Jako Fidel

17. července 2018 v 19:33 | Kitty |  Kitty na ostrově (ne)klidu
Znovu jsem šáhla do šuflíčku z období, kdy mě postihl hospodářův zlozvyk...



Můj duševní úraz či šok jsem si sama pro sebe přirovnala ke známému pádu kubánského prezidenta Fidela Castra. Znenadání, bez varování, najednou nekontrolovaně padal a dopadl jako placák. Stejně tak to bylo po neurvalém, neočekávaném hromovém kýchnutí metr za mojí dřímající hlavou v křesle před ním. Čekala jsem na předpověď o počasí před 20. hodinou a zdřímla si.

Na co si pamatuju a snad nikdy nezapomenu, že jsem po výbuchu za svou hlavou reflexivně rozpřáhla ruce, v otočkách se odpotácela do vedlejší ložnice a padla na svoji postel. Další čtyři dny jsem na té posteli pospávala a slzy mi tekly. Přemýšlela jsem, proč mi to udělal! Už hromadu dní, možná měsíce, si zvykl hromově kýchat, chodil v nerozsvícených prostorách domu, i když musel vidět moji odmítavou a ustrašenou reakci. Poslední kapkou byl asi onen výbuch za hlavou, šok; a já jsem bez pomoci, jídla a pití, 4 dny strávila, aniž se mě zeptal nebo se mne nějak pokusil odvézt pro pomoc. Stalo se mi to ve středu 27. června, dál byl čtvrtek, pátek a víkend.

Jednat začal na moji žádost až v pondělí 2. července 2018. Měla jsem za to, že mě musí vidět obvodní doktor. Hospodář se s ním tajně telefonicky domluvil, že mě má přivézt k doktorům do blízké Jemnice. Začaly dovolené - jeden praktik měl začátek dovolené, druhý mě šupem poslal na psychiatrickou ambulanci. Tam ale měli taky dovolenou. Místní sestra nás v nouzi poslala do vedlejší budovy přímo na příjem psychiatrie. To už jsem byla ve stavu, že jsem si nemohla vzpomenout na číslo svého mobilu (hospodář měl svůj s mým číslem v autě). Naštěstí mě napadlo, že mám mobil a v něm své číslo. Paní doktorka a sestra ze mě páčily další údaje, ale ty jsem ve svém stavu nedala. A už jsem byla odvedená na pokoj, lůžko a do bezpečí.



Nešťastná příhoda skončila tak, že se mi pomocných rukou, které HNED zvedaly Fidela, jsem se dočkala až po pěti dnech - a bohužel to byli cizí lidé... Plačící

Kitty

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 17. července 2018 v 19:47 | Reagovat

Kitty,je mi opravdu líto,že Tě potkala taková nehoda.Přeji Ti brzké uzdravení.Vím,duše bolí nejvíc.

2 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 17. července 2018 v 19:55 | Reagovat

[1]: V těch chvílích psaní tohoto článku to byl výkřik zoufalství, že se to bude opakovat a já budu muset odtud odejít. Měl silné řeči zde mezi pacient(kami), že je to normální 8-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. července 2018 v 20:01 | Reagovat

[2]: Normální to nebylo a my jsme dostali asi všichni strach, co s tebou je. Bylo to neobvyklé. Víš, ale raději to znovu neprobírej, nejsou to pěkné vzpomínky.

4 Alka Alka | E-mail | 17. července 2018 v 20:02 | Reagovat

Dej si čas. Odpočiň si. Utřiď myšlenky. Pak se uvidí.

5 Alča Alča | 17. července 2018 v 21:26 | Reagovat

Víš Kitty, moc o Tobě přemýšlím, ale asi to byla ta pověstná poslední kapka ;-) vím, že ti to moc ublížilo, ale pokus se najít na svém "hospodáři" také něco kladného ;-) nevím, jak dlouho spolu žijete, jak se choval dříve :-? změnil se on, nebo ty by jsi chtěla, aby najednou byl jiný ?  a při kolečku, která tě čeká, se neboj o sobě něco říci, myslím, že se ti uleví ;-) moc na Tebe myslím, a chtěla bych být v té knihovně 8-) ovšem v jiné budově ;-) těším se na další zprávy a poklady ze šuflíčku :-)

6 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 17. července 2018 v 21:39 | Reagovat

[5]: Žijeme zde spolu 22 let, ale tak zlé to nikdy nebylo. Je fakt, že je vesnický samorost, dělný, pracovitý, má úplně jinou povahu. Zdravotní obtíže mu nepřidají na náladě, jsou ale taky dni, kdy spolu šplechtáme, smějeme se, prostě jak jde život.
Aluš, v této knihovně ani budově se NEBÁNÍ, ale místní venkovní kuřárna je příjemným místem k rozhovorům. Zde v mé knihovní pracovničce vůbec, o to se ani nikdo nepokouší. Ale dobře - pracuju na dárku pro Ježurku a možná najdu podobný motiv i pro tebe - a hned potom ho míním zase zavézt do vašeho Litvínova. Asi už potřebuju taky vypadnout na scuka a bude to v prvé řadě k vám. Aby dárky u nás nezvlhly a nezplesnivěly ;-)  :-D

7 matka matka | 18. července 2018 v 11:00 | Reagovat

...Když byly děti malé, a vlastně dodnes chodí manžel zásadně jako tichošlápek a ve tmě. Tož ony ho dětské dřevěné kostky zapomenuté na schodech, koberci,... po našlápnutí, vyléčí. Když bude nejhůř, opět ty kostky začnu zapomínat všude možně. ó, jak su hodná, že nepoužiju připánáčky.
I tichošlápkovství umí vyděsit :-D

8 matka matka | 18. července 2018 v 11:01 | Reagovat

opravuji - připínáčky, nebo jak se to jmenuje :-D

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. července 2018 v 14:11 | Reagovat

Tak ještě že to nedopadlo jako v tom rčení "vyděsit někoho k smrti"...

10 MarijaKes MarijaKes | Web | 18. července 2018 v 14:27 | Reagovat

Kýchnout si na povel asi nejde nebo jo? Myslím, že to hospodář neudělal schválně. S přibývajícím věkem se asi všelijaké zlozvyky násobí, ale brát kýchnutí jako zlozvyk? Chození po tmě je možná v rámci nějakého šetření....Proč rožínat, když se ve svém prostředí dobře orientuji. Kitty je mi líto, že tě to až tak moc skolilo. leknutí dokáže i zabít. TPřeji, aby se ti brzy ulevilo.

11 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 18. července 2018 v 14:44 | Reagovat

[10]: Příště? Budu prostě žít ve své "zadnici" a musí mi koupit televizi do zadnice, když se náhodou budu chtít na něco podívat v televizi. Na to má, protože mu v domě a na záhonech bezplatně robotí služka :-(
V sobotu mám jet do jeho domu; měla jsem jet v pátek, ale nechám ho v nadúrodě vykoupat = taková jsem já, matičko! Jestli ruku ke sklizni nepřiložil, nechám to opadat, i když asi smutkem zešedivím. Možná se mi podaří vyfňákat si odjezd v neděli ráno a odpoledne zpět - nějak se zase začínám bát člověka-hospodáře. Když je normální skolit ženu takovou nehorázností, tak jsem rozhodnutá, že se znovu skolit NENECHÁM, ať si tam kejchá sám :-|

12 MirekČ MirekČ | Web | 19. července 2018 v 17:21 | Reagovat

No, to na mne když přide kýchavá (mám sennou rýmu)třeba i desetkrát za sebou, tak to nejde zastavit kdybych stokrát chtěl. Držím si u toho nos a žena říká, že mi z toho jednou praskne srdce, nebo žilka v mozku. O_O

13 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 20. července 2018 v 8:54 | Reagovat

[12]: Dobře, taky kýchám. Je vždycky čas se sklonit, kýchnout do rukávu, kapesníku, dlaně - když je dobrá vůle a když už dlouho ví, jak mi to škodí a leká. Nikdy bych si ale nezacpávala nos - to je hned prasklá žilka v mozku a potom život v nezdraví :-(

14 Ježurka Ježurka | Web | 21. července 2018 v 14:38 | Reagovat

No, vidím, že už dokážeš mluvit - tedy psát o všem, to je dobré znamení. Tak jsi dnes u hospodáře nebo ještě ne? Držím všechny palečky i ty maželovy.

15 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 22. července 2018 v 20:57 | Reagovat

[14]: Asi zvážím, že o partnerovi raději už psát nebudu. On blog nečte a nemůže se případně bránit ani vyjádřit.
Jinak jsem v sobotu ani v neděli neměla připojení, nějak to pořád nezvládám. Zde je poučených a ochotných, navíc si v těchto prostorách NB připojení pamatuje.
Už jsem znovu zde, doma v sobotu jsem robotovala na měsíc netknuté farmičce, abych měla suroviny na oběd. Dnes jsem sem spěchala, ale bylo dobře ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU