Pokořitelka Betty

7. prosince 2011 v 16:40 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Dnes se nám stala zajímavá věc...




Šly jsme pro oběd - já neznaboh a divoška Betty. Docházíme za kaplí ke skříňce s obědníky. Betty pobíhala po parku a najednou se rozběhla dopředu. Na plné kapsle, jedna střela! Po pár krocích jsem uviděla, že tam stojí tři mladé ženy s dítětem. A to bývá kámen úrazu. Dnes jsem ji měla navolno. Tušila jsem, že bude zle, to nestihnu ji usměrnit. Na děti nadšeně skáče. Ale s notným odrazem, sedmikilový chlupatý blesk dokáže povalit i dospělého.

Zasykla jsem nejsilnější signál - přesto Betty zmizela za kaplí. Normálně se buď měla vrátit ke mněMrkající nebo spíš jsem čekala urputný štěkot. Jenže nic z toho se nestalo. Přichvátla jsem a zůstala jsem jako Lotova žena. Dívky koukaly, jak capartka (bylo to děvčátko) hladí Betty po bříšku!Překvapený Fakt, Betta ležela na zádečkách, nožky k nebi, culila se a malá nad ní. Jednu ručičku měla vztaženou nad (zuřivé nezvladatelné) zvíře a nakloněná až k zemi ťuňťala fenku na holém bříšku. Ta ležela jako v narkóze. To jsem ještě neviděla. Nervózně jsem lámala poslední metry o berlích. Přece jen, hlavičku měla blízko její hlavičky. Mohla se zmátořit a třeba chňapnout a bylo by zle. Jenže Betta ležela, culila se a metla ocáskem po silnici. Mamina stála nad nimi nakloněná a chystala se chválit malou klidnou roztomilou psí hračku. Já jsem ji tak doteď neviděla a bála jsem se, že to nevydrží.

Co k tomu říct? Došla jsem a omlouvala se za její divokost. Že jsem na ni volala, když ona letěla přímo na ně. Uviděla jsem udivené pohledy všech. Ony uviděly dobíhající psí střelu. A jen malá zvedla ručičku, Betta udělala "hájí" a překulila se na zádíčka! Pak uviděly mne - spěchající se strachem, co zase ten semtex v psím kožiše spáchá. Obraz se nezměnil ani když jsem k nim došla. Obě malé bytosti se obtůlaly, dítě škrabalo psíka na bříšku, hlavičce i u pořádných psích zubů. Dva andílci!S vyplazeným jazykem

Pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. Zatímco jsem zde vypisovala svůj sen, dole v kuchyni mi shořelo vyškvářené sádlo.Křičící Bylo ho jen dvacet deka vnitřního a kulička tuku z kohouta - žádná škoda. Zatímco skutečnost? Nebylo to tragické, ale docela obvyklé. Ženičky stály, protože ještě nestačily zareagovat. Dítě psa ani nevidělo. A já jsem zrovna došla. Je pravda, že Betty na ni neskákala, protože jsem ji odchytila na vodítko. Ale spustila hluboký ukřivděný štěkot. Zase jsem jí znemožnila si dosyta vyhrát s dítětem. Ach jo. Kdy už ta panička dostane rozum?

Pepíno s ní vždycky kráčí hezky pomalu na pětimetrovém vodítku, obraz pohody a lásky. Ona ví, že nemůže utýct, a on má jistotu, že ji nebude nahánět někde daleko po parku. Já ji mám navolno, aby se proběhla. Jsem jedno oko a pořád koukám, abych ji zvládla včas. Kdybych skupinku viděla zdálky, syknu, ona přiběhne pro vodítko a jdeme taky jako Pepíno. Obě hezky způsobně a klidně. Jednou bych ji chtěla vidět při setkání s dítětem pokornou a klidnou. Zatím je to jen pohádka. Uklidňuju se - všeho do času. Naučí se. Uklidní se. Zvládneme ji. Taky bude poslušná. Taky ji budou lidi milovat, když se na ně bude zespodu culit. Taky bude všem jenom pro radost. Kdy ale?Křičící

Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 7. prosince 2011 v 17:21 | Reagovat

Tak mě napadlo, jestli jsem ta holčička nebyla já?-:) Ne, opravdu - mě totiž psi a malé děti milují. Bez rozdílu rasy a velikosti - psi, a děti maličké, které na mě vztahují ručky, jen mě vidí.-:) Škoda, že tahle radost ze mě také neplatí na mužské...-:)))
Napínavý příběh, ještě že konec byl dobrý, a těch škvarků nelituj - bude brzo zabíjačka ne?-:))

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 19:29 | Reagovat

Tak nevím, tohle dělal velký bílý pes domácích, kde jsem měla pronajatý krám. Když jsem tam přišla už na chodbě lehl na záda a čekal, až ho poškrábu. A pejsek jedné známé si mi přinávštěvě lehal na nohy. U jiných lidiček to jejich velice slušně vychovaný pejsek udělal také. Celkem se majitelé divili, prý to nikdy nedělá. A to jsme neměli ještě kočky, že by ze mne cítili zvířátko. Nejspíš působím neškodně. Nahoře sousedky mají malou yokšírku Pegynku, ta je k sežrání roztomilá. ;-)

3 otavinka otavinka | Web | 7. prosince 2011 v 20:09 | Reagovat

No, nevím, zda bych zareagovala správně. Já mám ze psů až panickou hrůzu, i když ne ze všech psů. Ale v pěti letech mi vlčák málem ukousl ucho.Ale takový labrador zase se nechal u nás i pohladit. Jak kdy a kdo. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 22:04 | Reagovat

[1]:To byl jen odpad - vnitřní a kulička z kohouta. Smradu to nadělalo, ale splavně to proletělo do septiku. Pořádné sádlo tak rozměru dlaně mám nachystané na zítra, to si pohlídám, už to mám nakrájené na droboučké kostičky na pánvi. Zítra bude tlačenka a tak, to zas bude... ;-)  :-(

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 22:06 | Reagovat

[2]: Betka měla maminku určitě jorkšírku, protože německý špic musel být otec. Po něm je hbitá a silná a energická, po mamince krásná... :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 22:08 | Reagovat

[3]:Pes pozná, když se ho někdo bojí a pak si dovolí. Ale tohle byl blesk z čistého nebe. Asi byla Betta taky překvapená, že se jí malá nebála. Zato mně to bylo nepříjemné, povalená děvčica byla pravděpodobnější... ???  :-D

7 Jezurka Jezurka | Web | 7. prosince 2011 v 22:10 | Reagovat

Už jsem si chvíli myslela, že to nebyla pohádka! Já jsem se nikdy psů nebála a každého už od malička jsem chtěla hladit. Drží mne to pořád, i když vím, že se to nemá. Ale zeptám se, jestli mohu a pokud dostanu povolení, pohladím. Třeba se jednou dočkáš, že se pohádka stane skutečností. :-D

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 23:12 | Reagovat

[7]: Už se něco rýsuje. Přece jen ONA už ví, co si může dovolit ke mně i k Pepínovi. A u dalších asi bleskem zhodnotí, jestli nedostane na budku a podle toho jedná. Holčička asi pro ni měla kouzlo nebo to nechápu... ;-)  :-D

9 signoraa signoraa | Web | 9. prosince 2011 v 10:31 | Reagovat

Nejdříve jsem si přečetla o tvém spáleném sádle a až pak jdu zpět a čtu si o pokořitelce.
Opravdu jsem myslela, že to tvé divoké psí stvoření se nechalo drbat na bříšku. On totiž když tohle pes udělá, má k tomu, kdo ho má drbat tu nejvyšší důvěru. Pes je na břiše nejzranitelnější. Tak jsem četla a představovala si tu nádheru - malá holčička a pejsek, který jí poctil důvěrou. Úplně jsem se zasnila a pak ...
pohádky je konec. Každopádně je dobré, že Betta neskočila a že tys došla včas.
Ale ta představa pejska a dítěte, byla kouzelná. :-D

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 13:02 | Reagovat

Bettynka není zlec. Je jen mladá a dynamická. Kdyby se někomu podařilo ji povalit, už by pohádka fungovala. I zoubky používá spíš jako upozornění: jsem zde a chci si hrát. Nebezpečná není, jen rozvelá. On se jí nikdo vpodstatě nebojí, už ji znají. Ale vzorky pacek se po nich snaží poslat do světa na oblečení... ;-)  :-P

11 Vendy Vendy | Web | 11. prosince 2011 v 17:22 | Reagovat

To musely být nervy!
Ale možná, že tím, že se holčička nebála, vzbudila v Bettynce klid. A třeba má Bettynka pro mláďata slabost... a je jedno, jestli jsou to mláďata zvířecí nebo lidská. :-D
Viděla jsem fenu rotvajlera, kterou dítě kmásalo za uši a ten pes držel, ani se po něm neohnal. Ale myslím, že to bylo dítě domácí, tedy rodina. Přesto... pes dokázal rozlišit, co je útok proti němu, a co je hraní si. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU