Pořád stejná otázka

25. února 2016 v 22:32 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Zase byla dnes řeč o blogování. O trávení volného času u "počítače". Výjimečně se známou osobou, schválně ji nebudu upřesňovat. Není to důležité. Není to ale můj hospodář...

"Prej o tom píše ta..."


Zásadní je, že "místní lidi" prý nechápou, proč píšu svoje zážitky na blog. Občas se jich taky týkají. Jak jinak - žiju zde na dědině a zde si lidi vidí hodně hluboko do talíře či na dvůr. Já zde žiju v domnění, že lidi zde nezajímám. A vida - jsou místní, kteří nevraží na podání událostí, i když se týkají třeba jen mne osobně, případně nechápou, proč vlastně tvořím. Proč se nezařazuju do množiny, která tráví svůj podstatný díl času taky u "elektronického zloděje času" = před televizí nebo u různých her. Nevadí jim ztracený čas u vykonstruovaných agresivních nebo líbivých "pohádek pro dospělé". Zato když si dovolím dát na blog nějakou vtipnou situaci "z domu nebo z farmy", berou to asi jako vynášení problémů nebo očerňování "osoby blízké". I když je to pouze slovní piškuntálie Smějící se

Pro zájemce - můj "hospodář", osoba blízká, můj blog trpí. Nesmím ho fotit a dávat na blog, ale jinak se zdařile vylíčeným příhodám "z natáčení" rád zasměje. Dokonce mám podezření, že mi takové věci dělá nebo povídá, abych je mohla dát na blog! Tajně se domnívám, že ho docela těší být dobrým objektem mého autorského pera. Však kdo by se dozvěděl, že a čím mě zase doběhl, kdybych to hned nepráskla na blog? Taky i když se mi něco podstatně nepovede - klidně to přiznám. Říkám, že jsem "z města", i když jsem vyrůstala na dědině; do města jsem se dostala, až jsem rozum nabrala a život mě do města dosmýkal. Nikomu nenutím číst o tom, jaké nešikovnosti jsem schopná vytvořit jen proto, že zkrátka nemám potřebné dědinské a faremní zkušenosti. Kdo má ánunk o potížích "náplavy na dědině", ten mi dá za pravdu a vylíčené situaci nebo zážitku se rád zasměje Usmívající se

Jsou lidi, kteří počítač nemají a o mém tvoření ani neví. Dost je místních, kdo přístup na počítač mají a o mém blogu ví. Daleko nejvíc je ale zřejmě těch, kteří se doslýchají "neslýchané nesmysly", které na svůj blog dávám. Metoda "ECHO". Nepřečtou si, jen poslouchají ty, kteří nepřejí autorské tvorbě, potažmo ani mně osobně. Co na tom, že psaním a vzpomínáním na zážitky si tříbím jazyk a trénuju mozek. Psycholog i psychiatr by vám řekl, že někomu přímo doporučí, aby se ze zážitků "vypsal", čímž se realizuje a může nasávat interakci svých čtenářů. Jejich komentáře, reakce i přímo rady. To hodně pomáhá v dobách nedobrých. Těch člověk na blog moc nedává, protože se to podle lidí z dědiny "nedělá". A taky je hodně těžké o nich psát. Přesto jsem i o takových zážitcích zkusila napsat. Nakonec - komu se to nelíbí, ať to nečte. A proboha - když to nezná, ať nesoudí a neodsuzuje. Nebo jen tiše a slušně Rozpačitý


Není na světě člověk ten, kdo by se zachoval lidem všem


Začínám brát tyto reakce jako místní folklór. Zvláštnost, raritu, zvyk. Někomu nerozmluvíte kouření, ač ho přímo ohrožuje na životě! Ač svým zlozvykem čudí druhým pod nos a potencionálně i je ohrožuje na životě a zdraví. Už jsem se naučila to zaznamenat a nic s tím nedělat. Je to věc těchto jedinců - v určité míře. Že svým návykem ochuzují rodinu o podstatné finance, že ohrožují další členy své rodiny strachem z budoucí nemoci a nemohoucnosti, že... že... že... Takových "že..." mají lidé kolem sebe dost a dost. Nejenom kuřáci Mlčící

Čím ale škodí jedna blogerka, která píše o svých zážitcích ve snaze, aby se lidi pobavili a třeba i poučili? Nebo politovali člověka, který se dostal do vážných nesnází, jako někdy já. A který se svou upřímnou tvorbou docela dost otvírá pohledům svého okolí? V dost velké míře se snažím mírnit svoji nutnou potřebu vypsat se. To neznají "sedači" u televize. Beru to - neznají vhodnější formu života než se kojit vykonstruovanými příběhy, často hodně málo reálnými. Nechávám to na nich, ač znám aktivnější způsob života. Píšu o něm, ale nikomu ho násilím nenutím. Každý je svého života strůjcem. Nebo aspoň v hodně podstatné míře. Trávit čas při bezduchém sledování "nereality" nebo přímo zlých stránek života mi nepřipadá atraktivní. To už raději chytnu milovanou fenu a jdeme "mezi lidi" Mrkající


*************************************


Bóže, to jsem se zase rozepsala do šířky i délky! Lidi dlouhé články lidi neradi čtou. Zařadí si mě mezi "votrapy", kteří píší rozvláčně a o ničem. Jenže - články v rubrice "ÚVAHY A ZKUŠENOSTI" jsou ze své podstaty právě takové. Jsou to úvahy i zkušenosti. Moc takových článků na svém blogu nemám. Tento jsem však napsat musela. Pro sebe, pro sousedy, pro nepřejníky ze zásady. Prosím - nechte mě psát. Stejně vám nezbude nic jiného - psát budu a těm, kdo to odmítají přijmout, radím:


LIDÉ, ČTĚTE!
Kdo ale programově nechcete u mě číst, nečtěte.
Vždycky je možnost dělat něco jiného - a nepomlouvat...




Vám vzkazuje a sobě přeje

Kitty

P. S.: A to jsem zapomněla říct, jak silně jsem dostala "po budce" za svůj článek o nádherných šatičkách paní Blanky Matragi v prostředí naší farmy. Prý jsem znevážila její krásné šatičky! Což jsem neměla v úmyslu a neudělala. Paní Matragi jsem napsala o dovolení "takto použít" jejích šatů a nedostala jsem zákaz. To byl okamžitý nápad na jejich užití v situaci, ve které jsem zde na farmičce. Jenže - lidi jsou různí. Soudí podle sebe - zkusit znevážit nápad. Jenže si trvám na svém: článek byl psán s nadhledem a s úctou k oděvní výtvarnici. Snad se to při dobré vůli dalo v článku poznat. Kdo chce pozná, a kdo nechce, ať se nenechá zlákat ke čtení S vyplazeným jazykem


 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. února 2016 v 22:44 | Reagovat

Nic si z toho nedělej a klidně se dál bav psaním. Tříbíme si paměť, uchováváme slovní zásobu a kdo chce, tak čte, kdo ne...no a co? Je jen na tobě, co jsi ochotná sdělit a nemyslím, že by tvé popisy byly bůhvíjak intimní nebo případně klepy o lidech. Tak o co jde? Já beru internet jako chození mezi lidi, užitečnou zábavu a procvičení mozku i prstů. Kitty piš dál podle své chuti.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. února 2016 v 22:56 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Znáš mě dost dobře. Psaním na blog nejen píšu o faktech. Blogováním jsem získala velkou množinu lidí stejně postižených a cítím se mezi nimi jako "mezi lidmi". To ti klepaři a "sediči u televize" nemají. Odsuzují se k samotě mezi lidmi. Já jsem toho názoru, že to nutné není. Život je krátký a jen tak ho probíjet nemusím a nechci :-)

3 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:04 | Reagovat

Kitty, moc pěkně jsi to napsala. :-)
To je problém malé vesnice. Lidé nemají do čeho píchnout, tak pozorují, kritizují, pomlouvají druhé a hlavně závidí.
Však nic špatného nepíšeš - z mého pohledu. Akorát víc toho na sebe práskneš. Nikoho neočerňuješ a nepomlouváš. Tak, co jim, hergot, pořád vadí! :-?
Každý se baví podle svého gusta. Tebe baví psaní a čtení, tak to hlavně dělej dál a na nikoho nehleď!
To je problém "náplav". Také jsem to zažila.
Nyní nikam nechodím (myslím ve vsi), jdu raději do přírody dál od lidí. Tím se vyhnu tomu, abych musela poslouchat, co nechci. Už mi to ani nikdo neříká. Když tak dělám, že neslyším ani Ň. :D
Držím ti palce, ať tě blogování baví a nenecháš se otrávit zlými jazyky. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:09 | Reagovat

[3]: Lidem zde se nevyhýbám, není proč. Stejně je mi mnohdy líp s fenou než s některými spoluobčany. Zato ale na lidi nemíním zanevřít. Nanejvýš si na ně na SVÉM AUTORSKÉM BLOGU postěžuju ;-)

5 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:17 | Reagovat

[4]: Úplně se nevyhýbám, jen nemám ráda plané klábosení. Některým se raději vyhnu, protože jsou nepřátelští.
Pracovala jsem tu dlouho na poště jako vedoucí a to mi někteří nemohli odpustit. Byli takoví, co mi to dávali "sežrat", že jsem cizí.
Neházím všechny do jednoho pytle, ale je mi líp samotné. Jsou tu i hodní lidé, bohužel, ze starší generace a ti pomalu mizí. Moji vrstevníci mi k srdci nepřirostli (až na pár výjimek). To je na dlouhé vysvětlování.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:25 | Reagovat

[5]: Docela tě chápu. Někdy taky dostávám sežrat svoji asi náplavu. To mě však už dávno netrápí - psi štěkají... ;-)

7 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:39 | Reagovat

[6]: Mě už teď také ne. Nemusím to totiž poslouchat v práci.
Když někoho potkám, slušně pozdravím nebo odpovím na pozdrav a dost. Pokud potkám známou s kterou si ráda povídám a mám čas, tak se nebráním, ale nesbírám zásadně drby jako moje sousedky.
Možná to neumím dobře vysvětlit.
Celý život jsem dělala mezi lidmi a měla je ráda, ale u nás se moc nevyvedli. To říkají i lidé z okolních obcí. Za kopcem jsou úplně jiní. :-)

8 Ema Ema | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:55 | Reagovat

Zloba, závist, zášť - to dneska hodně "frčí"!:-) Jsem také z menší obce a o tom, že mám blog ví jen hrstka dobrých lidiček. :-)
Dobrou noc, Kitty.:-)

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 0:00 | Reagovat

[8]: Jenže "zloba, závist, zášť" jsou nedobré vlastnosti. A dělají škaredé vrásky na Xichtě. Ať to třeba frčí, ale nemusím a nechci se k nim řadit. Škaredý lidi nemám ráda - a kdo vlastně má, ne? ;-) :-D

10 Evina Evina | E-mail | 26. února 2016 v 0:20 | Reagovat

Ale jdi Ty,Kitty :-)  :-)  :-) Sama jsi to napsala:Psi štěkají....My si rády přečteme pěkné povídání.Je nás hodně. Ráno si udělám kafí a čtu a čtu.To je jediná chvilka,kdy mě nikdo neruší a nikdo nepřijde(myslím tím rodinu).
Děti se mi smějí,se slovy-co dělá náš "HEKR"??? :-)  :-)  :-)
Přeji dobrou noc :-)  :-)  :-)

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 0:27 | Reagovat

[10]: Zdravím tě, Evi. Já si taky ráda čtu zase u jiných. A taky se těším na kometáře, které mají smysl.
Ten výraz HEKR zní láskyplně. To je moc dobře. A vlastně je to docela přesné - pasu a nahlížím, kde přibylo něco laskavého, humorného, ale i vážnější věci. To je život. Svým hekrováním držíme prst na tepu doby - vzájemně. Na blozích se pořád něco děje - tam se nenudíme :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. února 2016 v 0:43 | Reagovat

To by přece nešlo, aby se o pořádném blogerovi ve společnosti nemluvilo, to by byla vůči němu hrubá neslušnost! :-)

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 0:45 | Reagovat

[12]: A vlastně taky, kdyby se o něm mlčelo. Jako by nebyl ;-)  :-D

14 MirekČ MirekČ | Web | 26. února 2016 v 3:42 | Reagovat

... a karavana jede dál. ;-)

15 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 26. února 2016 v 7:21 | Reagovat

Kitty, hospodář je ve znamení, které miluje své ego, tudíž ve skrytu duše doufá, že o něm píšeš. Sice by nejraději, aby to byla slova líbila, nikoli kritická, ale být obdivován, to je jejich krédo.

Hanbalánek ví, že o něm píši kriticky, na můj blog už nechodí, bojí se komentářů na svojí osobu. Jeho problém. Když trochu hartusil, vysvětlila jsem mu, že jednou se mnou žije, tak o něm prostě psát budu a ať na blog neleze, ale své psaní kvůli jeho pocitům měnit nebudu. Nehledě k tomu, popisuji jenom to, co žiji, že. Když ho shledám šikovným, chválím, jenže většinou ho šikovným neshledávám, kritizuji. Píšu hlavně své pocity...

Já bych si své psaní vzít nedala. Teď, co nemám notebook a své fotky, je to to jediné co mi zbylo. Až přijdu i o to, tak už to vůbec nebudu já.

16 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 26. února 2016 v 7:32 | Reagovat

Kitty, Kittuško, žiješ mezi buranama! Nenech se otrávit a nenech se odradit! Já Tě miluju pro ty Tvé krásné příběhy, i pro úžasné úvahy. Líbí se mi Tvé střeštiprdlovství a máš můj obrovský obdiv. Více takových bloggerek, které se umí zasmát samy sobě.

Hezky piš a neohlížej se. Jestli si ti burani myslí, že všichni hned víme, o kom píšeš, tak si do huby nevidí. Já to beru jako příběhy ze života, nevidím konkrétní tváře, beru si to, co pobaví a nebo přinutí k zamyšlení.

Já bych jim dala! Jéje. Jak Hanbalánek poslední dobu tvrdí, že mám v puse samopal. A je to tak. Jakmile se naseru, už střílím a pěkně ostrými.

Co se mi kdo bude srát do mých zájmů? Co mě má kdo odrazovat od toho, co mám ráda? A to Ti říkám, Kitty, oni by řešili i to, že sedíš u bedny a koukáš na ty samé pořady co oni. Protože lidi, zvlášť burani, kteří se snaží své vlastní problémy a zvláštnosti skrýt za pomluvy druhých, pomlouvají a pomlouvají, od hub se jim práší...

Moje milovaná babička taky ráda psala, dopisy. A psala pořád. My bloggujeme, taky píšeme lidem takové dopisy...

Piš, Kittinko, piš, ať se z Tebe kouří.

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 7:58 | Reagovat

[15]: Nepřijdeš, neboj! Ty si vždycky najdeš cestu, jak dynamicky vypsat, co tě trápí, ale častěji těší, poučuje, smutní. O tebe strach nemám. A naši partneři? Nikdo je nezabíjí a rozumní lidé si nanejvýš poklepou na čelo, co že to kafráme. Komentujeme jen život, ne? A žít není trestný! ;-)

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 8:01 | Reagovat

[16]: Milá Lenko, řekla bych to jemnějšími slovy, ale v podobném smyslu. Kdo neví co s časem a musí ho zabíjet, ať si to dělá. Já píšu, snad i občas pobavím. Nejen sebe, ale i čtenáře. Jsem stará a zdravá, ne ušlápnutá a zakřiknutá. Komu se moje psaní nelíbí, ať je nečte nebo spíš neposlouchá zapšklé hodnocení mých aktivit. Howgh - domluvily jsme, ne? ;-)

19 Evina Evina | E-mail | Web | 26. února 2016 v 8:04 | Reagovat

[16]:Chichi,ale jak to dát dohromady?Já ráda běhám po článcích,ale taky píšu "miliony"dopisů,jako Vaše babička.Jak to rozdělit? :-) Když jsem chtěla starším vnoučatům přát přes SMS(myslela jsem,že je to moderní :-) ),byli šokování-tak jsem se vrátila k papírovým přáníčkům :-)

20 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 8:10 | Reagovat

[19]: Příjemná "staromilská" metoda psaní dopisů, milých vzkazů svým bližním i známým. Ručně dopisy jsou tichými slovy našeho znělého hlasu. Do takového dopisu můžu pořád přidávat nové a nové stránky, jak můj mozek napadne. To jsou pak dopisy! Už jich moc nepíšu, mejly jsou schůdnější, ale ještě je pořád píšu - z nostalgie i prostě proto, že je to milé. Pro mě je cizí dopis mně věnovaný jako dárek. A dárky se můžou dávat celý rok, celý život :-)

21 Evina Evina | 26. února 2016 v 8:16 | Reagovat

[20]:Kitty,řekla jsi to nádherně!!!! Neznám větší radost,než otevřít plnou schránku dopisů :-D To se mi stává okolo konce roku a v srpnu :-) Pá a krásný den děvče :-)  :-)

22 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 8:19 | Reagovat

[21]: Řekla jsem ti to ráda :-)

23 Katka Katka | E-mail | Web | 26. února 2016 v 10:52 | Reagovat

Kitty, je jedna taková chytrá poučka - když tě někdo ostouzí, nadává ti....není to proto, že bys TY byla problém, nýbrž proto, že ON má problém. Sám se sebou.
Takže tebe se to vlastně vůbec netýká :-)

24 Hanka Hanka | 26. února 2016 v 12:05 | Reagovat

Kitty, ozývám se já, která pořád nemá svůj blog a ráda navštěvuji pár blogů - ten tvůj patří mezi ně. Dovolím si tedy i svůj názor neblogera. Tvé články tohoto zaměření patří u mne k nejzajímavějším, protože podle mne na blog nepatří jen to, že jsem upekla buchtu a moc chutnala. Já hledám na blozích něco víc, i nějakou debatu, řešení problémů, mezilidské vztahy. To ale podle mého, nezvládne každý. Ty máš potřebu jít na blog a být ve styku s lidmi, které ve svém okolí nemáš. Po pravdě, já si neumím představit žít na  vsi, jako ty. Také jsem přišla do města, plně mi to vyhovuje a jsem už městský člověk. Neumím si představit žít na vesnici už kvůli těm omezeným možnostem (doprava,obchody, kulturní vyžití...), ale hlavně bych se už těžko zařadila mezi ty lidi, kteří rádi nakukují do talíře. Osobně nejsem zvědavá a vůbec mě nezajímá, co a jak dělá soused a tohle by mi vadilo asi nejvíce, kdyby mě někdo kontroloval. Přitom nemám problém navázat kontakt s lidmi, ale to by mi hodně vadilo. A kdyby mi měli komentovat blog, to už vůbec ne. Myslím, že jsem pochopila,proč svůj blog vedeš a myslím, ti to dost pomáhá. Proto se nenech otrávit a pokračuj. Máš tady své čtenáře, já - nebloger patřím mezi ně. :-)  :D

25 Hanako Hanako | 26. února 2016 v 12:53 | Reagovat

Milá Maruško, na tvém blogu se vždy upřímně pobavím, tvoje náměty jsou originální. Narodila jsem se na vesnici, mimo školy tu žiji stále, pracovala jsem v továrním prostředí a musela vycházet s různými lidmi, takže jsem snad trochu otrkaná.  Naše vesnické prostředí je asi jiné než tvoje, tady jsou vztahy asi jako na okraji města. Drby se šíří, ale takovou vlezlost, o jaké píšeš, tu nepozoruji. Podle mé zkušenosti, záleží také na tom, jak si necháš nahlížet do svého soukromí. Do blogu stejně napíšeš jen to, co chceš, tak co je komu do toho, asi si musíš zvyknout, že jsi jiná(a není to dobře?)  My jsme se snažili žít se sousedy dobře, vždy se nám to vyplatilo. Mne vesnické klepy nezajímají. Manželovi zpočátku vyčítali, že nechodí do hospody, nedruží se, ale časem se vše srovnalo, myslím, že na něj většina vzpomíná v dobrém. Buď stále tak svá, v dnešní době jsou osobnosti pomalu vzácností. :-)  :-)

26 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 26. února 2016 v 13:07 | Reagovat

Kitty, prďánkůj na ně, haha, asi je to docela zajímá, i když pak drbou, ale článek si ujít nenechají, haha a přiznat, že se jim to vlastně líbí, tak to ani náhodou. Jen pěkně piš dál a neohlížej se nalevo ani napravo. Zdravíme hospodáře a hezký víkend.

27 Anidea Anidea | E-mail | Web | 26. února 2016 v 14:43 | Reagovat

To jsou mi věci. Ale aspoň víš, že Tě čtou i místní a mluví se o Tobě :-) Jsi místní hvězda a celebrita. Zívidí Ti, že by to sami neuměli a že o nich se nemluví. A vůbec, nikdy jsem na Tvém blogu neviděla, že bys o někom napsala něco nepěkného, tak ať si čtou a závidí :-) Ráda čtu Tvoje články. Někdy se pobavím, někdy se dozvím něco nového. A tak je to SPRÁVNĚ!

28 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 14:48 | Reagovat

[23]: Vlastně ano. Já vlastně necítím, že bych měla problém. Jen snad v tom, že se snažím je přesvědčovat o tom, že neškodím a píšu o tom, co mě nějak zaujme. Jiný chová králíky, další šuvy a já si holt ťukám do kláves šik mašinky. Je to jako se stihomamem: můžeš mít nejlepší vůli vysvětlovat, ale oni mají své zaprděné nory a z nich vysílají akorát uštěpačné závisti :-|

29 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 14:52 | Reagovat

[25]: Děkuji za upřímný komentář. To víš, že se mi líbí, když mě někdo pochválí. Třeba taky občas někomu můžu pomoct názorem, zkušeností, reakcí. Vy teď pomáháte mně.
Jsem "velká osobnost", ale už se na tom maká. Kila stlačuju dolů a za chvílu už bude zase šlank. Někteří zase budou závidět. Člověka nepředěláš ;-)

30 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 14:57 | Reagovat

[24]: Ano, pochopila jsi mě dobře. Svůj blog vedu proto, že se mi stýská po pohybu, kultuře, kontaktech, lidech, teple a hezkém prostředí. O všem z mého blogu víte, teda skoro o všem. A všechno to mám s vámi. Když nadhodím téma nebo se mi podaří vtip, nezůstane to bez odezvy. Zde v některé "staré domácnosti" spolu ti dva nebo další v rodině ani nepromluví. A já kafrat potřebuju. Tak kafrám více formami s "cizejma", ale vstřícnýma lidma (lidmi, lidmami, lidmimi - vidíte ty vyjadřovací samoznaky?) I to mě baví. Kdo dá na blog takovou ptáčkovinu? Já :-P

31 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. února 2016 v 18:47 | Reagovat

Kitty, vůbec nemám pocit, že bys psala o svých "milých" sousedech ,naopak se moc bavím historkama z tvého života. Píšeš velice vtipně a já se dobře bavím i poučím nebo něco nauším. Takových je nás tady hodně a vždyť to znáš - úspěch se přece neodpouští :-) To je možná ten zakopaný pes :-D

32 Katka Katka | 26. února 2016 v 18:56 | Reagovat

[28]: Aha? Teď jsi na to kápla. NIKOHO nepřesvědčíš slovy. Buď na to přijdou sami nebo ne. Pro tebe je důležité být srovnaná sama se sebou a to v tomto ohledu jsi. Nemáš se za co stydět, kam hrabat, děláš to pro sebe....Ostatního si nevšímej, ale v klidu, bez komentářů - to bude známkou, že jsi v pohodě. Pokud máš potřebu o tom mluvit, tak asi nejsi.....ale není k tomu nejmenší důvod...
Si myslím já :-)

33 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 19:19 | Reagovat

[31]: Hlavně že jsem pro vás zdrojem švandy. Připouštím, mnohdy i poučení z nějakého kiksu. Ale co, chybami se člověk učí a není větší tajné radosti, než když sousedovi chcípne koza.
Jenže já vařím "z čisté vody", takže to mám odžité ;-)

34 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 19:20 | Reagovat

[32]: ;-)  :-D

35 dadainka dadainka | Web | 26. února 2016 v 19:47 | Reagovat

Nekreativnímu člověku to vysvětlit nelze.

36 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2016 v 19:54 | Reagovat

[35]: Bingo!!! :-)

37 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. února 2016 v 12:34 | Reagovat

Klidně si piš, je svoboda. Pokud úmyslně nechceš někoho poškodit, což Ty nechceš. Blog je povídání, jako se povídá v románových knížkách. Jen je více aktuální a lidi to více zajímá. Měj pěkný víkend. :-)

38 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. února 2016 v 12:30 | Reagovat

[37]: Aktuálně od včera ležím I s průjmem. Na posr*nýho aji "to" spadne O_O

39 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. února 2016 v 17:39 | Reagovat

V zásadě by místní lidi neměli co prudit, protože ve svém povídání ze života mluvíš především o sobě, občas o nějaké povedené příhodě s hospodářem (viz přenášená vajíčka v kapse u bundy, která kupodivu přežila bez poškození celý týden), o sobě, o Terezce, o svých plánech. Lidi z dědiny ani z okolí nezmiňuješ, nebo jen velmi okrajově a rozhodně nikoho nejmenuješ, takže po téhle stránce by se měli chytnout za nos a laskavě se pozdržet reakcí.
Jenže to už jde asi o lidi, takzvané hatery neboli prudiče, lidi, kteří jsou otráveni sami svým životem a tak musí strkat rypáky do života druhých. Schválně píšu takto neomaleně, protože i oni jsou neomalení.
A na to ti,Klitty, můžu říct jen osvědčené a to, co zde padlo v komentářích nesčetněkrát - piš dál, je to tvůj blog, tvé vyjadřování, tvé příběhy, tvé představy. A je fakt, že psaním blogu, nebo focením, nebo jakýmkoliv tvořením, se tříbí mozek a udržuje i pohoda. Navíc, sama jsem zjistila, když jsem se vypsala, že díky tomu jsem mohla nahlédnout na nějaký problém jako by z povzdálí a najít řešení. O tom, že nějaké řešení nebo aspoň podpora padla často v komentářích, ani nemluvě...
A tobě blogování vážně svědčí. Psala jsem to už nejednou a píšu to znova. ;-)  :-)  :-)

40 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. února 2016 v 17:40 | Reagovat

[38]: Ale sakryš. Na druhou stranu, aspoň se pořádně pročistíš. I když není o co stát, žejo...
Snad to bude taková ta jednodenní chřipka. :-?

41 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. února 2016 v 17:45 | Reagovat

[19]: A kupodivu, ruční psaní pohlednic nebo dopisů se pomalu vrací do módy. Aspoň jsem to občas zaznamenala, při různých úvahách. SMS je fakt neosobní. I když nejrychlejší. ;-)  :-D

42 Milunka Milunka | 28. února 2016 v 22:28 | Reagovat

[9]:No někdy je to tak, že ten, který pomlouvá jiné a je zlý, tak se jenom snaží odpoutat pozornost od své osoby, rodiny a podobně. Měla jsem v práci kolegyni, ta byla postrachem pro všechny ostatní, nikdo jí nebyl dost dobrý, každého pomluvila a proč? Snažila se jenom odpoutat pozornost od sebe a její rodiny. Její muž byl alkoholik, ale to si jí nikdo netroufal říct, takový vzbuzovala strach.
A tak je to možná i s tvými sousedy, je jednodušší kritizovat tebe než se zamyslet nad sebou. Nic si z toho nedělej a žij si svůj život podle svého. :-)

43 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. února 2016 v 8:20 | Reagovat

[39]:[40]: Díky za komentář. Ty extra víš, jaké to je mít se možnost vypsat z problému. Kvůli soukromí jsem si mínila založit jiný blog "jen pro zvané", ale zamítla jsem to. Píšu o tom, co se lidem stává, a vaše komentáře mnohdy účinně pomohou. Slovo léčí ;-)

44 Hanka Hanka | E-mail | Web | 29. února 2016 v 12:55 | Reagovat

Katka to napsala dobře, Kitty, problém nemáš ty, ale ten, kdo tě pomlouvá.
Ono to takhle na vesnici asi chodí.
Ať je to jak chce, lidi si opravdu vidí skoro do talíře a jeden o druhém ví víc, než je zdrávo.
Sleduji to každou neděli, když přijedeme k přítelovým rodičům na ves.
Nic si z toho nedělej, piš klidně dál, však nikoho nepomlouváš a neurážíš.
Po tom, co píšeš o sobě, nikomu nic není.
Z dřívějška znám pár blogerek, které kvůli pomluvám raději blog zrušily, a to zveřejňovaly pouze recepty! ???

45 je jaká je je jaká je | E-mail | 4. března 2016 v 16:15 | Reagovat

Nejsem pravidelným čtenářem těchto stránek, ale jsem nucena reagovat, na výš uvedené.
Psaní na blogu je určitě pro řadu lídí únik a možnost se skrýt za přezdívku, užívat si možnosti psát, ale nikdy nenahradí komunikaci s očí do očí,poněvadž by nemohlo vzniknout tak obsáhlé dílo viz výše z důvodu jednoho názoru, že někdo se neztotožňuje s blogováním. Je velmi ajímavé, jak jste z lidí na vsi udělali spíš jenoduché , zlostné a zavistivé bytosti. Nemám s nimi sice ty nejlepší zkušenosti, ale každý svého štěstí ..... Paní Kitty patří asi do kategorie dost vztahovačných a nevěřím tomu,že je v tomto případě objektivní. Proč nedá téma třeba osobní hygiena, uklid, nebo světový mír - když má střevní potíže - při posedu na WC je to krom očisty ta.
ké důležité téma. Mimochodm dámy , když přijedete mezi ty hlupáky na vesnici - kde nemají pochopení pro blogery určitě Vás neurazí výslužka domácích vajec. To už Vám nikdo nevadí s jitrničkama a jelítky sneei hospodáře. Podtata že někdo blog ano a někdo ne je na každém. Jen dělat z komára -  velblouda to by asi ocenili hladoví :-)  :-)

46 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. března 2016 v 16:21 | Reagovat

[45]: Děkuji za názor. Moc tomuto psaní nerozumím, ale máme svobodu názoru. Píšu o všem, jak přijde na řadu.
Na přílišnou hygienu ani na pořádek v takovém domě nejsem ďas, a často i žádám o radu a pomoc. Světový mír na WC neřeším, ale možná bych měla. Jenže mě zase tak z "konce světa" nebere, protože jsem od problémů Země a politiky daleko. Žiju jak umím, tady a teď. Řeším co musím a neřešitelné nechám dalším komentujícím. Dobrý den i pro vás. Třeba jste mi něco chtěla říct, ale nepochopila jsem to. Mám i e-mail, tam se nejasné věci dají vypsat ;-)

47 Otavínka Otavínka | Web | 28. března 2016 v 8:00 | Reagovat

Milá Kitty, domnívám se, že jde spíše o závist. Rádi by taky něco podobného sdělili světu, ale neví jak na to a tak těm co ví, začnou ztrpčovat život. :-)

48 Kája Kája | Web | 28. března 2016 v 8:19 | Reagovat

Jsme na tom podobně. Mě kdysi prostřednictvím blogu i šikanovali. Chápu, že ne každého to musí hned bavit, ale nějaká tolerance by být mohla. Od jedné dříve velice důležité osoby jsem totiž často slýchala, že blogování je úplně zbytečný koníček. Pche!V tom případě jsem zbytečná. Osobně mi ale blog připadá stokrát lepší než hraní her, psaní nás přece jenom nějakým způsobem rozvíjí, no ne? :)

49 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 9:06 | Reagovat

[48]: Mluvíš i z duše. Já se v psaní na blog vidím, realizuju. Je to i svědectví, že jsem v pohodě a že se mi dějou nějaké věci. Nejhorší je nezájem a pocit zmarnění. Měla jsem, ale blog mě z toho opět vytáhl. Proto když zde články přibývají, mám co říct sobě i dalším. Někdy pobavím, někdy poučím, někdy i tafnu. Jdu nakouknout na tvůj blog, ať poznám novou blogerku, a děkuji za komentář :-)

50 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. března 2016 v 9:09 | Reagovat

Kitty, jak mi zrovna tenhle článek mohl uniknout? No, naštěstí máme titulku :-)
I když já se postupně prokousávám dalšími a dalšími články... Myslím staršími, nové hltám běžně :-) Jen tenhle prostě...
Každopádně ve Tvém hospodáři vidím jasně toho svého...
Blog toleruje, sem tam si něco poslechne, jak z mých článků, tak z článků ostatních a naprosto chápe moji potřebu se vykecat.
Pořád je to pro něj lepší, než mě celé dny poslouchat a ještě k tomu reagovat :-) Mí blogoví čtenáři to zvládnou za něj :-)
Bydlím celý život ve městě a můj blog prakticky zajímá jen mé přátele. A vlastně už pořádně taky ne. Už jsem je zahltila :-)
Stejně, jako Ty, nemám potřebu radosti nad cizím neštěstím, mnohem raději píšu o neštěstí svém, protože vím, že každé neštěstí lze brát s humorem :-)
Takže i závistivci ze vsi, ne? :-)
Kupodivu, naši, když se přestěhovali na chalupu, nebyli lufťáci, ale tak nějak zapadli. Dokonce i táta, který je jasný pražák :-) Asi ta soběstačnost v důchodu na samotě.
A ještě bych do svého předlouhého komentáře ráda napsala, že vítám všechny Tvoje články a ty dlouhé obzvlášť. Píšeš s láskou k životu a se zdravým  a neškodolibým humorem a čte se to nádherně.
Takže prosím další dlouhé články a z ÚVAH A ZKUŠENOSTÍ nejvíc, prosím.
Kdo jiný, než někdo věkově ještě moudřejší, by nám je mohl předat?

51 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 9:20 | Reagovat

[50]: Děkuji za krásný komentář a to opravdu, ne tendenčně. Vidím zvýšený počet mých článků u mě - kutáš? Asi ano, když jsi toto napsala. Miluju úvahové články, ale to člověk musí přijít do tragické nebo komické situace a být v pohodě, aby mohl jiskřit i pro druhé.
Miluju blogy, které mě zaháčkují a z jejichž článků poznávám podobný život, jaký se přihází mně. Jsi jedna z nich. Poslední dobou nacházím spřízněné duše - asi je nás víc, které jsme "na hraně", ale ochotné vyjít k dalším lidem pro moudra i radost.
Je poslední velikonoční svátek - přeji ti jeho co nejhezčí prožití. Přijdu kutat i já k tobě, jsi nezapomenutelná s podobnými zážitky jako mám já. To je život! :-)

52 Miloš Miloš | Web | 28. března 2016 v 9:36 | Reagovat

Teď si představuji, jak tví čtenáři ze sousedství jsou napnutí, co nového se o sobě a hospodáři dovědí, mnohokrát za den klikají na založený odkaz, kdy už tam bude něco nového, co ostatní k tomu připsali, jsi pro ně něco jako titulní stránka Blog.cz :-)

53 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 9:41 | Reagovat

[52]: Jasně, jsem sama o sobě a naší farmě hlásnou troubou. Spíš troubou - měla bych VŠECHNO TAJIT. Já jsem ale z jinýho moravskýho těsta. Nakonec - ať si druzí počtou třeba o cizím neštěstí, radost mají většinou větší než my zde ;-)

54 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 9:42 | Reagovat

[52]: Jo aha, už mi svítá! To jsou ty stovky přístupů navíc v posledních dnech? A nejsou to spíš receptíky? Jsme ženský a rády se dozvíme, co uvařit, když je to jinde prověřený ;-)  :-D

55 Polgara Polgara | Web | 28. března 2016 v 10:11 | Reagovat

Na Tvůj blog jsem narazila náhodou, ale po přečtení článku se sem budu pravidelně vracet. Sama žiju na vesnici už deset let, ale zatím jsem se s ničím takovým nesetkala. Blog mám a ví o něm dost lidí. Proto jsem jenom nehcápavě kroutila hlavou,jak tohle někomu může vadit. Ale bohužel neneděláš nic, lepší je takovéhle poznámky ignorovat. Jinak by ses musela zbláznit. :-)

56 fitnees fitnees | Web | 28. března 2016 v 13:26 | Reagovat

Tak určite to nieje príjemné a aj ja sa bojím ohovárania tak na blog nedavam svoje meno,no tebe radím -nechaj to tak:)ich to prejde-prajem veľa šťastia

57 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 28. března 2016 v 13:28 | Reagovat

To já už jsem se po letech na základní taky poučila o tom, že by se člověk měl vyvarovat toho, abych o blogu věděli známí lidé. Nejhorší jsou takoví ti, co si najdou nějaký tři roky starý článek, na který člověk dávno zapomněl a dokonce se s ním neztotožňuje jako kdysi, si ho přečtou, nepochopí, překroutí a pak se ptají na podrobnosti. To až člověk kouká, jak je někdo vůbec schopný tak strašně nepochopit text.

58 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 14:34 | Reagovat

[57]: Za všechno můžou vyhledávací slova. Někdo je vepíše, blog mu je nabídne a je hotovo. Když nahližitel po přečtení navíc pochopí, že narazil na známého, prsí se na hodnotitele situace. Ale co naděláme - jdeme do toho i s tím rizikem. Ještě vždycky existuje mejl, kde se dá zeptat nebo vysvětlit, jak co bylo. Ovšem není to nutnost - čtenář vlastně nahlédl do mého deníčku ;-)

59 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 14:44 | Reagovat

[55]: Na "zbláznění" mám pro prudila jednu odpověď: ať píše líp než já ;-)
Ale tvůj komentář mě potěšil. V posledních dnech se mi hrnou noví čtenáři - asi píšou víc mí známí blogeři a u nich jsi se asi potkala s mým komentářem. Z nárustu návštěv to vidím. Nebo bylo zajímavé Téma týdne? ;-)

60 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 28. března 2016 v 17:00 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala a máš svatou pravdu, kdo nechce číst, ať  nečte. Já se vždycky občas podivuji nad některými nenávistnými komentáři a je mi líto, jací někteří lidé mohou být. Ale pak se stačí podívat na takové milé blogy jakou jsou tvůj a dalších mých oblíbenců a jsme zase doma :)  Ještě prosím, hoď mi odkaz na ten článek s těmi šaty!

61 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 28. března 2016 v 17:29 | Reagovat

A to je přesně důvod, proč o mém blogu nikdo z blízkých neví. Respektive jeden z důvodů. Ten nejdůležitější je asi moje soukromí, sice to fakt dává smysl publikovat něco veřejně na internetu, ale blogeři pochopí. :D
Velký obdiv za to, že se nestydíš dávat sem své názory i když víš, že si to tví spoluobčané čtou. :)

62 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. března 2016 v 18:08 | Reagovat

Myslím, že míra osobního na blogu je každého věc a záleží na pisateli jak moc šikovně popisuje své okolí. Já osobně jsem radši neosobní XD, ale o svém životě a svém okolí píšu, naštěstí nikdo moc o mém blogu netuší anebo se ani nezajímá, tak mám klid, navíc píšu dost komplikovaně tak by to dost známých odradilo :-D

63 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 18:22 | Reagovat

[60]: Asi je to ten se šatičkami do farmičky?
http://diviznacka.blog.cz/1602/saticky-do-farmicky z 3. února 2016.
Pokud odkaz zamodříš, můžeš zvolit možnost: Přejít na http://diviznacka..... :-)

64 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. března 2016 v 18:24 | Reagovat

[61]: Můžu narazit a občas narazím, ale za svým tvrzením si stojím. Ale jako pojistný ventil před stresy nebo nepřízní je blog nenahraditelný. Mám přímou odezvu od lidí, kteří mají tytéř zkušenosti nebo poradí, poslouží a pomůžou. Za to mi to stojí :-)

65 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 28. března 2016 v 19:19 | Reagovat

Já vůbec nechápu, co komu je do toho, že má někdo blog a má potřebu to řešit... myslím, že bychom si z toho neměli dělat hlavu :-) O mém blogu ví jenom nejlepší kamarádka, která kdysi taky blogovala a tak mě chápe. Vzhledem k tomu, co tam píšu a že žiju na vesnici, to časem asi objeví i více lidí, ale zase se snažím nepsat tam to, co by někoho nějakým způsobem uráželo, nebo tak. A jinak může být všem fuk, co mám na blogu. ;-)

66 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 29. března 2016 v 2:23 | Reagovat

Vcelku děsivá představa být stíhán lidmi za blog. Nakonec jsem začal blogovat právě proto, abych měl od lidí klid. Až na jedny sousedy z paneláku, kde jsme dříve bydleli, mě nikdo z blízkého okolí nikdy neotravoval. Spíše naprosto cizí lidé z různých koutů ČR mi psali nehezké věci na sociálních sítí, které jim dávaly pocit, že jsou králové, kteří si mohou všechno dovolit. V současné době žijeme na menším městě, takže si po přečtení tohohle začínám trochu říkat, zda taky jednou neskončím persekuován okolními domorodci. Na druhou stranu neznám ani jméno sousedky z dvojdomku, takže asi mohu být v klidu. :-D Každopádně jsem nikdy nepochopil lidskou touhu starání se o to, co dělají ostatní. Na to mám příliš mnoho vlastních koníčků.

67 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. března 2016 v 8:52 | Reagovat

[65]: Občas potrefím husu a ta se nějak projeví. Neplatí to ale o sousedě, s tou jsem většinou jako "můj z mojú" :-)

68 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. března 2016 v 9:01 | Reagovat

[66]: Ona je ta "nevraživost" vlastně jakási hra. Čtenář neumí psát a ventilovat své pocity a zážitky, tak se k psanému článku staví podle svého. Pokud má pocit vlastní viny, frflá. Pokud ne, zhusta se zasměje a nekomentuje. Proto jsou komentáře taky zhusta jen smajlíkové ;-)

69 Lone Howler Lone Howler | Web | 29. března 2016 v 12:19 | Reagovat

Ano to znám a je to velice smutné. Na základce jsem za to taky byla středem posměchu, když jsme měli hodiny informatiky, tak si to každý vyhledával a předčítal a utahovali si z toho, tak jsem byla nucena blog vymazat, protože už jsem na to neměla, pak je taky super, když se to roznáší dál a úplně smyšleně. Mně třeba také hodně pomáhá se vypsat. Jinak pěkný článek. :-)

70 flovers-king flovers-king | Web | 29. března 2016 v 13:36 | Reagovat

Přeju ti, aby tohle všechno přestane. :-) Vždyť psát může každý a není se za co stydět.

71 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. března 2016 v 15:17 | Reagovat

[69]: Za osm let jsem si zkusila ledacos. Ale nic mě nepoložilo. Asi moje psaní zase tak moc nikoho neohrozilo. Jeden pěkný článek jsem musela smazat, dodnes mě nepochopení mrzí. Mám ho mezi rozepsanými :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU