Těším se

20. listopadu 2011 v 23:18 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dnes ráno mi přistála v příloze mejlu nádherná PPSka...



Krásné obrazy mne coby staruchu nabádaly, že vlastně ve vysokém věku jsem šťastná žena. Postupně mi bylo "vypočítáváno", čeho všeho nešťastného jsem se postupem doby zbyla, co odešlo bez následků a že teď už si umím uvědomit, že jsem ta šťastná žena. Vlastně, kdyby mi to ty barevné jemné obrazy nepředestřely, neuvědomila bych si to.Plačící

Jsou i hluboké brázdy v mém životě. Nikdo se nevyhneme ztrátě milých lidí ani příslušníků rodiny. Ať lidských či živočišných. Časem přijdou slabé chvíle smutku a vzpomínání, k tomu je listopad přímo předurčený. I tyto bolestné hroty čas otupí. Život mě taky různě převracel a dával zažít i nepříjemné věci. Poučila jsem se, to špatné se jaksi ponořilo do podvědomí. Něco i do nevědomí. I to mi dnešní obrazy a moudrá slova připoměly.

Jsem zorientovaná. Už vím a bylo mi pojmenováno, jak je ptřebné se ještě na něco těšit. Teď už si budu všímat, na co všechno se to můžu těšit. Zkusím zmapovat, co k těšení mám na repertoáru.

Většina žen se chlubí tím, že daly státu pokračování svého rodu. Já tu zkušenost nemám. Vdávala jsem se pozdě a už mám jednu zkušenost od manžela. Děti, narozené starým rodičům, nebývají šťastné. On šťastný nebyl a tak jsem si vysvětlila, že nechci přivést na svět nešťastného člověka. A je to. Proto jsem se naučila hledat další stránky, jak být platná bez výčitek z této oblasti.

Těší mě, že jsem platná své rodině. Starám se o své zdraví a zajímá mě i to, jak jsou na tom druzí (k tomu si představte virtuální obrázek rozesmátého aktivního důchodce s rozesmátou vitální důchodkyní na kole v reklamě na Geriavit Pharmaton)

Těším se z toho, jak jsem si zvykla na dědině žít (s obrázkem pekelné lavičky, kde klapou papulkama místní vševědoucí stařenky)

Těší mě, s jakým dobrým člověkem jsme si vzájemně zbyli a jak nám to ladí. I když mi zakazuje psát o něm, ve všem psaní na blog prosvítá můj respekt k němu a nás obou vzájemně (bez ilustrace, z tak vážného poznání si legraci nedělám)

Těší mě, že jsem našla možnost realizovat přebytky mé energie na blogu. Našla jsem tak hodně přátel, které bych si při způsobu života na venkově nikdy nenašla. A jak se těším na šťavnaté srdečné komentáře (připomeňte si obrázek šíleně řádící blogerky u počítače)

Těší mě úspěch v loňském razantním snížení nadváhy. Lehčeji jsem letos snášela výměnu druhého kolena a můžu dávat na blog fotky macatých bajadér bez pocitu ponížení (ty sem nadšeně práskám, i když se možná každému nelíbí)

Těší mě dále, že jsem našla možnost, jak se dostat dál a snadněji s použitím nordických holí bez schovávání a stydění se za tento trendy styl pohybu na dědině (a snad tuto možnost úspěšně rozšiřuji mezi spřízněné blogerky, které to taky zažívají, třebaže ve městě)

Těší mě to, že jsem zlomila nevíru hospodáře ve schopnost přesvědčit ho k rozvoji domu (doteď vidím ty tři rodinné sudičky, které stály pod schody na verandě a rezignovaně konstatovaly, že se mi to nikdy nepodaří)

Těší mě, jak se (navzdory hamižným a omezeným politikům-nehospodářům) daří v naší obci pořád něco zlepšovat pro nás občany. Pořád jsou u nás nápadití a odvážní lidi v družstvu i na obci, kteří zápasí s nepřízní doby a pořád bojují a nevzdávají lepší příští pro všechny (občas o tom taky přiletí nějaký článek na můj blog)

Těší mě pořád s napětím očekávat, s jakou papu přijedou obědáři, kteří za mne vaří a dají do zobáčku nám oběma (jako ptáčkům v zimě na krmítku - ti se taky mají k zobání!). Ještě pořád bereme jídla z původní vývařovny, protože se můžeme těšit na osvědčenou havířskou cibulačku, peciválky a brněnský řízek. Konkurence nás neleká, i když tam vaří osvědčení hospodští kuchaři - k nim chodíme na tradiční zvěřinové hody jednou ročně a to je tedy dávka jídla (nezdravého, ale dobréhoMrkající)

Ostatně - pořád mě těší tolik věcí v životě, že jsem natěšená v podstatě permanentně. Takže jsem docela bez výčitek smázla dojímavou PPSku, kterou mě dnes obdařila Otavínka. Jindy podobné lahodnosti přiletí od Ježurky nebo Ruži (odplynuly do prostoru a zanechaly očekávanou stopu, bohudík - ty PPSky, ne jmenované kamarádky).

Děkuji. Za připomínku i poznání.

Kitty



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jezurka Jezurka | Web | 21. listopadu 2011 v 16:48 | Reagovat

Milá Kitty, udělala jsi v sobě nádhernou inventuru! A víš co? Já se také dokáži těšit na každý den, vždy si najdu důvod, dokonce se těším i na to, jak a co budu vařit. Určitě to některé ženy, hlavně mladé nechápou, ale je to tak. Vždyť je ten život krásný, no ne? :-)

2 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

O_O Tolik pozitiva, tak to je mé gusto. Jen tak dál Kitty :-) Je plno věcí proč se ladit na pozitivum a jak je něco nedobrého hned si řeknu: "Všechno zlý je k něčemu dobrý" :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 22:21 | Reagovat

[2]:Pravda pravdoucí! Ono je fůra věcí, na které se ještě taky těším, jen jsem si v tom ajfru na ně nevzpomněla... :-D

4 Otavínka Otavínka | Web | 21. listopadu 2011 v 23:28 | Reagovat

Milá Kitty,
já se taky těším pořád na něco. Ale dneska jsem zase měla problémy s počítačem a nyní jsem už zcela grogy, takže otevřu-li ho zítra, ještě něco připíšu. :-D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 15:03 | Reagovat

[4]:Problémy s počítačem, pchá! Nakonec jsi ho dneska stejně probudila a ještě o tom napsala nááádherný článek. Tak co chceš moc víc? Ale - ono to asi bude chtít nový počítač - nebo hlavu nebo ruce? :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU