Vozembouch

16. října 2011 v 18:46 | Kitty |  Střípky z výměny kolena
Tento příběh jsem teď sama zažila. Mohl být zábavný, kdyby nespojoval několik nepříznivých okolností. Ale když to nakonec dobře dopadlo...





Nechtěně se v příběhu promítla řada vlivů, které zavinily havárku pacientky v pokoji. Nechci nikoho obviňovat, snad jen z pohledu diváka a nechtěného aktéra poukázat na to, že když se spojí nedostatek poučení a nutící tělesná potřeba, může to mít i bolestivý dopad. A to v tomto případě doslova.Zamračený

Faktor první: dehydratace. Místní paní mohla na malý výkon artroskopie kolena nastoupit v pondělí, v den plánované operace. V neděli doma mohla pojíst malý oběd, do 20. hodiny pít a od půlnoci nic. Ona ale nešťastně usnula před 20. hodinou a proto se už ani nenapila. Nastoupila ráno, kdy už nedostala za celý den nic jíst ani pít. Operace proběhla až v 15 hodin. Kolem 18. hodiny se chtěla napít, ale ještě nedostala svolení. Až ve 20 hodin mohla vypít skleničku vody. Po nějaké chvíli se jí chtělo na malou. Ptala se sestry, jestli může jít sama. Bylo jí doporučeno jít na mísu. Ale ona mladá a svižná se rozhodla jinak.

Posadila se na posteli a hned se chtěla pustit k WC. Ani nemínila v sedu počkat, až se jí ustálí krevní tlak. Byla dlouhodobě "podtlaková", měla stále nízký tlak. Teď po operaci taky. Najednou už stála vedle postele a že půjde.

Jenže k tomu potřebovala francouzské berle. Ty byly ještě zabalené, neseřízené. Abych jí pomohla, hmátla jsem po igelitu s berlemi, rychle je vybalila a podala jí je. Ale hned vyrazit jsem jí nedovolila. Musela si poslechnout, jak s nimi chodit. Vedla jsem ji jak nás učili: berle dopředu, mezi ně krůček nemocné a přísun zdravé nohy. Nedostala zatím poučení a tři zdárné kroky dělala překotně. Pak už jsem to vzdala; žádný pád jsem u lehkých ortopedických operantů nezažila. Paní spíš visela za berlemi, ale ke dveřím se dostala.

Otevřela si dveře WC v pokoji, slyšela jsem odložení hůlek a čurání. Jen chviličku. Paní Marie, která byla blíž, najednou udělala rychlý pohyb a prý, že paní je asi špatně. A to už letěly hůlky, dutá rána a paní ležela v pokoji na zemi. Prý, když dehydrovaní spustí čurání, tělo se snaží zabránit úniku tekutiny a zkrátka člověka zastaví mdlobou. A to se právě teď stalo. Já jsem to neviděla, ale paní vedle začala volat, že mám zvonit na sestru. Já jsem tam ale byla taky nová, na zvonku jsem měla pověšený župan, kabelku, takže chvíli trvalo, než jsem nahmatala zvonek a zazvonila.

Pár vteřin a za dveřmi se objevil zdravotní bratr. Chtěl otevřít, ale volaly jsme, že za dveřmi leží paní. Zajel zpět, zavolal a vzápětí za ním doktor a sestra. "Sestr" vrazil dovnitř, doktor za ním skoukl situaci a nařídil mu, aby paní zvedl nohy. Mlaďoch asi zaváhal: málo místa, paní tam ležela jako ta krásná Eva, nahoře andělíčka a dole bez. Doktor zařval, sestr ji překročil a zvedl jí jednu nohu, doktor druhou a volali a pleskali ji. Sestra za nimi bleskem vyrazila k její posteli a v té trošce prostoru vymanévrovala tak šikovně, že za chviličku už měla postel u dveří. Chvíli to trvalo, než se paní probrala. Pak ji všichni vyhodili na postel a dovezli na její místo.

To byl ten "vozembouch".Překvapený Bratr to hned sepsal bez dotazu k nám. Sestra konstatovala, že paní měla jít raději na mísu. Vysvětlila jsem jí to se zapakovanými berlemi. Vzala berle a divila se, že ani nejsou seřízené. Za chvíli je upravené přinesla paní k posteli a prý, příště ještě na mísu. Doktor pak ještě vysvětlil to s čuráním a mdlobou. Hned dostala kapačku na doplnění tekutin a mohla pít. Modřina na nose a na čele - pokuta těla za zbrklost. Paní se jen zasmála. Ale příště už jsem pro ni musela zvonit na sestru o doprovod.

Z toho mi plyne poučení: všechny barevné faktory dohromady (a našly by se i další) zavinily, že nepoučená a spěchající paní dostala od života lekci. Viděla jen tu tlačící vodu a tři metry ke spásným dveřím.S vyplazeným jazykem

A ještě další poučení z provozu oddělení ortopedie: jak se někde ozve dutá rána a letí berle, běží zde všichni po zvuku. Jsou tam hned, tyto zvuky jsou na takových odděleních běžné. A jen jsem koukala na jejich reflexy: ač každý den v jiném složení, pracují jako tým rychle a efektivně. Jako drahými filmovými či televizními hvězdami obsazená oddělení EMERGENCY. I zde se křísilo. Zde šlo o budku jedné netrpělivé pacientky. Přece jen je lepší zpočátku poslouchat sestry - ty vědí, kolikrát už se stalo to, na co upozorňují pořád dokola. Někdy zbytečně. Pokyny z praxe se podcení a pak "buch a prásk" - a je o čem psát.S vyplazeným jazykem

Možná ještě krátké shrnutí:
- přece jenom něco sníst a pít, dokud to jde
- raději napoprvé použít mísu - pro zdravotníky je to normální věc
- počkat aspoň na základní poučení o chůzí s berlemi a jejich seřízení podle parametrů pacienta
- nepodceňovat hlad a žízeň - oboje sníží tlak a mozku chybí potřebná výživa
- při mdlobě nezmatkovat - člověku pád udělá fyziologicky dobře; ze zvednutých nohou nad úroveň těla rychle přiteče potřebná krev do mozku. I bez zvednutí nohou se člověk sám zakrátko probere
- případný úraz hned nechat zapsat, případně nechat podepsat svědky hned při nehodě
- nestydět se požádat o mísu nebo doprovod - pak tam stejně ležela holá jako Eva...

Konec dobrý, všechno dobré!?Nerozhodný

Kitty

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. října 2011 v 19:33 | Reagovat

No i to se stává, nepoučitelní pacienti. Stejně si myslím, že každý by měl před operací být den v nemocnici a řádně poučen- jo peníze, nejsou peníze ;-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. října 2011 v 21:28 | Reagovat

Ale tady to tak dělají. Muž byl v pátek dopoledne, mluvil s ním anesteziolog, dostal potřebné pokyny písemně a mohl se zeptat co ho zajímalo a pak ho pozvali do 16. hodiny v neděli a v pondělí byl jako druhý na řadě operován.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. října 2011 v 21:55 | Reagovat

[2]:Přesně tak. Den předem, pořádně vysvětlí i ten anesteziolog, pásek na ruku, člověk se může a má ptát. Písemně všechno a je možné připisovat do každého formuláře moji domluvu kolem operace. Pozorně přečíst a pak už se divit, jak personál nedá najevo, pokud mají nějaké těžkosti s penězi. Laskavé jednání a úsměvy - ale to vypadá jako reklama pro nemocnici. Ale zde je to tak! Je to všechno v lidech, proto je zde tak dobře . No a ty maličkosti, o kterých píšu z mého pohledu? O čem bych psala, kdyby zde nebylo nějaké skřípnutí? :-P  :-)

4 Latryna Latryna | Web | 17. října 2011 v 6:54 | Reagovat

To je bohužiaľ odveký prístup k pacientovi. A samozrejme, nie iba u vás, ale aj na Slovensku... A bude to horšie, pretože pacient sa stáva iba materiálom :-(

5 jezura jezura | Web | 17. října 2011 v 17:18 | Reagovat

Fuj, to jsem se lekla, ještě že to dobře dopadlo, tedy relativně dobře. Příště si to ta paní už určitě bude pamatovat. :-)

6 Amelie Amelie | Web | 18. října 2011 v 12:19 | Reagovat

Poučný článeček. Já se o sebe naštěstí bojím, tudíž první vstávání po výkonu jedině se sestrou a za dohledu. Já jsem nespadla, ale kolikrát mi spadly berle..jsem snad chomout nebo co...:-P :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU