Jeden pro všechny

15. dubna 2012 v 21:00 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
V sobotu jsme se rozloučili se sousedem. Byl uložený do rodinného hrobu...



Už dlouho jsem nebyla v kostele a ještě déle na pohřbu do hrobu. Souseda jsme spolu s dalšími sousedy a pohřebními hosty vyprovázeli z domu. Mnoho lidí, lítost nad konečným řešením života známého. Za život si prošel prací v dopravě, v lese, byl myslivcem, pracoval v místním (J)ZD. Na jídlo si chodil do nedaleké obce do hostince, kde vyvařují i místnímu (J)ZD. Pro potřebné práce v domě byl ve styku s mnoha lidmi. Rozloučit se přišly spřízněné rodiny, myslivci, sousedé a známí. Od domu odcházely stovky lidí a u kostela pak čekaly dva autobusy a řady aut. To byly formální údaje o smutné události.

Při pohledu na záplavu lidí v kostele i dalších před kostelem jsem byla ohromená. Před pěti lety sice přestál vážnou operaci, ale i přes těžkosti se nepřestal starat o rodinu, dům, lesní dokrmování zvěře v zimě, scházet se se známými v hospodě na kus řeči a domluvě různých oprav v domě. Chlapi to tak dělají a potřebují. Teď se sešly stovky lidí různých rodin a vztahů. Právě v tom udivujícím množství lidí je jádro mé dnešní úvahy o člověku.

Název článku zní "Jeden pro všechny". V dobře žitém životě je to tak, že jeden člověk je důležitý pro svoji rodinu, společenství obce, pracovních a zájmových kolektivů. Pro mnoho lidí je za svůj život důležitý. A naopak - jeden člověk se začleňuje mezi lidi. Zpočátku si rodinu nevybírá. Ale jak roky běží, otiskuje svoji lidskou stopu v životech lidí svého okolí. Potřebují se.

Najednou život člověka skončí. Řadě lidí smutně zatrne při vzpomínce. Nejvíc nejbližším. Zpráva se šíří v kruzích po známých z různých oborů a zájmových společností, přátel a sousedů. Ve dni posledního rozloučení se sejdou k poslední poctě. Cítí morální povinnost zúčastnit se a přijdou, postojí, poslechnou pár slov o jeho životě, věřící mu naposledy zazpívají při rozlúčkové mši. I já jsem přišla do kostela, abych tam s ním ještě naposledy byla, i když prakticky do kostela nechodím.

Množství myslivců v uniformách se zelenou snítkou na klopě čekalo venku, nevešli se. Pak už naposledy přejel kolem nás k místu posledního odpočinku, rodinnému hrobu. A zde, mezi záplavou lidí u hrobu a mezi hroby, mi naplno došlo mysterium lidského života a nezapomnění. Člověk je konečný, ale z myslí lidí nemizí. Když do myslí a srdcí otiskne svou stopu. Když nežil zbytečný život. A tento soused přitáhl stovky lidí jen svou existencí, vztahem k lidem, rodině, okolí, práci. I já jsem byla mezi lidmi, kteří ho znali a přišli se rozloučit. Tak je to zde na vsi zvykem. Jen to množství mě ohromilo.

Máme každý tolik lidí, kteří nám fandí? Kterým budeme chybět? Kterým bude stát za to, aby se přišli fyzicky rozloučit s člověkem? S jedincem mezi tolika lidmi. Budeme rádi vzpomínat. Čest jeho památce...

Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 22:10 | Reagovat

To bylo krásné. Je smutné, když člověk přijde na pohřeb (i u nás se dělává rozloučení v kostele) a tam jen pár příbuzných, pokud nějaké měl a jinak...
Ale je to také otázka věku. Když zemře hodně starý člověk a má většinu známých mezi vrstevníky dopadá to tak smutně. Buď už nežijí, nebo jsou nemocní. Známých pak už také moc nemá.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

[1]: Měl 69 roků. V organizaci myslivců jsou mimo něho i jeho dva synové a už i vnuk, kterého měl velmi rád a obliba byla vzájemná... ;-)

3 signoraa signoraa | Web | 16. dubna 2012 v 11:23 | Reagovat

Napsala jsi to krásně. Teprve v okamžicích rozloučení přemýšlíme nad tím, jaký člověk byl a co pro koho znamenal.
Přiznám se, že pohřby nemám ráda. Už při vstupu do obřadní místnosti mi znovu zemřou všichni ti, kteří už mě opustili během mého života. A já už jsem ted' nejstarší v rodině.
Pohřeb v kostele mi připadá mnohem milosrdnější. Nevím, nejsem věřící, ale loni jsem byla na pohřbu maminky našeho kamaráda a farářova slova mě uklidňovala a ten obřad tolik "nebolel", dokonce i u uládání do hrobu jsem byla zklidněná. Nic to ale nemění na skutečnosti, že pokud mohu, pohřbu se vyhnu a řeším to písemnou kondolencí.

4 Jezurka Jezurka | Web | 16. dubna 2012 v 11:55 | Reagovat

Milá Kitty! Musel to být opravdu hodný člověk, jinak by tam tolik lidí neměl, i kdyby mu bylo sto let, to mi věř. Moc hezky jsi to napsala, až je mi z toho zima. Ale upřímně. Kdo chodí rád na pohřby? Těch asi moc nebude, ale vyžaduje to slušnost a úcta k tomu člověku, kterého jsme si vážili. Určitě budete všichni na něj myslet jen v dobrém.

5 Lilka Lilka | 16. dubna 2012 v 13:22 | Reagovat

Milá paní Kitty ,.Já byla také na pohřbu zemřela mi sousedka a bylo nás tam pět.Sestřenice,její manžel,dcera a dvě sousedky..A to paní rodinu má. Bylo mi s toho moc smutno,

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. dubna 2012 v 17:21 | Reagovat

Pohřeb- většina lidí bere pohřeb- pohřbívání jako oficiální přiznání sami sobě, že dotyčný není mezi námi. Záleží na jedincích zda a jak na zemřelého vzpomenou. Zda se pohřbu zúčastní či ne. Já sama na pohřby chodím nerada, stalo se již parkrát, že jsem na pohřeb šla v obřadní síni položila kytku k rakvi postála a odešla. Kondolenci jsem zaslala dopředu poštou.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 17:52 | Reagovat

[6]: K tomu není co dodat. Je víc způsobů, jak vyjádřit soustrast, lítost, smíření se smrtí člověka. Můžeme volit, jakou formu použít. Upřímné soucítění bez dotěrných otázek potěší. Josef chodí všude, je domácí, já jen u nejbližších. Každý z lidí to máme jinak :-|

8 Lydie Lydie | 16. dubna 2012 v 22:28 | Reagovat

Moc krásně napsané.Takové pohřby jsou v mé rodné vesnici.Vyprovodit zemřelé na poslední cestu jde celá vesnice i široká rodina.Na pohřby chodí i děti.
Dnes je tendence smrt tak nějak "vytěsnit" z našeho života.O to hůř nás zaskočí tvrdá realita.

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 22:56 | Reagovat

[8]: Tvrdá realita byla smrt souseda. Zde se konec života přiznává a lidi se takto zvykově projeví. Doprovodí, politují rodinu. Vzájemně...

10 Jitka Jitka | Web | 17. dubna 2012 v 9:21 | Reagovat

Mělo by to tak být, aby se se zemželým rodina a přátelé přišli důstojně rozloučit, ale v poslední době se stává čímdál častěji, že obřad rozloučení se nekoná.To se praktikuje hlavně ve městech. Na vesnici se stále ještě pohřbívá s obřadem a je to jen dobře, protože každý si to důstojné rozloučení zaslouží. Důvod nekonání obřadu je prostý, v mnoha případech na to lidi nemají peníze. Jsem zastáncem toho, že  by si každý měl na pohřeb šetřit a peníze na pohřebné za žádnou cenu neutratit, aby pozůstalým nezpůsobil potíže. Ze zajímavosti jsem se pídila po cenách pohřbů. Nikde se to nedočtete. Žádná pohřební služba ceny neuvádí. Našla jsem jen to, že cena zpopelnění bez obřadu je 12 000Kč.Takže věřím, že slušný obřad se může na 30 000 Kč vyšplhat. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU