"Psí počasí"

25. května 2018 v 8:18 | Kitty |  Ankety a soutěže
Ve "Zprávě pro autora blogu" mi včera ještě včas přiletěl příspěvek o psím počasí...

Kdo by odolal malým psím očím?


Zrovna teď u nás pěkně prší, proto ho o to radostněji přidávám do druhé části psí Výzvy - a děkuji. Autorka se nám svěřila s tím, jak venčí psíka, když prší a prší. Nechám promluvit Zdeňku - Annu:

*************************************************************

Můj psí čas s psím počasím Poměrně početná psí komunita v našem domě dosud zahrnující kokršpaněla, irského setra, rhodéského ridgebacka ověnčeného cenami z výstav, jednu věrnou kopii psa poručíka Colomba / jako štěně byl milý až roztomilý, teď je z něho funící váleček/, miniaturního jorkšíráčka a jezevčíka, dostala posilu. Bylo léto, prázdniny, dovolené. Naši příbuzní odletěli za hranice všedních dnů za nevšedními zážitky a nám, co včas odletět nestačili, zanechali pro útěchu ve střídavé péči nejlepšího přítele člověka. Předcházelo ho množství telefonátů a emailů s podrobným poučením o krmení, povahových zvláštnostech / pejsek úplně bezproblémový, ale pro jistotu schovejte dobře ponožky a boty a - mimochodem - je zvyklý spát s námi v posteli pod přikrývkou, jinde a jinak neusne/. A tak jednoho deštivého dne dorazilo na svou druhou a poslední štaci malé, hedvábné, chundelaté bílé nic - bišonek zvaný Ayli se svým pelíškem, značně rozcupovanou plyšovou opičkou a kastrůlkem vařené rýže jako výslužkou. Dej na toho tvora chvíli pozor, řekla jsem manželovi a šla vyprovodit dovozce k autu. Když jsem se asi po dvaceti minutách vracela, stálo dole u výtahu malé, hedvábné, chundelaté bílé nic, vypadající přesně jako to, co mělo být u nás doma . Protřela jsem si oči, jestli nemám vidění, ale podle toho, že stvoření nejen nezmizelo, ale snažilo se mně olíznout ruku, jsem usoudila, že je skutečné a navíc, že bychom se měli znát. Vyjeli jsme tedy nahoru a přes nedovřené dveře slyším bouchání dvířek a mumlání: vždyť ten pes tady ještě před chvílí byl, přece se nemohl vypařit …?! Není to TENHLE pes? vytáhla jsem muže z ledničky a taktně, i když velice nerada, jsem si odpustila poznámku, kdože za mnou zavíral dveře od bytu. Večer jsem připravila pelíšek, a když se štěně podívalo vyčkávavě na postel, nekompromisně jsem ukázala směrem dolů. Pohrdavě pelíšek odsunulo tlapkou a s ukřivděným pohledem oběti se uložilo na kobereček na podlaze. Výborně, chce to jen důslednost, pochválila jsem se a začetla se - už asi po sté - do své milované Kristiny Vavřincové. Pocit uspokojení se ukázal jako předčasný. Jen jsem odložila knížku a zhasla, něco vyskočilo a zavrtalo se pod deku do nohou postele. Bylo dost pozdě, snad se pro jednou nic nestane, nedůslednost ve výchově se napraví zítra. V noci jsem sáhla po paměti po mobilu, kolik je hodin. Něco vedle mne se pohnulo, láskyplně mi olízlo tvář a zavrtalo se mně pod bradu. Do rána Ayli ještě dvakrát vystartovala s nastraženýma ušima, protože někde daleko se ozvali psi a někde ještě dál siréna. Sotva začalo svítat, křepce seskočila z postele a postavila se ke dveřím. Nikdo ji asi dosud nepoučil, že žádný slušný pes se neplíží po ulici v půl páté ráno, navíc v dešti. Já jsem se o žádné poučení ani nepokusila. Veškerou energii jsem spotřebovala na udržení se ve vzpřímené poloze a očí otevřených natolik, abych našla deštník, vodítko a správné klíče. Venkovní sprcha mě probudila natolik, že jsem dokázala odměřit přibližné množství granulí s půlkou psí tyčinky. Ayli čistě vylízala misku, posadila se přede mne a nasadila ty nejsmutnější a nejoddanější psí oči. Důvod byl nasnadě. Moje snídaně. Výchova - nevýchova, nad takovýma očima by se i kámen ustrnul. Celé čtyři dny pršelo. Od rána do večera, od večera do rána. Ayli se nadšeně vrhala do každé kaluže a za těmi největšími psy, které uviděla, nebo jen vytušila v okruhu nejméně padesáti metrů, já jsem plachtila na druhém konci vodítka a druhou rukou usilovně přidržovala deštník, aby ho nárazy větru neodnesly do neznáma a neúspěšně se snažila vyhýbat sprchám, které na chodník směrovala projíždějící auta. "… byli mokří a strašně špinaví od toho, jak jeden druhým tu podlahu myli, jako kdyby pejsek byl kartáč a kočička utěrka. "No, to vypadáme", řekli si oba. "Musíme se vyprat!" Kam se hrabou pejsek a kočička! NÁŠ pejsek vypadal po každém návratu jako kartáč po generálním úklidu městských komunikací a já jsem se mohla rovnou pověsit na prádelní šňůru. Musíme se vyprat. Oba, řekla jsem. Ke cti psího stvoření budiž řečeno, že se vždycky bez odporu nechala osprchovat a - pokud byla včas zachycená - i částečně vysušit. Zbytek vody otřepala na mne a šla se zahrabat do koberečku. Čtvrtý den k večeru se ozval zvonek. Ayli málem vyrazila dveře, nečekala na výtah, měla jsem strach, že schody dolů prokutálí v kotrmelcích. Část své radosti přenesla i na mne, ale to jen proto, že vytušila, že pojede domů. Zatímco jsem jí balila pelíšek s ještě víc rozcupovanou opičkou, přestalo pršet. Nevím, čím to, ale v bytě bylo najednou nějak prázdno. Za týden zazvonil telefon: Jen se chceme zeptat, máte už něco na druhou sobotu v srpnu? A myslíte, že…bylo by to tentokrát jen na jeden den… Nevím, co předpovídají meteorologové. Ale druhou sobotu v srpnu bude zcela určitě psí počasí.

*****************************************************

Mile úsměvné - viďte? A příznačné - psí oči a zavrtání se pod peřinku k člověku, ačkoli ten zprvu silně nesouhlasí... Mrkající Děkuji autorce a už příspěvek připisuji mezi řádné příspěvky

Kitty
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | Web | 25. května 2018 v 21:13 | Reagovat

Člověk si může být zásadový a přísný, jak chce, ale pod tímhle pohledem jsou holt výjimky pravidlem :)

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. května 2018 v 21:38 | Reagovat

To je někdy skoro jako s dětmi, důslednosti ano, ale... :-D

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. května 2018 v 22:30 | Reagovat

U nás je to obdobné s kočkami. Nemusí ani koukat, ale hlavičkou strčí do ruky- aúúú- pak následuje tlapka lehce položená na ruku- prostě pohlazení musí být.
Zdeňka-Anna prostě kouzelně popsala, jak je člověk v podstatě ovládán miláčky. :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. května 2018 v 22:43 | Reagovat

[3]: A to mám záměr dát možnost vyznání o vašich KOČIČÍCH miláčcích. Tuším, že to bude teprve cvrkot!
Je jasné, jak dopadne většina snah o "vychování" našich živočíšků... :-)

5 MarijaKes MarijaKes | Web | 27. května 2018 v 9:51 | Reagovat

Krásně se mi to četlo. :) Náš bílý pejsek se také vracel z procházky s černým podvozkem. Ale deštivé procházky neměl moc rád. To mne tahal zpátky.
Zákon schválnosti jistě přivolal na další hlídací víkend déšť. :)

6 Kitty Kitty | Web | 27. května 2018 v 11:27 | Reagovat

[5]: Naší Terezce déšť nevadí, ráda hlavně fofruje venku ať je jak je. Dnes se vyválela na placatým oschlým potkánovi - ještě že nebyl ve stavu rozloženým, jak jsem zjistila, když jsem ho odhodila do obilí. To by šla hned pod vodu - takto ju odpoledne šupnu do rybníka a potom trochu vydrbu, aby pořád "nevoněla". Podvozek neřeším - vytřu ji starým třecákem a je šťastná ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU