Sakra šufle!

12. října 2011 v 20:46 | Kitty |  Střípky z výměny kolena
V nemocnici se starožitnými pokoji a starožitným nábytkem jsem dostala starožitný kovový stolek...


Přesně tak. Dostala jsem kovový stolek, u kterého nejde dobře zasunout kovové štufle. Jdu požádat o výměnu za jiný. Odpovědí je mi pokrčení rameny. Zdravotní bratr mi s omluvným úsměvem špitl, že náhradní nemají.

"To víte!?!"

Tuším, že tento klumprd bude zdrojem extrémně zvýšeného krevního tlaku, se kterým v posledních dnech dramaticky bojuju. Stresová odezva, málem mě doktorka na operaci nepustila. A určitě bude zdrojem zlostných úsyků. Do šuflete se zprvu nešlo vloupat a po vytržení se nedalo zavřít. Šufle našikmo se nechtělo už hnout. Párkrát jsem je rvala silou než jsem přišla na to, že je musím potlačit dolů a pak viklat silou, až se zvednutím dostane do svých kolejí. Vrcholem představení bylo, když si sestra přišla pro podepsaný formulář souhlasu s operací. Měla jsem ho v zavřeném šufleti. Vzala jsem za ně ve snaze je vysunout - a před zraky sestry jsem vylila čajík, stojící na stolku. Louže čaje vplula pod celý formulář a dobře ho omočila. Tak ať! Mají blbý šuflata, tak mají i mokrý papíry!Křičící Prostě jsem v začátcích boje se šufletem hned všechno neuhlídala.Mělo to ale pokračování.

Nedalo mi to. Přece nějaký blbý šufle mě nebude prudit! Ještě to rozšklebené jsem si je vyfotila. A dala se do zjišťování příčiny. Podařilo se mi je vyndat a šátrala jsem po střevech stolku - nic. Zpět už to zase nešlo dát. To už se do akce zapojila sousedka Marie, taky ženská od rány. Zjistily jsme, že šufle mělo zarážku, která je ale ulomená a dovolila šufleti vysmeknout se z vodicích plechů. Teď je držel jen předek. Pořád se mu propadal zadek. Napáčení silou dostalo horní plechy nad vodicí prolisy. Najednou šuflátko srovnalo úhly a začalo chodit. Docela lehce. Bylo zřejmé, že soustředěnému úsilí dvou nasejřenejch hladovejch ženskejch neodolá ani kovový stolek.Křičící

Toto prožluklé šufle štvalo i předešlou pacientku a počítám že i řadu dalších před ní. I zde proběhlo známé pokrčení ramen.

Pořád říkám - je to v lidech. Stačil by pohled odborníka, drobný zásah, zručný pohyb a bolestivé místo oddělení mohlo být sprovozeno ze světa. Teď to byl můj zdravý dopal a společná akce ženiček a ocelové šufle chodí jako po másle. To všechno za pět minut. Žádné náklady, vícenáklady ani drahý materiál to nechtělo.

Mým heslem je: každý den jeden dobrý skutek pro ostatní lidi. I kdyby se jednalo třeba o zvednutí papírku nebo odhozené krabičky od cigár. Dnes byl nemocniční shon a stres, na dobrý čin jsem ani nevzdechla. Až večer. Štvala mě pořád puštěná televize se spoustou reklam - a to šufle! Teď mám splněno. Spravené šufle. Paní s ortézou při prasklém obratli se taky zapojila a v ty pracovní minuty na bolest zapomněla. Pořádné naštvání strhlo k činu i ji. Na rozdíl od zaměstnanců tohoto oddělení. Byly jsme jako dvě vosy kutilky.

Snad nás nespokojených a naštvaných bude co nejvíc. Zlaté české ručičky v nemocnici nemají co dělat a tak koukají kolem. Drobnou opravou si mohou splnit ten "jeden dobrý skutek denně". Pro druhé.

Kitty




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. října 2011 v 21:48 | Reagovat

To je dobré.Vidíš, v nemocnici v Šumperku takové trable nejsou. Na WC byl držák velkého kola papíru  neuzavřený a samořejmě ten papír padal, takže buď byl na okně nebo na zemi. Okamžitě jsem  uháčkovala (prsty) z odstřižených obvazů řetízek,( které smotávala spolupacientka Helga a zarovnávala je) a papír jsem protáhla a pověsila na ten držák. Jak myslíš, že tam dlouho vydržel? Ráno byl papír uvnitř a držák kompletní. Bez říkání někomu. Jinak byli ochotni vyměnit kdykoliv- tedy ráno každý den- košili, povlak , ručník podle potřeby, jak jsme si řekly. ;-)  :-D

2 Latryna Latryna | Web | 13. října 2011 v 5:44 | Reagovat

:-D  :-D Pozor babo, teraz Ťa budú do špitálu volať častejšie - ako opravára!!! :-D  :-D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:45 | Reagovat

[1]:V Třebíči taky drobný zásah zlepšil stolek (na jak dlouho?). Ale péče bez chyby. Já jsem si každou noc vytáhla deku z povlaku, abych se mohla zakutat až nad hlavu a ráno mi okamžitě měnili celý povlak. Při záchvatu "psavé" jsem dostala k dispozici prázdný pokoj a povlečenou vlněnou deku, abych nemrzla, měla klid a psalo mi to. Péče nadstandard; hledali, čím nás rozmazlovat. Jen že se netopilo bylo mrzuté. Oddělení ortopky i bez šéfa šlapalo jako klidné promazané hodinky, doktoři mají jeho školu a tak se nereoperovalo. Fakt vstřícnost ve všem a to doslova. Co nadšení vzbudil na JIP i jinde každý náš pracný bobek. Blahý čas výměny kolena - ááách! ;-)  :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:49 | Reagovat

[2]: Jako opraváře asi ne, ale jako reportérku ano. Sice kritizuju, ale taky chválím. A to v dnešní době není moc běžné. Pro ně prý je hodně cenný ten pohled zevnitř. Ptala jsem se, abych něco nezkonila z neznalosti, proto jsou mé řádky myslím obrazem reality. Osobní pocity nikdo neovlivní a já ráda zprávu o jejich snažení prásknu ven. :-)

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. října 2011 v 14:56 | Reagovat

:-)

[2]: No tak Kitty pozor :-D

6 jezura jezura | Web | 13. října 2011 v 17:26 | Reagovat

Vida! Jsi můj člověk! Taky by mi to asi nedalo. Neuznávám totiž, že něco NEJDE! A dej si opravdu pozor, ale ty už tam asi na kontrolu nepůjdeš, nebo ano? Aby tě třeba nepoužili ještě jednou na ten šuplík, kdyby ho zas někdo rozbil. :-)

7 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU