Najdi si svého ortopéda

30. října 2011 v 0:28 | Kitty |  Střípky z výměny kolena
Zabloudím drobně k samým kořenům potíží s koleny...


Všichni starší asi důvěrně známe stav, kdy nás bolí kolena. Až je to hodně zlé, hledáme pomoc. S oteklým kolenem, kde to tak zrádně křupe, případně stejně zrádně nás koleno náhle zradí. Hledáme ortopéda. Začíná martyrium, kterým jsem si také prošla. A několikrát. Celoživotní nadváha mi postupně ohlodala veškeré chrupavky až na stav, kdy už nebyla v části kloubu žádná. Mezitím mi artroskopií čistili koleno, v němž mi narostly vápenaté výrůstky. Ty mi stále dráždily kolenní vazy, čímž vznikal zánět s výpotkem, současně s otokem. Poprvé jsem havarovala, když mi koleno přeskočilo, noha se mi zvrtla a já bolestivě přistála kousek před protijedoucím autem na silnici. Jídlonosič na prvočinitele, všechny části vylité a kastrolky samá boule. To už mě vylekalo. Tak začal typický kolotoč.

Objednáte se v ambulanci s měsíční objednací dobou. Nebo si posedíte a jako žebrák žádáte, aby vás vzali mimo pořadí. To bývají hodiny sezení, někdy i daleko po oficiálních ordinačních hodinách. Nervozita, přeplněnost ordinací.

Když se dostanete lékaři pod ruku, většinou zpočátku doporučí zhubnout, zoufalému pacientovi napíchne a odsaje tekutinu z oteklého kolena s léčivým obstřikem. To se může udělat jen dvakrát. Na mastičky a patáky už nevěřím.

Potom už nastupuje návrh na artroskopii, drobný operační zákrok, kterému se taky říká "toaleta".
Artroskopie
Jde o menší operační zákrok, který může v některých případech pomoci. Při artroskopii se udělají jen malé otvory okolo kolene (obyčejně dva), kterými se vsunou nástroje, které jsou přibližně velikosti pera nebo tužky. Pomocí artroskopie, může být poškozená chrupavka upravena nebo vyhlazena. Současně mohou být ošetřeny poškozené části menisků, eventuelně poškozených vazů kolena. Pacienti, kteří podstoupí artroskopii jdou zpravidla domů druhý nebo třetí den po operaci. Doléčení po operaci zabere několik týdnů. Bohužel, s vyšším stupněm artrózy klesají výhody artroskopie. Při pokročilé artróze má artroskopie jen malý léčebný přínos.

Pokud i nadále nosíte hodně kilogramů nadváhy a málo se pohybujete, je na drama zaděláno. Já jsem hledala pomoc před první totální výměnou, kdy jsem zase už měla potíže. Jednou jel Pepíno na běžnou půlroční kontrolu po operaci TEP kyčle. Jela jsem s ním. Chtěla jsem také zajít k panu primáři, aby mě prohlídl a rozhodl, co s neposlušnými koleny. Jenže sestra mě odmítla vzít bez objednání a ordinace byla pro možnost vysedět si návštěvu beznadějně plná. Napadlo mi hledat, jestli tam není ještě další ortopéd. Byl to šťastný nápad. Paní doktorka o poschodí výš měla volno. Žádost mile vyslechla, rentgeny, pohovor o stavu a návrh na další artroskopii. Za týden přijít na kontrolu a to už měla pro mě připravený termín operace. Svým přístupem jsem k ní získala důvěru a kývla jsem.

Operaci připravili i provedli. Když jsem se probudila, přišli za mnou moje paní ortopédka a pan primář. Vysvětlili mi, že koleno prohlídli a rozhodli se vzhledem ke zjištěnému tristnímu stavu navrhnout mi hned udělat totální endoprotézu. Kdybych souhlasila, najdou první termín a udělají mi ji. Jaké váhání, znáte mě - jsem žena činu. Souhlasila jsem, co zde bylo k rozhodování? Za čtyři dny (27. 11. 2008) znovu na sál, kde jsem dostala nový kloub. Čtrnáct dní v nemocnici. Hned po operaci jsem přišla o bolest toho kolena. Přísahám na holý pupek. Jen sedm hodin na JIP a zbytek na pokoji. Mají to zmáknuté a člověk nemusí pociťovat bolest. Hned se začne s rehabilitací ještě na pokoji. Po odchodu jsem byla pár dní doma a 30. prosince 2008 jsem nastoupila do rehab. ústavu v Hrabyni. Tam už mě postavili na nohy, naučili chodit s franc. holemi, správně odlehčovat nohu. Procházela jsem celým komplexem rehabilitačních procedur a hlavně se naučila cvičit s nohou. Za pět týdnů jsem byla vyučená pro domácí život. Pochopila jsem, že základem obnovení funkce kolena je to cvičení. Udělala jsem si sestavu a DENNĚ ráno ji cvičila. Už jsem neměla bolest, proto jsem se postupně pouštěla do procházek venku. Koupila jsem si nordické hole, s nimi jsem objevovala okolí bydliště, které jsem už víc než rok neviděla pro obtížnost pohybu s bolavými klouby. Tak jsem žila dva roky.

Váha nakonec dosáhla 121 kilo. Už jsem měla bolavé druhé koleno. A najednou jsem uviděla magický prst, který zahrozil. Nejen že jsem už šněrovala boty na dvakrát a funěla jsem při cestě do kopce i s hůlkama, ale při jedné preventivní prohlídce mi vyskočil krevní cukr. A už to jelo. Docvaklo mi, že cukrovku NE! Musím hledat pomoc. Už dřív jsem nějak tušila, že lidi, kteří měli cukrovku a začali žít podle diabetické diety, spolehlivě zhubli. On ten mechanismus je jiný, bylo to tou cukrovkou. Ale já jsem natrefila po dotazech na paní doktorku, která měla obory diabetologie a současně i dietologie. Zajela jsem tam se žádostí o pomoc i při snižování nadváhy. Stálo mě to jednu hodinu pohovoru o stylu a dodržování diabetické diety. S tím, že pokud snížím váhu, znormalizuje se i zvýšený krevní cukr. Byl začátek prázdnin a měla jsem s mlaďochy z rodiny jet na přehradu k Bítovu. Nebyla jsem si jistá, jestli půjde zahájit tak tvrdou dietu v podmínkách soukromého pobytu u vody. Jen podle té základní diabetické příručky jsem začala. A vytrvala. Od 3. července do předvánočního času jsem vybojovala snížení o 26 kilo. Pak mě pozvala paní doktorka, že mi dá nějaké podpůrné tobolky, kdybych v době svátků pocítila nezvladatelnou žravost. Měla jsem už systém zažitý a využila jsem jen DVĚ. Při tom systému stravy jsem necítila potřebu jíst jinak ani ve svátky. Jedla jsem pořád stejně. Zásadami bylo pět jídel denně, nastudování obměn. Zpočátku jsem měla všude malé elektronické váhy a vážila jsem. Postupně jsem už měla porce v oku. Tak - najednou jsem měla hodně sníženou váhu a šla jsem znovu domluvit se už s paní ortopédkou na výměnu druhého kolena. Dlužno podotknout, že jsem jí svoje úspěchy při snižování nadváhy průběžně práskala a ona mě nadšeně podporovala. Když jsem za ní znovu přišla, byla v obraze a hned jsme domluvily totálku druhého kolena.

TEP pravého kolena jsem podstoupila letos 27. 10. 2011. Toto je obrázek víceméně archívní, teď už se stehy sponkují - udělají nám kovový "zips" a šijou to jakousi sešívačkou.
Pro ilustraci případ 77leté pacientky s ředěnou krví - modřiny, ale "odešly beze zbytku"
Zase těch klasických čtrnáct dnů na ortopedii se začátkem rehabilitace. Týden doma (kvůli zdrav. pojišťovně) a hned nato nástup do nové rehabilitace přímo v nemocnici v Třebíči. Devět dní a jsem doma. A dokonce se dožiju i lázní v Hodoníně. Příští týden to budeme řešit, snad se zadaří. Pojedu hned jak to půjde, ať to splivnu v zimním období. Abych už na jaro byla mobilní. Musím se šetřit, při franc. holích důsledně odlehčovat a hlavně - cvičit. Denně, více cviků v různých polohách, jak mě naučily rehabilitační sestry. To už znám a hlavně - dělala jsem to, dělám a dělat budu. Abych znovu chodila bez bolesti.

Tak - to je příběh mých bolavých kolen. Teď už nebolavých. Sice se cvičením, ale bez prášků. Jsem ráda, že jsem mohla svůj případ vypsat. Pro informaci ostatním, kdo máte také potíže s bolavými koleny nebo i kyčli. Chtělo to oběti. Ale šla jsem do toho s tím, že bude líp. Že chci, aby mi bylo líp. Něco jistilo naše zdravotnictví svým vkladem nových "kopýtek". Já jsem cvičila, pohybovala se a o hodně snížila tělesnou nadváhu.

Ještě teď na rehabilitaci jsem se dala do poslední etapy snížení váhy na konečných 90 kilo. Podařilo se 90 deka i s přispěním výživové poradkyně. Ta zohlednila nejen nástup na nové odtučňování, ale pomáhala zvládat i záchvat dny, který mě hned po operaci postihl. Za tuto péči se cítím povinná poděkovat všem, kdo o mne pečovali.

Zde to máte černé na bílém. Existují svědkové, že vše bylo tak jak píšu. Máte řešení, pokud se budete chtít řídit mým příkladem. Nebudu nikoho lámat. Čtěte pozorně a uvažujte. Nestojí za to začít uvažovat, jak se zbavit třeba náběhu k cukrovce, která se pouhou dietou zvládla? A tak dál a tak dál, máte to zde přehledně. Článek hodně dlouhý. Ale problém byl taky hodně časově náročný. A místopřísežně tvrdím - chce to hledat informace, změnit špatné návyky a pak hledat pomoc u "kovářů" a ne u "kováříčků". Pak už jen dobré rozhodnutí. A sebekázeň. Pak budete moct radit ze svého příkladu. Abyste mohli takto radit, musíte chtít a začít. Já jsem začala. A ještě jedu.

Hodně šťastných rozhodnutí pro dobrý další život. To vám všem přeje

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Latryna Latryna | Web | 30. října 2011 v 6:40 | Reagovat

Ja mám s nohami problémy od narodenia. Zopár mesiacov som ležala v sadrovom koryte kvôli bedrovým kĺbom. Potom bol roky pokoj, žiadne bolesti a ťažkosti, dokonca som aj lyžovala... Ale pred 20 rokmi sa začali problémy, bolesti pri chôdzi, pri zmene počasia tiež a tak ma šupli do invalidného dôchodku a navrhli totálnu endoprotézu. Povedala som nie, bojím sa, takže svoje trápenie si ponesiem až do hrobu so skeletom takým s akým som sa narodila a patrične opotrebovaným... :-?
Čo sa týka kolien, nenapuchnú mi ak dlho nestojím. Bolia a pichajú, pri chôdzi po schodoch vydávajú hnusný praskavý zvuk a pri chôdzi zo schodov sa zase rozklepú, takže mám čo robiť, aby som sa nestrepala dolu. O_O
Ale, žijem, chodím - dávam si bacha a liečim sa - podľa potreby sama. 8-)
Zdravím a prajem pohodovú nedeľu! :-D  :-)

2 otavinka otavinka | Web | 30. října 2011 v 12:28 | Reagovat

Milá Kitty, díky za Tvůj báječný článek. Četla jsem ho dvakrát velmi pozorně. Máš pevnou vůli a sílu to nějak vydržet.Držím Ti palce a se Ti Tvé odhodlání vyplní a já taky hledám spásná řešení. Domnívám se, že kdyby se mi zadařilo snížit hmotnost, hned bych se lépe cítila. :-)  :-)  :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. října 2011 v 14:21 | Reagovat

Chci a míním vydržet v tom, co jsem poznala jako přínosné pro moje zdraví a kondici. Už nebudu nikoho přesvědčovat nebo lámat. Kdo chce, může se informovat na internetu k jednotlivým částem života. Já jen za sebe podávám obšírné svědectví, jak jsem to pojala já a jak jsem dopadla. Někdo může považovat za neúspěch, že jsem přišla o biologická kolena. Chybami v životě se mi to přihodilo. Našla jsem odvahu si to přiznat a řešit. A vyřešit. S tím souvisí i snížení váhy. Proto jsem velmi ráda četla, že jsi si dala šanci a uvěřila v prospěšnost pohybu, v tomto případě za pomoci hůlek. Z toho vyjde prospěch, který ti více otevře svět okolo i vhled do toho, jaká je Tvá aktuální situace. Je to krok a je to pozitivní krok. Každý pohyb začíná rozhodnutím a právě tím prvním krokem. Jak dopadne celý pohyb závisí na odhadu metod i výdrži. A to přeju Tobě i dalším, kterým jsem možná životně napověděla. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. října 2011 v 14:29 | Reagovat

[2]:Vidím to tak, že co bylo stvořeno v těle k pohybu, mělo by se pohybovat. Buď funkčním pohybem jako takovým, nebo náhradně cíleným cvičením k napravení škod.  Začala jsi obvyklým způsobem pohybu. Pokud bude opatrný, cílený a vytrvalý, musí ke snížení nadváhy vést. Možná i lépe než držením nějaké diety. Máš řadu omezení, ale "pohyb je život". Není nic proti ničemu, když omezené tělo budou nosit funkční tlapky, posílená záda a tím vzpřímená postava. Z toho pak plyne patřičné sebevědomí a optimismus. Jako sběratelka citátů určitě znáš řadu takových, které to tvrdí. Proč bychom neměli věřit těm nejmoudřejším ze všech? :-P  :-)

5 Jarmila Jarmila | Web | 30. října 2011 v 21:20 | Reagovat

Moc pěkný a poučný článek. Přečetla jsem ho se zájmem a některá doporučení určitě poslechnu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU