Brigáda

17. listopadu 2011 v 15:38 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
U Ruži jsem objevila chlapa. Ten tak krásně píše...


Rolovala jsem v blogu Petra Kukala, kterého zmínila Ruža. Udělala jsem dobře, když jsem mínila poznat ještě dalšího blogera. Klik, klik, klik - a dostala jsem se k článku Koláč pro pošťačku. Krása a lidskost. I zkušenost ze života. Už ho mám v oblíbených.Líbající

To mi připomnělo jednu brigádu. Bývalý muž přišel o práci a našel si další - odečítání vodoměrů. Hrnu se do všeho, vhrnula jsem se i do této jeho práce. První měsíc chodil sám, jen večer jsem mu počítala stavy vodoměrů lidí a organizací, které ten den odečetl. Podle mě to ale šlo dělat líp a rychleji. V té době jsem měla 80 kilo a byla jsem proto vhodná jako pomocnice. Vemte si, že takový odečítač se někdy musí spustit do šachty (co šachty, šachtičky!) o rozměrech tak o sílu látky gatí větší než je člověk v bocích. A ještě se tam sehnout, třeba i do pravýho úhlu, ve tmě, po kotníky ve vodě - no malina. Po čtrnácti dnech jsem se s ním domluvila, že mu budu pomáhat. On si vzal ve všední den obchody a úřady, přece jen byl pověřenou osobou on. A v sobotu a v neděli jsme se vydali odečítat dědiny a lidi v bytech a domech ve městech ve dvou. Únor, zima až praštělo, dva metry sněhu všude. Lahoda.Křičící

Je to taky o práci s lidmi. Ale to by byl celý seriál zkušeností. Lidi jsou doma odpoledne a o víkendu. Nemá každý šachtu venku z budovy a to ještě ji mají ve dvorech, zasněžených zahradách, pod dozorem psa! V zimě byli zalezlí doma, než jsme se dozvonili a doklepali... než se zababušili a přezuli naven... než se dobelhali otevřít... než jsme odházeli sníh z poklopu... než... než... než - prostě čas se natahoval, A to ještě když už jsme natrefili na dobře přístupný vodoměr ve voňavé koupelně nebo ve sklepě, tak babička za zády s krabičkou koláčů, chlap se pochlubil šlihovicí, důchodci si chtěli popovídat, vylíčit své těžkosti s vodou. To se nedalo jen tak přejít. Někde nebyli doma, karta do přihrádky nevyřízených a šlo se tam ještě jednou. Ptaní po sousedech, kde jsou majitelé nebo jestli jim nedali klíče nebo lístek se stavem vodoměru.Nerozhodný

Postupně jsme přicházeli na praktiky a fígle, jak se ke kýženým čísílkům dostat. I tehdy jsem byla perfekcionistka. Oni na obcích jsou takoví důvěrníci vodáren a my jsme jim jejich džob vlastně vyfoukli. Měli to jako bokovku a taky z toho často těžili. Syn jednoho z nich si postavil dům bez jediného kubíku vody na své stavbě a nezvýšil se odběr ani rodičům. Z toho bylo jasné, že rozbitý vodoměr na stavbě kamufloval černý odběr, jištěný dlouholetým odečítáním vody tím "pověřeným". Datum odečtu bylo známé. A tu co čert nechtěl, místo pondělka jsme tam přišli už v sobotu a on ještě nestačil namontovat vodoměr zpět na vedení a odpojit hadici. No, bylo to perné a po čase se šířily potutelné stížnosti na naše praktiky. Vodárny nám pak měnily dědiny, některé jsme už nedostali. Ale někdy jsme fungovali i jako samaritáni nebo andělé strážní.

V jednom malinkém domečku ve městě Blansku žily dvě už hodně letité sestry. Jedna měla přes osmdesát a byla psychiatrickou pacientkou a druhá devadesátiletá ještě duševně čilá. Postěžovala si nám, jak strašlivý paušál platí za vodu. Čísla jako pro fabriku. A to si obě nechaly dovážet obědy, měly v domku jen jeden kohoutek a před domem zahrádečku jako dlaň, tak 3 x 2 metry. Měly králíčka pro radost, jednoho jediného v kotečku. Jinde nikde nic. Ptala jsem se, kdo jim to tak zařídil. No odečítač, hodný pán. Přišel a ptal se, co mají. Poradil jim paušál, že to tak budou mít výhodnější. A do něj napočítal, že si dvě osoby vaří, mají králíky, zahradu. A asi tři roky to tak platily. Dřív jeden kubík spotřeby. A nám si postěžovaly, že neví, jak dál, když se bude zdražovat. Na vodárnách už mě znali, že řeším a dořeším zjištěné případy - k paní přišel pracovník vodáren, prověřil, zanadával na v*la, který to dělal a paní dostaly vodoměr a za ty zmršené roky penízky zpět.

A to soused hned vedle si načerno postavil luxusní sídlo v zahradě vybydleného domu u silnice. Obrovská hala, po stranách stěn několik bočních pokojů, všude vzrostlé dekorativní rostliny, vodotrysky, obří akvárium... a neplatil nic. Zjistila jsem, že měl "rozbitý" vodoměr, ke kterému se pro obložení stěn nebylo možné dostat. Ale hlavně - v zahradě byli dva pozorní rotvajleři a nikdy se k nim nedostal žádný odečítač. Nebyli doma, i když psi při příchodu nikde nebyli a najednou při našem příchodu k zahradě za domem se po chvíli objevili. Ony sousedky nám práskly, že jsou doma, že tam bývají už tehdy (v 90. letech) monstrózní párty. Vzali jsme si to na paškál a šli jsme tam čtyřikrát. Jednou se večer svítilo a hrála hudba, tak nás pustit musili, protože s námi šla ta čilá babička odvedle. Byl to papaláš, ale právě ta vyčúranost a drzost mě rozpálila doběla. Musel se k vodoměru probourat obložením, "rozbitý vodoměr" nechat opravit a dostal napočítán paušál za šest let, co načerno postavil a užíval. A ještě tučnou pokutu, tu jsem si ohlídala.Mrkající

I taková to byla brigáda a práce s lidmi. Obětovali jsme svůj čas a dávali do pořádku, co šlo. Kolikrát jsme šli k lidem víckrát, poštou domlouvali návštěvu lufťáků; chtěli jsme pro svůj dobrý pocit vodoměry "vidět". U některých lidí nebyli odečítači už léta a my jsme se k nim dostali. V dobrém. Za obyvateli jsme viděli "lidi" a ne jen čísla vodoměrů a odběru.

Měli i neměli nás ve vodárnách rádi. Za dva měsíce mě přibraly vodárny jako ofic brigádnici a ouřadové museli řešit a dořešit, co za bolístky u lidí jsme zjistili. Pohlídala jsem si to. A měla jsem ze své "brigády" radost. Něco za to káplo, pomohla jsem svému muži i poradila lidem kolem odběru vody.

Já říkám, že je to v lidech. Práci s lidmi (i takovouto specifickou) jsem měla vždycky ráda. A snažila jsem se ji dělat co nejlíp. Byli jsme písečkem v hladce zaběhaném soukolí byrokracie, práce s lidmi od stolu. Tam jsme byli užiteční. Aspoň pro lidi. Radou a opravdovou pomocí. Člověk člověku.

Pointa? Nebýt jen osobou, rodným číslem, nestarajícím se o nic v okolí.

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 17. listopadu 2011 v 16:22 | Reagovat

Wikipedie a blog Petra Kukala praví:
Mgr. Petr Kukal (narozen 16. prosince 1970 v Poděbradech, církevní jméno Petr Vojtěch Kukal, pseudonymy Arnošt Veverka a Josef Vlášek) je český básník, spisovatel a publicista. :-)
...to se ani nedivím, že je v oblíbených, ale musím zodpovědně říci, že Růženka ve Wikipedii zatím nefiguruje a přesto na její blog chodí spousta lidí, včetně mě!
Ale hezký blog pan Magistr má, to máš skutečně pravdu, je vidět, že to je profík ve své profesi! :-D

2 Jezurka Jezurka | Web | 17. listopadu 2011 v 17:45 | Reagovat

Milá Kitty, vidět za prací hlavně lidi, to je to správné, tak by to mělo vypadat vždycky a všude! Já jsem si také často "hrávala" na spravedlivou a také ne vždy to všechny potěšilo. Za takovou práci by sis zasloužila metál! Já mít tu možnost - tak ho máš ještě dnes! :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 21:52 | Reagovat

Jo, Ježu. Dej mi metálek aspoň formou obrázku s věnováním. Bude viset mezi mými fotoobrazy a ne jen rok, ale pořád. V AK mě nechtěli, tak členka AK by to mohla napravit, ne?
Já teď aktuálně ujíždím na Petru Kuklovi. ??? Čo to trepem, začínám číst jeho blog od prvních článků v roce 2009. To je práce! A výživná, a náročná na bránici nebo na zatínání pěstí, prostě na zdravý aktivní pohyb... :-P

4 otavinka otavinka | Web | 18. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Milá Kitty, jestli si myslíš, že já zůstanu na Moravě bez vědomí, kdo je Petr Kukal, tak to tedy ne.
Vím, že píše krásnou poezii a co nevidět, si něco půjčím nebo koupím.
Ještě nakonec založíme FKPK Fan Klub Petra Kukala. :-D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. listopadu 2011 v 16:31 | Reagovat

[4]: Mám obavu, aby se nám pan Petr Kukal neosypal samou chválou. Tolik natěšených ženských. Ale při jeho espritu by to využil i pro svůj Středník. Kdyby klub vznikl, byla bych jedna z prvních, takže druhá :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU