Už!

13. října 2011 v 11:39 | Kitty |  Střípky z výměny kolena
Na pooperační JIP jsou přísně sledované základní tělesné funkce. Proto tam jsme, aby se pooperační doba využila k ideálnímu nastartování procesu hojení rány...



První dva dny jsme byly napojeny na různé kapačky s mixem léků, abychom se cítily dobře a ani v náznaku netrpěly bolestí. Už tehdy sestry sledovaly, kolik čaje vypijeme. Prý máme vypít co nejvíc, aby se rychle vyplavily působky anestézie. Prakticky sestra rotuje s litrovou konví nechutného čaje, jakoby smyslem jejího života na JIP bylo připomínat, že pořád ještě málo pijeme. Pro každou sklinku se musím převalovat z méně bolestivé polohy do horší. Zákonem schválnosti jsme obě "dvojčata Marie" měly stolky vlevo, ač renovovaná kolena byla pravá.

Druhý den jsme se obě daly do pití první ligy. Lemtala jsem tu nechutnou vodu z ponožek přes moc, se slzami bolesti v očích. Asi tušíte následek. Podložní mísy k ulehčení od moči už mají pomalu stejnou frekvenci jako kdysi u požáru na dědině - po trochách, po konvičkách a vědrech, ale furt, řetěz hasících se nezastavil. Sestra ještě pořád sleduje porci odpadů. Ovšem jen tu tekutou. Hutná složka tělesného odpadu pořád nic. Nástupní ponižující procedura s nálevem neměla kýžený výsledek; když násilí, tak i od mých střev. Když zatlačím na míse, protože se mi zdá, že "už" - ozvou se pouze trouby z Jericha.

Třetí den na JIP už plyny nabíraly kadenci Montiho čardáše, pevný výsledek ale pořád nulový. Ráno už povolená první vycházka - a kam jinam než na WC!S vyplazeným jazykem Napoprvé neplatný pokus. Oběd už jsem třetí den dala do sebe celý, abych měla z čeho jít. Kolem druhé odpoledne už jsem v sobě cítila poctivé pštrosí vejce. Než jsem tam s ostrahou sestry došla, střežila jsem si prdíky. To aby mi všechny vespolek podpořily dobrý konečný výsledek. Na druhý pokus už se zadařilo, tento pokus byl už platný. Na odpolední vizitě jsem vítězně vztyčila paleček a nahlásila: UŽ!Smějící se

Jen drobná odbočka o tom, jak jsou různé části těla různě důležité v čase. Můj bráška jezdil na vojně v cyklistickém oddíle Dukly Brno. Ten říkával:

"Prdel, to není žádná sranda! Prdel je vážná věc!"

V těch dobách ještě nebyly čapáky vypolstrované jako dnes, tam bylo důležité mít tuto svíranou a mletou část těla v dobré kondici, hlavně u mužských. U závodníka to byla hodně důležitá věc.

A zde na JIPce i to úspěšné snesení pevného vejce (o tom vejci dále samostatný článek) byl důvod k oslavě. I když to byl malý začátek. Ta kolona zašprclého pevného tělesného odpadu se potom těžce, po kouskách, rozjížděla. Výrazněji pomohly až švestičky od Hujera. O tom taky článeček dále. Různé věci jsou různě důležité v čase. Howgh!

Kitty

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Květa Květa | Web | 13. října 2011 v 12:05 | Reagovat

Ahoj Kitty, já jsem zase se zpožděním mně vlastním zjistila, že už funguješ, že se ti vše nakonec podařilo... a už píšeš o stošest. Tak se šetři, opatruj se a užívej si klidu, odpočívej a jen čti a piš. Zase tě příjdu zkontrolovat. Tak pěkně okřívej!! :-)

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 13. října 2011 v 12:45 | Reagovat

Manželčina bolestivá kolika odhalila nádorové zneprůchodnění tlustého střeva. Okamžitě vypsaná na operaci. Ta se nepovedla. Resekce ( odstranění 40cm ) podezřelého střeva ) a následné sešití povolilo. Už na JIPce rostoucí bolesti. Výpotek po rozboru odhalil sepsi v břišní dutině. Akutní reoperace, střeva ven, vše vyprat v penicilinu, vyšít stomii, v kapačkách mix proti otravě a čekat 36 hod. Potom 14 dní na hadičkách, jen s ubrouskem na otírání rtů. Po třech měsících opětovné sešití a uvedení střevního traktu do normality. Masivní srůsty střev po předchozích operacích ( ještě jedna k těm dvěma předchozím přibyla ) si vyžádaly 7 hod. operaci, s dvakrát přetnutým tenkým střevem. Konečně se na JIP čekal výsledek. Po třech dnech se začalo: injekce, polévka, injekce, kašovitá polévka, injekce, kašovitá strava. 36 hod. a konečník NIC. Opět, injekce, kašovitá polévka a opět. Přijdu na návštěvu, žena utrmácená, personál nervozní, že není žádný výsledek, ani týden po operaci. Prosím Tě, nestřečkuj, střeva byla prázdná a z těch břeček? Co bys chtěla? Najednou jéééé, já musííííím, pojď pomohu Ti. Jéééé, ááách, já za to nemohu. U lůžka je černá louže. Personál i s doktorem maá tváře rozjasněny, sláva paninko, jste dobrá. To černé je natrávená krev. Haló pane primáři ta paní s tou vrácenou stomií je v pořádku, ano, ano, jistě!
Přiběhl primář, no tedy paní vy jste nám dala. Ale výsledek je brilantní!!!

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:37 | Reagovat

[2]:Jéžiš, vy jste si toho také zažil. Horor na neštěstí, bezpráví a lajdáctví. Ale aspoň že zde měl hrozivý začátek dobrý konec :-) Vidíte názorně, že ne všechno je  dobré na hov.o a na druhé straně - ne každé to h...o je špatné. Dokonce i jeho objevení může být velkým vítězstvím :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:38 | Reagovat

[1]: Díky za přivítání. Už zase jedu a funguju. Jen ty články sem musím dávat na přeskáčku, aby byl zachovaný logický sled. A ne tak, jak jsem je žila TAM :-?  :-)

5 NewOld NewOld | Web | 13. října 2011 v 13:40 | Reagovat

Kadence Montiho čardáše mě uzemnila! :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:54 | Reagovat

[5]: Co tebe, ale já to žila. A když napřed nic, pak jsem si to sakra hlídala, aby "už"! Už šlo ne o život, ale o dobrou náladu a pro tu já dělám první poslední. Pobavila formulace? Mám radost. U tebe je zase "od ufa k ufu" a ty jsou fakt nezapomenutelné. A vidíš, jsou to všechno jen písmenka a co je za nimi radosti :-D

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. října 2011 v 14:49 | Reagovat

:-D Bezva napsaný, ale to čekání to muselo teda Kitty být :-)

8 Iveta Iveta | Web | 13. října 2011 v 15:46 | Reagovat

Kitty když jsem si přečetla komentář č.2, musím uznat, že ty jsi na tom byla ještě dobře! - :)) Každopádně tlusté střevo je pár metrů dlouhé a když se k tomu přidá ještě prázdný žaludek - z čeho má čerpat? Aspoň, že hujerovic švestičky pomohly!-:)

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. října 2011 v 16:34 | Reagovat

Po všech zkušenostech to beru tak, že bez švestiček v jakémkoliv stavu, myslím čerstvé, kompotované, sušené, prolisované ani ,,ránu". Vždy pomohly.
Kitty, obdivuji tě, že svůj pobyt v nemocnici tak popisuješ, já jsem se zařekla, že ten svůj pobyt, kromě nějakých věcných poznámek v komentářích nebudu rozebírat. Ty vzpomínky na různé bolesti raději tlumím. Chci zapomenout.
Určitě se ti to nyní zdá skoro humorné, ale určitě v těch chvílích nebylo, viď? ;-)

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. října 2011 v 16:54 | Reagovat

[9]:Když pravda, tak pravda. Co bylo humorné, je humorné i zde. Co horší, je a bude horší i v záznamu. Hlavní je výsledek a pocit, že ani při takto velkém zásahu do organismu není větší bolest. Zpočátku to zvládají ty infuze, pak nabízí tablety na bolest (ty jsou trošku i proti zánětu a na spaní). V nouzi nejvyšší stačí si nohu procvičit, když víš, jak na to. Šlachy se promažou a zbaví usazenin a hned je líp. Mám trénink z prvního kolínka.
No a švestičky - neměly chybu. Pomohly, potěšily, chutnaly. A opakovaně, u Hujerovic různě ještě byly a tak jsme je měly pořád. Mňam :-P

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. října 2011 v 10:25 | Reagovat

[7]:No jo, čekání bylo k zlosti. Ale stačilo pochopit, že nebylo vlastně z čeho jít na velkou, a pak už jen konat pokusy. A pak nezapomenout a napsat o tom. Bližší vysvětlení podmínek teprve hodím na blog, chce to trpezlivost :-D

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. října 2011 v 10:27 | Reagovat

[8]:Koukám, že odbornici nemusím nic vysvětlovat. Přesně tak. Článek o tom, a nejen o tom, přijde později. Len treba čakať :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU