po 2,5 měsících odložila franc. hole...jak jsem byla překvapená, že mám bolavé dlaně..nikdo mě nevaroval. :-? Díky Bohu, že už chůzi zvládám bez holí a Tobě přeji brzké uzdravení a bezbolestnou chůzi. Prima počteníčko.

8 otavinka otavinka | Web | 30. října 2011 v 22:39 | Reagovat

Škoda, že jsem tento článek nemohla číst o prázdninách. Nedávno jsme dvě francouzské hole vyhodily. Byly po tchyni a jaksi překážely. Jak to člověk nepotřebuje, tak ani neví, jaká je to vzácnost. :-)

9 Latryna Latryna | Web | 31. října 2011 v 5:58 | Reagovat

Ja paličky-opory pri chôdzi zatiaľ nepotrebujem ale mám (zdedené)dve staré klasické - odložené pre prípad potreby. Človek nikdy nevie... :-|

10 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 2. listopadu 2011 v 17:39 | Reagovat

Zdravím Kitty, přečetla jsem si u tebe zameškané. Opravdu tvé příspěvky poučné co poučné přímo od pramene a vše řádně popsáno. K itty cvičení po operaci je opravdu důležité a člověk si musí uvědomit, že vše dělá pouze pro sebe!!! V lázních v Hodoníně je na recepci k dispozici PC pro návštěvníky lázní. Buď mini poplatek, nebo i občas zadara. Tak to je vš jdu se podívat ještě aspoň na jeden blog a pak šup do lůžka..joj bolí, ale je již lépe. :-)

11 lucka345 lucka345 | Web | 5. listopadu 2011 v 0:05 | Reagovat

[9]: Souhlas. Drahé polovičce kdysi ruplo v zádech. Chodit nemoh, ale berle mu doktor nedal a doma jsme nic takového neměli. Tak nakonec se tu plížil s košťaty v podpaží... :-x  :-?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU